GLOSA: Ukrajina p*čo, mohl by hrdě hlásat Nohavica. Radši zlehčuje milion padlých
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Nová píseň slavného barda šokuje: je to opravdu on?
Text, který zesměšňuje válku, vyvolává silné emoce.
Autor ignoruje ukrajinské i ruské oběti války a dělá z konfliktu komunální satiru
. Jak se vyrovnat s novým pohledem na známého umělce?
Za všechno můžou oni. Napřed se zdálo, že nová Nohavicova píseň je podvrhem stvořeným umělou inteligencí, který mezi řádky zpochybňuje nejméně milion padlých a zraněných během ruské invaze na Ukrajinu (na obou válčících stranách). Bohužel, napsal ji Jarek. Mnohem lepší by totiž bylo, kdyby podpořil Ukrajinu stejně jako svůj fotbalový Baník: Ukrajina p*čo!
Nejnovější song totiž slavného písničkáře jen vzdáleně připomíná, a to i jeho nejpovrchnější odrhovačky. Jako by si amatérský ajťák pohrál s AI a uspokojil se s nejapným textem, skřípajícími rýmy a kolovrátkovou melodií, přičemž podivně přiškrcený je i písničkářův hlas. A dokonce i ta kytara duní nějak lacině. Uměle.
Pokud skutečně připustíme, že by písnička Za všechno můžou oni mohla být jen strojovým plagiátem, tak AI selhala hlavně jako textařka. I když zároveň přesně vystihla, jak folkový bard přemýšlí. Bezcitně a nehumánně, protože pohrdá památkou nejméně milionu padlých a raněných vojáků na obou stranách vojenského konfliktu, který v únoru 2022 rozpoutal dnes už válečný zločinec Vladimir Putin.
ČTĚTE TAKÉ: GLOSA: Ukrajinská vlajka už měla vlát nad Hradem. Pavel mohl smazat ostudné Okamurovo gesto
Bohužel, je to Nohavica
Zadání pro AI mohlo znít: „Napiš satirický song o české povaze a válce na Ukrajině ve stylu Jaromíra Nohavici.“ Načež počítač vyplodil píseň Za všechno můžou oni. A skoro po dva týdny od chvíle, co se píseň objevila na internetu, jsem si raději nalhával, že by opravdu mohlo jít o technologický podvrh. Bylo to něco jako vnitřní výmluva, že se tímto blábolem nemusím vůbec zabývat.
Jenže píseň Za všechno můžou oni opravdu napsal Jaromír Nohavica. Včetně těchto veršů: „Za všechno může Putin i za stav ústních dutin, / za to, že Baník rupl a Biden komplet zhlupl. / Že brambory jsou dražší, že připálil jsem kaši, / takže je den bez chuti, za všechno může Putin.“
Pravda, lež a nahota
Kdyby byl autorem textu někdo jiný než zpěvák, jehož urazila žádost části vlastního publika, aby po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 poslal nazpět do Moskvy takzvanou Puškinovu medaili, kterou od Putina převzal v roce 2018, dalo by se nad verši snad i zvažovat, že jde o tvůrčí naivitu. Nohavica ale naivní není.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
A s pravdou a lží hraje podivné hry již od časů komunismu, když spolupracoval s tajnou policií (StB). V nejnovější písni se tak paradoxně obnažil obdobně jako ve svém pololegálním hitu z osmdesátých let: „S Pravdou mě můžete leda tak políbit záda / ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní / kdopak tu rozpozná, která je Lež, která Pravda / až budou obě dvě donaha vysvlečený.“
Sovětská okupace a Jarek
Měl jsem sotva patnáct, když jsem tu píseň o pravdě a lži v roce 1982 poprvé slyšel na ostravském Folkovém kolotoči. Považoval jsem ji za protestsong a zároveň za filozofující báseň, jež mimo jiné pohrdá všemi těmi spokojenými občany, kteří tehdejší sovětskou okupaci Československa bagatelizovali jako bratrskou pomoc. A pocítil jsem nadšení, že Nohavica ty komunistické lži nenávidí a že mu vadí, když sovětské obrněné vozy projíždějí například centrem Krnova, Olomouce, Jičína nebo Vysokého Mýta, kde tehdy sídlily velké okupační posádky.
Možná mu invazní armáda vadila, možná nikoli. Známe se dlouho, ale už se na to Nohavici nechci zeptat. Ranilo mě, že nyní ztratil elementární lidskost a v nové písni ignoruje oběti ruské agrese na Ukrajině. Že hloupě zesměšňuje samou podstatu strašného masakru, který má velmi blízko k největší tragédii dvacátého století jménem II. světová válka. Že hlasitě neprotestuje, když Rusko vysílá další tanky na sousední stát, který je od roku 1991 nezávislou republikou, což uznal celý svět včetně Ruské federace.
Nohavica sice kdysi rozpoznal, že prožil „divné století“, ale ve 21. století jaksi oslepl a Putinovy každodenní vojenské i civilní oběti, včetně matek a dětí, nyní v podtextu nové písně zesměšňuje. A dělá z celé války jakousi bramboračku o předražených kobzolích, jak se plodině říká na jeho rodném Ostravsku.
Čtěte také
Dvanáct rakví ze Lvova
Nejsem investigativní novinář, na Ukrajinu ale jezdím i za války, i když jen do relativně bezpečných míst, jako do Lvova, Užhorodu nebo do Zakarpatské oblasti. A kdo se jednou zúčastní pohřbu ukrajinského vojáka, už prostě nikdy nemůže přijmout přihlouplou satiru o Putinovi a ústních dutinách. V posádkovém kostele ve Lvově jsem letos v létě spatřil pohřeb hned dvanácti vojáků během jediné smuteční mše. A v páteři mě mrazí doteď, tohle se dá těžko přebít rádoby satirou o Babišovi, Putinovi a Nohavicovi. Spíš se mi nad tím textem zvedá žaludek.
Nechci osobními zkušenostmi nějak poučovat přímo Nohavicu nebo čtenáře CNN Prima NEWS. Že jsem v červenci před lvovským chrámem spontánně poklekl před dvanácti rakvemi s vojáky, kteří podlehli Putinově okupaci, to byla výhradně moje volba. A vůbec nevím, zda by o podobnou zkušenost stál i ostravský písničkář. Přesto tiše sním, že když mohl vyrazit za Putinem pro Puškinovu medaili, tak by jednou mohl zajet třeba do Mukačeva nebo Chustu na vojenský pohřeb nějaké další oběti ruské invaze. A napsat o tom jímavý slovanský song o smrti pěšce v poli...
Čtěte také
Ukrajina p*čo!
Jenže takovou píseň už asi Nohavica napsat nechce. A masakr na Ukrajině raději trapně zesměšňuje verši: „Za všechno může Nohavica, že Slováci majú Fica a Poláci zase Tuska a hrůza letí z Ruska.“
Jo, hrůza opravdu letí z Ruska. Bo, Ostrava! A jelikož se s Nohavicou znám 43 let, tak Jarkovi přece radím: „Zajeď na Ukrajinu! Pokud ne, tak si tu válku radši neber vůbec do huby.“ A vlastně pořád nechápu, že nefandí Ukrajině stejně jako fotbalovému Baníku: Ukrajina p*čo! To mohl být vítězný slogan, který by možná rezonoval v celé Evropě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Masivní nálet na Oděskou oblast. Rusové zaútočili 450 drony a 30 střelami.
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
