Tedy, oni nám ho nezrušili, jen jaksi už nebude v Ženevě, i když dál ponese hrdé jméno Geneva International Motor Show. A dokonce nebude ani v Evropě. Přesune se do katarského Dauhá, protože ropní magnáti mají zjevně pořád dost chuti a prostředků nechávat ukazovat návštěvníkům naživo něco, co už dávno viděli na internetu.
A zdaleka ne jen díky nejrůznějším špiónům; automobilky rychle zjistily, že postupné dráždění zvědavosti je velice účinným marketingovým nástrojem, který navíc s mírnou nadsázkou stojí pět padesát. A tak samy pouštějí do oběhu zaručeně „špionážní“ fotografie, na nichž je jako zázrakem vždy vidět jen to, co si výrobce přeje, aby bylo spatřeno. A když už jste nějakou tu novinku viděli nejdříve jako studii, pak koncept, následně zamaskovaný prototyp, pak jako částečně odmaskovaný prototyp a poté i zcela odmaskovaný prototyp, už nemáte tolik chuti nechat se jezdit překvapovat do daleké ciziny, co nového nám Ford, Tata, Geely či Dacia zase připravily. Zejména když to vždy stálo dost úsilí, spoustu času a čím dál větší hromadu peněz. Zkoušeli jste si někdy sehnat a především zaplatit hotel v Ženevě v době konání automobilového svátku? Vstupné ostatně také nebylo zadarmo, nemluvě o špatném a nemravně předraženém jídle.
Svět byl jiný
Jenže na autosalon se jezdívalo tak trochu jako na náboženskou pouť. Mělo to svá jasná pravidla, očekávání, neopakovatelnou atmosféru a každý, kdo v branži něco znamenal, se v Ženevě musel aspoň ukázat. A bavit se s lidmi. Takže šlo s trochou štěstí pronést pár slov u kávy s Giugiarem, Piëchem, Banglem, Ghosnem či obzvláště charismatickým Marchionnem. A to se zkrátka nikde jinde zažít za jediný den nedalo. Stejně jako možnost posadit se do Rolls-Royců, Maybachů, Ferrari, Bugatti a pokoušet se u toho tvářit, že ve skutečnosti jste dobře utajený miliardář, který si tu vybírá budoucí auto na cesty do Lidlu.
Jenže pohádka neskončila naráz; od počátku desátých let nenastala očekávaná konjunktura po skončené krizi, ale naopak se začaly projevovat všechny výše uvedené efekty. Automobilky se naučily šetřit, v zoufalé snaze udržet prodeje sáhly k novým marketingovým metodám, přestalo se hledět na dříve nedotknutelná embarga a začalo se prostě závodit, kdo dříve ukáže co nejvíce. A tak se lidé postupně naučili nechávat se překvapovat snadno, rychle a zadarmo doma v obýváku a poutníků do Ženevy najednou začalo ubývat. A následně i automobilek, což byl začátek konce. Už v roce 2019, což byl zatím poslední ročník ženevského autosalonu (a pravděpodobně vůbec poslední konaný v Ženevě), návštěvníků prudce ubylo a vystavovatelů jakbysmet. A pak přišel covid...
Požitek to byl pro všechny smysly, zejména nos si s chutí užíval výpary velejemných usní v reprezentačních limuzínách a tlumené ticho od vlněných koberců se superdlouhým vlasem tamtéž.
Jako na potvoru, právě v době, kdy se měl konat jubilejní 90. salon. Toho jsme se dosud nedočkali, protože na rozdíl od Česka si svět zatím nemyslí, že epidemie čínské chřipky už skončila. A tak to dopadlo tak, jak muselo. Ale úplný konec naštěstí nenastal. O Geneva International Motor Show 2023 nepřijdeme, jen si za ní budeme muset zaletět do Dauhá (což jistě vyjde mnohem levněji), počkat si do listopadu a počítat s absencí přinejmenším velké části významných evropských značek. Ale čemu se divíme? Dakar už se také dávno nejezdí v Dakaru, turecký med vytahuje i české zubní plomby a po dalmátských čuftech se budete v Chorvatsku pídit zřejmě také marně. Ono je to ostatně i s těmi autosalonovými tradicemi všelijaké. Už třetí ročník se totiž v roce 1907 konal, považte, v Curychu a pak si pořadatelé dali raději rovnou šestnáctiletou pauzu, během níž se odehrála řada dějinných zvratů – jako třeba první světová válka...
Takže kam jinam za ženevskými novinkami než do Kataru? Jen si tam neuhnat nějaký katar.