Havlovy zapomenuté spory: Hádanice s Kunderou, Krylem i nazlobenými bratry Mašínovými
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Karel Kryl se po setkání s Havlem cítil zhrzeně.
Bratři Mašínové prezidenta označili za kolaboranta.
Intelektuální spor s Kunderou přerostl v nevraživost.
Proč Havla kritizovali političtí odpůrci?
Václavu Havlovi by v pondělí 5. října bylo 90 let. Už za svého života měl vedle obdivovatelů i kritiky. Otevřené spory s ním nevedli jen političtí odpůrci typu Václava Klause, ale i slavná jména z úplně jiných oborů. Kvůli čemu se neshodl třeba se spisovatelem Milanem Kunderou, hudebníkem Karlem Krylem nebo odbojářskými bratry Mašíny?
Podle hudebního publicisty Jiřího Černého se to někdy krátce po sametové revoluci stalo zhruba takhle. Když se Karel Kryl setkal na Hradě s Václavem Havlem, cítil velkou chuť zapojit se do politického života a čerstvě zvoleného prezidenta se natěšeně zeptal: „Šéfe, co mám dělat?“
ČTĚTE TAKÉ: Zabíjel v Rusku mor? Úřady reagují na smrt vědkyně, několik nemocnic bylo izolováno
Havlova odpověď?
„Zpívej a jezdi po republice.“
Národem milovaného barda to prý strašně zklamalo.
Myslel si na docela jiné úkoly, třeba i ministerské.
Čtěte také
Brzy poté nazývá Havlovu politiku šmelinářskou a gangsterskou. Kritizuje, kým se hlava státu v nových poměrech obklopuje. Viní Havla z rozpadu Československa, z umožnění údajné zlodějiny jménem privatizace, z nepotrestání totalitních lotrů.
Píše:
Ze sametové revoluce
zbyl vpravo mozek – vlevo ruce. Lid slaví nové svaté
a z miliónů líných kmánů dva milióny partyzánů
v matičce stověžaté.
Vlastenci pijí pivo z holby, neb pomohla jim vyhrát volby neposlankyně Marta
a kamarila levobočků připíjí z hradu na Patočku - Timur a jeho parta.
Vzájemné odcizení dvou revolučních ikon je ze všeho nejvíc smutné. Krylovy výtky se zpětně zdají poněkud nespravedlivé. A asi i zhrzené.
Čtěte také
Lze je ale brát též jako důkaz, že Václav Havel měl už za svého života i mimo vrcholnou politiku jak spoustu obdivovatelů, tak kritiků. Nejvýznamnější osobnost moderních českých dějin, od jejíhož narození uplynulo v pondělí přesně 90 let, se musela vypořádat s několika hodně nepříjemnými osobními spory.
Mašín: Havel je kolaborant a svazák
Kvůli tomu, jak se začal chovat po zvolení prezidentem země, si znepřátelil třeba odbojářské bratry Mašíny. Možná mu nezapomněli, jak zdrženlivě se k jejich činům vyjadřoval už v roce 1987 v dopise spisovateli Josefu Škvoreckému.
„Mám výhrady proti některým jeho (Ctiradovým) polohám, které bych tu nerad teď nějak stručně charakterizoval, protože bych je tím asi simplifikoval. Snad jen to bych mohl, že mi přecházel mráz po zádech, když se můj dávný spolužák z Poděbrad kasal tím, kolik lidí zabil,“ psal Havel do ciziny.
Ctirad Mašín, se kterým v jinošských letech skutečně sdílel stejnou školu, mu po svém odpověděl v otevřeném dopise z roku 1996.
Čtěte také
„Nejste hoden úřadu, který zastáváte. Vaše éra je zhoubnější pro duši národa než řádění Stalinova kata Klementa Gottwalda. Tehdy národ alespoň věděl, kdo je jeho nepřítel,“ vzkazoval Mašín.
Havlovi toho v ježatém psaní vyčítal mnohé. Předně, že byl po listopadu 1989 „nepochopitelně a demagogicky“ milosrdný k viníkům komunistických zvěrstev. Že „plivnul do tváře statisícům statečných Čechoslováků, bojujících s nacisty“, když se omluvil sudetským Němcům.
A příkrý byl k prvnímu porevolučnímu prezidentovi i Ctiradův bratr Josef Mašín: „Havel je kolaborant a svazák. Můj pohled na něj je, že to, co udělal, je zločin, zločin na České republice. Kontinuita zákonů, kontinuita komunistické strany, to, jakým způsobem on s nimi udělal ten kšeft. Kontinuita zákonů byla udělána proto, aby komunistům ty majetky, které si nakradli, mohly zůstat.“
Spousta z těch výtek je přinejmenším diskutabilních.
Ale zase: Berme je především jako důkaz, že Havel si ledacos nepříjemného vyslechl i dávno před tím, než se jím inspirované slovo „pravdoláskař“ stalo u mnohých Čechů z prapodivných důvodů něčím hanlivým.
Čtěte také
Zeman: Havel byl špatný prezident
Jeho nejznámějšími kritiky byli pochopitelně političtí odpůrci. Václav Klaus Havla i po jeho smrti označoval za „extrémního levičáka, který bořil řád“. Za „reformního komunistu, který nenáviděl politické strany“. Miloš Zeman pro změnu použil slovo „utopista“ a přidal i výrazy „špatný prezident, nejpřeceňovanější politik“.
Jak vyprávějí Havlovi blízcí, když se měl Havel s Klausem coby premiérem každou středu potkávat, „přímo fyzicky jej to ničilo“. A ani Zemanovy návštěvy mu zjevně nedělaly dobře – vzhledem k naprosté odlišnosti jejich povah je zjevné, proč. Třeba roku 2000 na veřejnost proniklo, že Zeman na Havla při osobním setkání vyloženě sprostě vyjel, jelikož se tehdejší hlava státu rozhodla jmenovat guvernérem ČNB Zdeňka Tůmu…
Na Havla si samozřejmě v průběhu času otevírali ústa i jiní. Klausův někdejší vicekancléř Petr Hájek o něm například ve své knize psal, že „šířil lež a nenávist, sloužil Satanovi a směřoval k fašistickému státu“. Šéf republikánů Miroslav Sládek na demonstraci svých věrných zase hulákal, že Havel prodal republiku cizákům a zaprodancům.
Proti tomu lze namítnout: Zdejší politické čaroděje druhé až osmé kategorie asi spíše rozčilovalo, že se z Havla stal kult, jehož věhlas sahá daleko za hranice republiky.
Čtěte také
„Nenávist k Havlovi tady někteří politici vypěstovali cíleně,“ mínila jeho tajemnice Sabina Tančevová v rozhovoru s Jáchymem Topolem.
A tak raději ještě jednou opusťme svět politiky, vlastně dokonce i svět, v němž se Havel stal prezidentem. Jeden z jeho nejslavnějších sporů totiž proběhl už dávno před tím, konkrétně několik měsíců po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy.
S Milanem Kunderou se tehdy na dálku přeli o úděl českých dějin. Na stránkách zdejších časopisů si ti dva vysvětlovali, jak lze ve skutečnosti chápat sovětské tanky v československých ulicích i dění, které tomu všemu předcházelo.
Kundera napsal: „Pokus vytvořit konečně (a poprvé v jeho světových dějinách) socialismus bez všemoci tajné policie, se svobodou psaného i mluveného slova, s veřejným míněním, jež je slyšeno, a s politikou, jež se o ně opírá, s moderní kulturou svobodně se rozvíjející a s lidmi, kteří ztratili strach, to byl pokus, jímž Češi a Slováci poprvé od konce středověku stanuli opět ve středu světových dějin. A adresovali světu svou výzvu. Ta výzva nespočívala v tom, že by snad Čechoslováci chtěli nahradit dosavadní model socialismu jiným, stejně autoritativním a exportu schopným. Takový mesianismus je cizí mentalitě malého národa. Smysl československé výzvy byl v něčem jiném: Ukázat, jaké nesmírné demokratické možnosti leží dosud ladem v socialistickém společenském projektu, a ukázat, že tyto možnosti lze rozvinout jen tehdy, uvolní-li se plně politická svébytnost jednotlivého národa. Tato československá výzva stále platí. Bez ní by již dvacáté století nebylo dvacátým stoletím. Bez ní by zítřejší svět byl jiným světem, než bude.“
Čtěte také
Havel sarkasticky oponoval: „Prý jsme stanuli – poprvé od konce středověku – ‚ve středu světových dějin‘, protože jsme usilovali – poprvé ve světových dějinách – o ‚socialismus bez všemoci tajné policie, se svobodou psaného i mluveného slova (…)‘; prý náš experiment mířil do tak daleké budoucnosti, že jsme museli zůstat nepochopeni. Jak voňavý balzám na naše rány! A jak nabubřelá iluze zároveň! Opravdu: budeme-li si namlouvat, že země, která chtěla zavést svobodu slova – cosi, co je ve většině civilizovaného světa samozřejmostí – a která chtěla zabránit zvůli tajné policie, stanula kvůli tomu ve středu světových dějin, nestaneme se vážně ničím jiným než samolibými šmoky, směšnými se svým provinciálním mesianismem!“
Původně intelektuální nesoulad se podle spisovatele Jana Nováka proměnil v osobní nevraživost. Kundera se měl v dalších letech o Havlovi vyjadřovat jako o „duševně chorém“. Ještě když mu Havel 28. října roku 1995 už jako prezident udělil státní medaili Za zásluhy, spisovatel na ceremoniál poslal pouze svou ženu.
I tohle všechno patří k příběhu o Václavu Havlovi.
Ještě víc ale asi k příběhům o těch, kteří se do něj pouštěli.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Vláda odmítla návrh Pirátů dávat obcím a krajům peníze za dostavěné byty. Babiš řekl důvod
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
