Historik: Masarykova exhumace je šaráda. Může ale potvrdit, že TGM nebyl synem císaře
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Historik Jan B. Uhlíř říká, že výsledkem exhumace Jana Masaryka bude velké nic.
Výzkum ale může vyvrátit mýtus, že TGM byl synem císaře Františka Josefa I.
Odborník odmítá, že by za smrtí ministra Jana Masaryka stála tehdejší KSČ.
Jan Masaryk výrazně přispěl ke komunistickému puči v únoru 1948.
Odborník na moderní dějiny Jan B. Uhlíř považuje exhumaci ostatků Jana Masaryka za problematický počin. Do případu záhadné smrti syna prvního československého prezidenta prý nemůže vnést převratné informace. „Kosterní pozůstatky určitě nedají odpověď na otázku, zda byl Jan Masaryk zavražděn,“ říká. Nákladný výzkum může maximálně vyvrátit jednu českou šeptandu, že Tomáš Garrigue Masaryk (TGM) byl synem císaře Františka Josefa I., a to porovnáním vzorků DNA Habsburků a Jana Masaryka. „Jakožto historik nevěřím pohádkám, ale současný výzkum by tuhle lidovou legendu mohl definitivně uložit k ledu,“ míní Uhlíř.
Proč jste k exhumaci Masarykových ostatků tak skeptický, sám jste přece už v devadesátých letech zkoumání ostatků navrhoval?
Ano, v roce 1994 jsem jako zaměstnanec Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu navrhoval exhumaci ostatků ministra zahraničí Jana Masaryka. Chtěl jsem na jejím základě dokázat – anebo vyvrátit – přítomnost střelného otvoru v lebce, ale tehdy mé iniciativě zabránil nesouhlas jeho neteří. Teorie o zastřelení ministra je ovšem dávno vyvrácena, neboť bylo prokázáno, že z okna Černínského paláce padal ještě živý. Pokud se ovšem někdo domnívá, že ohledání kosterních pozůstatků povede k jednoznačné odpovědi ohledně Masarykova konce, tak v tomto slibu spíše vidím pokus o vyvolání laciné senzace.
DÁLE ČTĚTE: Valeš: Je čas obnovit nepřímou volbu prezidenta. Mlejnek zmínil i zásadní roli Masaryka
A může exhumace aspoň vyvrátit jeden velký lidový mýtus, že Tomáš Garrigue Masaryk (TGM) byl synem císaře Františka Josefa I.? Jan Masaryk by tedy byl panovníkovým vnukem.
Jakožto historik samozřejmě nemohu věřit pohádkám. A exhumace ani není zaměřena tímto směrem, aby byly porovnávány vzorky DNA Jana Masaryka s DNA Habsburků. Kdyby se tak přece stalo, tak by ale neustále opakovaná pohádka či spíše dezinformace o tom, že TGM byl synem císaře Františka Josefa I., mohla být s konečnou platností uložena k ledu. V tomto případě bych Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), který nyní exhumaci Jana Masaryka zaštiťuje, upřímně zatleskal.
Tomáš Garrigue Masaryk Zdroj: Profimedia.cz
Tělo ministra zahraničí Jana Masaryka bylo nalezeno brzy ráno 10. března 1948 pod oknem koupelny služebního bytu v Černínském paláci. Podle oficiální dobové verze spáchal sebevraždu, policejní útvar Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale prověřuje možnou vraždu. K jaké teorii se přikláníte, pokud jde o příčinu smrti?
Přikláním se k teorii badatele Jaroslava Čvančary, že byl Jan Masaryk vyhozen z okna Černínského paláce v Praze několika muži. Konkrétně by to mohli být Jan Bydžovský a František Fryč, navíc s nepřímou, ale významnou participací Arnošta Heidricha. Tito tři muži zůstali věrni myšlenkám T. G. Masaryka, přičemž jeho syna Jana zlikvidovali proto, že svým vstřícným postojem vůči KSČ zradil odkaz svého otce.
Historik Jan B. Uhlíř (1972) je čtenářům CNN Prima NEWS znám jako odborník na dějiny Protektorátu Čechy a Morava i coby soudní znalec při procesech spojených s neonacismem, například při soudním jednání se slovenským extremistou Marianem Kotlebou. Historik dal také druhý život osudům více než 600 zapomenutých českých vězňů, kteří byli za druhé světové války odsouzeni k smrti a popraveni v berlínském vězení Plötzensee.
V Památníku německého odboje v Berlíně je v roce 2023 připomněl výstavou, jež byla první svého druhu na německé půdě. Uhlíř má také podíl na česko-německém usmíření po sametové revoluci, a to často i za cenu vášnivých polemik. Velkou diskusi například způsobila jeho snaha zachovat na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor památník ve tvaru německého válečného vyznamenání Železný kříž. V současné době je vedoucím Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech
Proč preferujete zrovna tuhle verzi?
Žádná z jiných verzí neobsahuje tolik logických předpokladů, jaké nacházím právě v této. Proto ji považuji za uvěřitelnou, a dokonce za pravděpodobnou. Masarykovu smrt je třeba hodnotit s otevřenou myslí a zdravým rozumem. Dosud převládaly emoce a hlas historiků zanikal v převaze hlasu laiků čili hlasů ulice, která si z dějin vybírá pouze to, co se jí hodí. Drtivá většina našich současníků nezná ani rodná příjmení vlastních prababiček, ale cítí se z nějakého nepochopitelného důvodu být povolána k tvorbě spekulací o moderních českých dějinách.
Čtěte také
Účast KSČ na vraždě vylučuji
Takže českoslovenští komunisté anebo jejich sovětští nadřízení neměli těsně po bolševickém puči z 25. února 1948 důvod k likvidaci ministra zahraničí Jana Masaryka?
V podstatě vylučuji participaci KSČ. Pro vedoucí komunistické představitele představovala smrt Jana Masaryka katastrofu. Potřebovali ho živého, a to jako reprezentanta údajné kontinuity mezi první republikou a poúnorovým režimem. Stačí se zamyslet nad tím, jak zaraženě a s jakým výrazem ve tváři komentovali smrt Jana Masaryka předseda vlády Klement Gottwald a ministři Nosek nebo Kopecký. Málo se také zdůrazňuje skutečnost, že Jan Masaryk měl po pádu Třetí říše nadstandardní vztahy právě se špičkami KSČ. Předsedu strany Gottwalda i šéfideologa partaje Václava Kopeckého považoval za své přátele. A generální tajemník KSČ Rudolf Slánský o Janu Masarykovi dokonce řekl:
„Pro nás komunisty bylo předmětem mimořádné radosti, že syn prezidenta Osvoboditele zaujal tak důležité místo ve vládě Klementa Gottwalda a že jsme si s ním tak dobře rozuměli. Vážili jsme si Jana Masaryka pro jeho vzácné lidské osobní vlastnosti a oceňovali jsme vysoko spolupráci s ním, poněvadž máme za to, že naše lidově demokratická republika v nových historických podmínkách naplňuje skutečný odkaz T. G. Masaryka.“
Fotografie bezvládného Masarykova těla na nádvoří Černínského paláce Zdroj: Archiv Václavy Jandečkové
Jak se „náš Honza“ stal „jejich Honzou“
Co pozitivního byste dodal o Janu Masarykovi?
I toho by bylo dost. Pokud existuje role, v níž Jan navázal na otce, pak jde nepochybně o obsah jeho promluv na vlnách BBC, které byly určeny obyvatelům protektorátu. Způsob, jakým uměl udržovat naději na porážku Třetí říše i v dobách vrcholných vítězství nacistů. Nic podobného nedokázal nikdo další z československého londýnského exilu. Jan Masaryk se díky tomu stal „naším Honzou“. Problém nicméně nastal již v dubnu 1945 a spočíval v tom, že Masarykovým spolupodpisem Košického vládního programu se z „našeho Honzy“ stal „jejich Honza“. Tím znova poukazuji na Masarykův blízký vztah s předsedou KSČ Klementem Gottwaldem a šéfideologem strany Václavem Kopeckým.
Proč tedy považujeme Jana Masaryka převážně za pozitivní historickou osobnost, když zůstal ministrem zahraničí i po komunistickém převratu v únoru 1948? Odmítnutím podpisu pod demisí demokratických ministrů přece výrazně napomohl k legalizaci pozměněné vlády. Původní kabinet měl 26 členů, k demisi vlády bylo třeba 13 hlasů, ale jeden hlas chyběl, tedy ten Masarykův. Vláda tak v únoru 1948 nepadla, ale pouze se proměnila v téměř výhradně komunistickou.
Národ rád přebírá pozitivní legendy a „Honza“ byl po návratu z exilu nesmírně populární osobností, což už jsem říkal. Aniž by kdokoli tušil, že i on se od vzniku takzvané košické vlády významně podílel na přímé kolaboraci s KSČ. Jana Masaryka si nesmírně vážím v jeho roli ministra zahraničních věcí exilové vlády. Ale velmi si ho nevážím za veškeré jeho chování, které následovalo po pádu Třetí říše. Jan byl ostatně problematickou osobností již od mládí. Poživačný, psychicky nevyrovnaný bonviván a příležitostný uživatel psychoaktivních látek, ale to je na jiný rozhovor. Když to řeknu trochu nekorektně, tak nedosahoval morální ani intelektuální úrovně svého otce.
Čtěte také
Protekční dítě první republiky
To se dětem slavných osobností stává často, mnoho historiků na to decentně upozornilo i v případě Jana Masaryka.
Vztah prezidenta Masaryka k synovi Janovi bývá poněkud zamlžován a určitě ze strany otce vždy nešlo o horoucí lásku. TGM těžce nesl, že Jan – syn vysokoškolského profesora – nedokončil ani střední školu. Bez maturity se tak stal protekčním dítětem první republiky a opět díky otci nejprve získal post osobního tajemníka ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše. Poté působil jako chargé d’affaires ve Washingtonu a nakonec byl vyslancem v Londýně, na místa vyslanců se přitom mnohdy neprosadili ani vysokoškoláci. Když to přeženu, bez otcova vlivu by to Jan Masaryk zřejmě dotáhl maximálně na kavárenského klavíristu.
Příjmení Masaryk ale v České republice zůstává posvátné. Pořád se čekají nějaké nové „zázraky“ spojené s tímto rodem.
Běžný člověk, alespoň doufám, prostě stále oceňuje osobní statečnost a cílevědomost TGM, který v době I. světové války vydupal ze země nový, svobodný a nezávislý stát. Spíše pro pobavení ale dodávám, že TGM by vůbec neměl participovat v anketách typu „O největšího Čecha“. Otec byl Slovák, matka Němka. Více české krve než TGM měl i Konrad Henlein, který měl českého dědečka. A Jan Masaryk? Po otci Slovák, po matce Američan. Opět ani kapka české krve. Ale tím nijak nesnižuji jejich osobní velikost, spíš upozorňuji, jak Češi rádi staví dějiny na líbivých příbězích a legendách.
Jan Masaryk Zdroj: ČTK
Výsledkem exhumace bude jedno velké nic
Jaké jsou tedy důvody k současné exhumaci ostatků Jana Masaryka?
Netuším. Exhumace možná probíhá jen proto, aby se úzký kroužek zainteresovaných mohl dotknout kostí Jana Masaryka. Jde o ukojení jisté zvědavosti, o partikulární zájmy několika málo jednotlivců, ale určitě to v současnosti není národní zájem, jak je akce prezentována. Jana Masaryka dnes téměř nikdo nezná a jeho záhadný konec nechává drtivou většinu Čechů zcela chladnou.
A také jde o porušení piety rodinné hrobky prezidenta T. G. Masaryka. Pro mě je to zbytečnost, kterou financuje daňový poplatník.
Co vše ještě změnilo váš původní postoj z devadesátých let, aby byly ostatky Jana Masaryka exhumovány?
Jsem přesvědčen, že výsledkem zkoumání bude jedno velké nic, že půjde o stejnou blamáž, jakou byl nedávno „poslední dopis“ TGM. A že se do celé kauzy nechala vmanipulovat policie čili Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, respektive Služba kriminální policie a vyšetřování, je na pováženou.
Jenže příčina smrti Jana Masaryka pořád není uspokojivě vysvětlena. A veřejnost, nebo aspoň její malá část, chce nějakou tečku...
Jan Masaryk byl nepochybně tragickou postavou v tragickém období moderních českých dějin. Je však adekvátní věnovat jeho osobě nyní, kdy média denně referují o výši schodku státního rozpočtu, takovou pozornost? V podstatě jde trochu o šarádu, která vyzní do ztracena. Odborníci nyní budou zkoumat, aby po měsících „intenzivní práce“ zjistili to, co už víme. Ale dobře, počkejme na výsledek. Zakončím to nadsázkou. Pokud zkoumání Masarykových ostatků nepřinese nic nového, pak nezbývá než věc předat Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), protože vyšetřovatelé smrti Jana Masaryka za peníze daňových poplatníků ostudně selhali.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Atentát na Putina? Téměř nemožné, tvrdí expert. Řekl, proč je šéf Kremlu nedotknutelný
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
