GLOSA: Vracet Ukrajince do války je zlo. Žádný rodič si nepřeje smrt syna v zákopu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Poslali byste na bojiště v případě vojenského napadení Česka i své syny, anebo je raději schovali v zahraničí?
Evropská unie chtěla novým opatřením vojensky pomoci Kyjevu, čeští vládní politici ho ale prezentují jako zákon proti migrantům.
VZP vybrala od Ukrajinců o 5,3 miliardy více, než vydala
Proč 92 procent našinců souhlasí s koncem ochrany pro ukrajinské uprchlíky v odvodovém věku?
Nemá asi smysl šermovat lidskými právy, když nové rozhodnutí o ukrajinských brancích nerespektuje obyčejnou rodičovskou lásku. Instinktivní právo chránit děti před jakýmkoliv nebezpečím. A žádná matka ani otec si přece nepřejí, aby jejich dítě roztrhala nášlapná mina na bojišti. Aktuální rozhodnutí navracet na Ukrajinu muže v odvodovém věku i v aktivní záloze, které platí od středy, však určitě není v úplném souladu například se Všeobecnou deklarací lidských práv.
Kde vlastně končí právo člověka na život, které definuje Všeobecná deklarace lidských práv? Určitě by to nemělo být v zákopech plných mrtvol. A dodržována už není ani další úmluva stejné deklarace: „Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.“
Hlasy z Ukrajiny
Ale jak už jsem podotkl, teď mi nejde o vymáhání práv zaručených mezinárodním lidskoprávním dokumentem. Zajímá mě obyčejná lidskost.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
V průběhu posledních tří let jsem pro CNN Prima NEWS připravil asi tři desítky rozhovorů s ukrajinskými starosty, podnikateli, ekologickými aktivisty či vedoucími odborů v obecní a krajské samosprávě. A pokud jsem zpovídal muže, často už měli za sebou službu na frontě nebo zastávali důležité pozice v domobraně.
ČTĚTE TAKÉ: Válka o hořící sklady. Ukrajinci udeřili na Wildberries, Rusové na zemědělské zásoby.
Ve většině případů to ale byli především rodiče, v mnoha případech i dospívajících anebo už dokonce dospělých synů. A protože jsem také otcem dvou mladých mužů v odvodovém věku, tak jakmile jsme probrali oficiality, bezpečnostní situaci i zkušenosti zpovídaných s válkou, došlo na naše rodiny. Na tu moji, žijící v bezpečném mírovém zázemí, i na rodiny v každodenním zápase s válečnou vřavou.
Rodičovský pud vs. válka
Někdy jsem sice zaváhal, často jsem se ale rovnou zeptal, zda by pro jejich děti nebylo lepší počkat na konec války kdekoliv v bezpečí Evropské unie, Velké Británie, Spojených států anebo třeba v Turecku či na Tchaj-wanu. Mateřský a otcovský pud je totiž s válkou v přímém rozporu. A jakkoli hlasitě bude Volodymyr Zelenskyj volat, že muži schovaní před odvodem za hranicemi by měli raději doma bránit vlast, rodiče to vidí jinak.
Žádný normální rodič si totiž nemůže přát, aby jeho syn zahynul ve válce, to je v rozporu s podstatou lidství! Tečka.
Ukrajina se stále více zaplňuje vojenskými hřbitovy. Ve městě Kosiv na jihozápadě Ukrajiny mobilizovali cca 1000 mužů, 74 jich padlo a přes 40 dalších patří k nezvěstným 40. Na kosivské II. škole a lyceu na začátku prosince odhalili pamětní desky padlým absolventům, už jich je 11. Na snímku hroby padlých hrdinů ze Lvovské oblasti. Zdroj: Ivan Motýl
Když jsem třeba koncem minulého roku zpovídal 47letou Lesju Michno, starostku Apostolova u Kachovské přehrady v Dněpropetrovské oblasti, také došlo na rodinu. Doma má 13letou dceru a 23letého kluka, takže syn může být už za dva roky odveden do války, na frontu vás totiž na Ukrajině pošlou v pětadvaceti.
Lesja si proto mnohokrát prožila podobné drama jako hrdinka divadelní hry Matka od Karla Čapka. „Ptala jsem se syna, jestli nechce raději odjet do zahraničí a tam počkat na konec války. Několikrát mě odmítl,“ vyprávěla. Na syna sice byla i trochu pyšná, že chce bránit Ruskem napadenou Ukrajinu, ale tahle malá hrdost nikdy nemůže vyvážit to strašlivě neblahé tušení, co vše se klukovi může přihodit na bojišti.
Litanie plné slz
„Každé rodině v našem městě už válka ublížila a pro všechny je to ohromná tragédie. Někomu zemřel syn, jinému manžel, bratr, otec anebo jen přítel, ale pokaždé to strašně bolí. Mnozí jsou nezvěstní, i my máme hodně ztracených vojáků, o kterých nikdo nic neví. Žijeme vlastně od pohřbu k pohřbu,“ pokračovalo děsivé vyprávění Lesji Michno. Jako by zpívala nějakou záhrobní litanii plnou smutku, slz i vzteku.
Na konci minulého roku starostka Apostolova spočítala, že město už má 100 mrtvých branců. Strašné číslo, protože tohle sídlo u Kachovské přehrady má jen 20 tisíc obyvatel. A nikdo proto po žádné matce nemůže chtít, aby se předem smířila s tím, že její syn zahyne na frontě, i když se pak stane „slavným“ hrdinou Ukrajiny.
Právo opustit zemi už neplatí
Z titulu hrdiny in memoriam se žádný rodič nemůže upřímně radovat. A až do středy 5. srpna 2026 platilo, že pokud syn přečká válku v Evropské unii nebo někde jinde za hranicemi, tak nebezpečí, že vykrvácí na frontě, prostě bude zažehnáno. Od středy je všechno jinak, neboť platí nová omezení pro ukrajinské mužské uprchlíky v bojeschopném věku. A v Evropské unii už jim nebude udělena dočasná ochrana, pokud neprokážou, že splnili své vojenské povinnosti v rodné zemi.
Na omezení se dohodly členské státy EU, v úterý byla změna zveřejněna ve Věstníku Evropské unie a následující den se stala realitou. Z Ukrajiny už sice od počátku války nesmějí legálně vycestovat muži od 23 do 25 let (záložníci) a také všichni další chlapi mezi 25 a 60 lety (muži v odvodovém věku), jenže občas se jim podařilo z Ukrajiny odejít nelegálně. A přesně to dovoluje i Všeobecná deklarace lidských práv: „Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.“
Čtěte také
Jako by politici neměli syny
Až do středy se i nelegální uprchlíci (z pohledu Ukrajiny) dočkali dočasného azylu v Evropské unii, ale nyní je bude Západ posílat zpět do války. A český ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) novému opatření tleská, stejně jako zbytek vlády. Brusel chtěl ovšem tímto opatřením pomoci Ukrajině vojensky, aby Zelenskyj mohl na frontě nasadit více bojovníků, zatímco Metnar a spol. sbírají hlasy protiukrajinských voličů prohlášením o „snížení tlaku na naše kapacity“ a také „úlevě pro český zdravotní a sociální systém“.
Není teď důležité, že Metnar kecá, protože třeba VZP v roce 2025 vybrala od Ukrajinců o 5,3 miliardy víc, než za ně zaplatila, smutnější je ta bruselská a potažmo i česká bezcitnost. Jako by nikdo z politiků, kteří rozhodli, že ukrajinské chlapce v odvodovém věku budeme posílat zpátky na frontu, neměl syna či dokonce syny.
Sobectví Západu
Jenže oni děti mají. Spoustu synů vhodných do zákopů, ale teď přece řešíme ukrajinské děti, nikoli ty z Evropské unie. Jde tedy o čirý alibismus, který se ovšem Západu může už za pár let pořádně vymstít. A pak bude hodně zajímavé sledovat, kam budou rodiče odesílat své syny, aby je uchránili před bojištěm. Na Novém Zélandu, v Kanadě anebo třeba v Chile třeba také rozhodnou, že tyhle kluky nechtějí. A že mají radši bojovat za Česko, Polsko, Litvu anebo jinou Ruskem napadenou zemi.
Vůbec přitom nejde o to, kdo je synem europoslance, ministra, učitele, zelináře anebo popeláře. Všichni jsou především milovanými dětmi svých rodičů, kteří by nyní neměli myslet jen na vlastní syny, ale také mít dostatečný soucit s dětmi od sousedů. V anketě zpravodajského webu Novinky.cz totiž 92 procent respondentů na otázku „Souhlasíte s tím, že bojeschopní ukrajinští mužští uprchlíci nedostanou v Česku dočasnou ochranu?“ odpovědělo docela nelidsky slovem ANO.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Japonec přežil atomové bomby v Hirošimě i Nagasaki. Cameron mu slíbil, že příběh zfilmuje
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
