Petr Vampola byl před jedenácti lety u toho, když čeští hokejisté přivezli z MS dosud poslední zlato. Ze čtvrté lajny se během šampionátu propracoval až do elitní formace k Jaromíru Jágrovi a stal se nepostradatelnou oporou týmu. Po tragédii, která se rok poté přihodila parťákovi z mančaftu Karlu Rachůnkovi, si vzal za manželku jeho ženu Kateřinu. Pro CNN Prima News zavzpomínal na nejslavnější turnaj své kariéry.
Stačilo málo a mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2010, které hostilo Německo, mohlo pro české barvy dopadnout úplně jinak. Místo bojů o medaile ostudné zápasy o udržení v elitní skupině. Po nečekaných porážkách s outsidery reálně hrozilo, že šampionát pro ČR skončí historicky nejhorším umístěním a tedy i pořádnou ostudou.
Vídeň, hlavní město českého hokeje. Jak Češi v květnu 1996 dobyli hokejový Olymp
Češi neodjížděli na hokejové 60. mistrovství světa do Vídně v roli favoritů. Vždyť za sebou měli několik hubených let s dílčími úspěchy. Poslední světový titul si připsali ještě pod hlavičkou Československa v roce 1985 na domácím ledě v Praze. Soupiska se navíc nehemžila žádnými hvězdami. Jenže takřka domácí prostředí dotlačilo naše hokejisty až ke zlatu.
Poslední dva zápasy ve skupině hráli hokejisté s nožem na krku. Museli za plný počet bodů porazit Lotyšsko a se suverénní Kanadou získat minimálně bod, aby se dostali do vytouženého čtvrtfinále. Oba zápasy Češi vyhráli a zažehnali blamáž. Mnohými odepisovaný nároďák se dokázal semknout a zahájil spanilou sérii vítězství, která vedla až k nečekanému titulu mistrů světa.
„Řekli jsme si, že nikdo z nás nechce být podepsán pod nejhorší výsledek českého nároďáku. Že se o to zkrátka porveme. V ten krizový moment se skvěle zachovali i trenéři Vladimír Růžička s Pepíkem Jandačem. Žádný řev nebyl, v klidu si k tomu sdělili své, udělali změny v sestavě, přišel nový impulz a začali jsme hrát jako tým. Co se týče dodržování večerek a podobných věcí, nechávali nám naprostou volnost. Nic se nekontrolovalo, nic se neřešilo, bylo na každém, co si ve volném čase dělá, jestli si dá večer jedno, dvě, tři piva nebo žádné. Všechno bylo založeno na důvěře a přátelské atmosféře. I s trenéry jsme si tykali,“ prozradil Petr Vampola.
Kachna přinesla štěstí
Během šampionátu se prý vytvořila neskutečná parta, která táhla za jeden provaz. „Každý den začínal tím, že jsme se ráno všichni sešli v kabině, dali si kafe a pustili si hezké, české, srandovní písničky, které jsme si mohli všichni zazpívat. Nejčastěji jsem je vybíral já, byl to takový mix všeho. I když tam pár šprýmařů bylo, co pořád něco hlásili, o srandu se staral celý tým. Každý byl schopný udělat si legraci i sám ze sebe. Měli jsme výhodou v tom, že jsme se všichni dobře znali. Tenkrát to bylo úplně jiné než teď. Za nároďák hráli dva, tři roky po sobě stále ti samí kluci, co objížděli všechny turnaje. Měnilo se to jen výjimečně, když někdo opravdu zazářil,“ přiblížil hokejista, kterého trenéři v průběhu mistrovství postavili do elitní formace k Jaromíru Jágrovi.
„My jsme se v té době spolu kamarádili i mimo led, měli jsme podobné zájmy. Občas tam spolu hráli i šachy. Možná i z toho důvodu nás dali dohromady. Jarda je samozřejmě legenda, ale já ho na ledě bral jako kámoše, možná i proto jsem hrál bez stresu, uvolněně a klapalo nám to. Na pokoji jsme spolu ale nebyli, Jarda měl samostatný, mým spolubydlícím byl Michal Rozsíval. S ‚Džegrem' jsme pořád v kontaktu, občas si zavoláme nebo napíšeme, ale už to není tak časté jako dříve. Každý máme svůj život. Moc mu přeju, že se s Kladnem vrátil zpátky do extraligy. Město i fanoušci si to zaslouží,“ uvedl Petr Vampola.
Hrál jsem na adrenalin
Zážitků ze zlatého mistrovství má spoustu. Rád vzpomíná na čtvrtfinále s Finskem, které jsme porazili až po nájezdech, semifinále se Švédskem, kde deset vteřin před koncem vyrovnával slavnou střelou od modré čáry Karel Rachůnek a o vítězi opět musely rozhodnout až nájezdy. A samozřejmě i na nervy drásající finálový duel s Rusy. „Když jsme se vyhnuli skupině o udržení a dostali se do boje o medaile, všechno to z nás spadlo. Ten obrovský tlak byl pryč a my začali hrát uvolněně. Na nájezdy jsme měli šikovné kluky, takže jsme si na ně věřili. Ten závěr třetí třetiny se Švédy byl také fascinující. Trenér Růžička tam na závěr poslal nejlepší hráče, které jsme v týmu měli. Na poslední vteřiny ale udělal změnu a poslal tam jinou pětku, v níž jsem figuroval i já. Učinit takové rozhodnutí v tak zásadní moment, dokáže jen opravdu velký trenér. Nám se to povedlo, Kája se nádherně trefil a jelo se dál. Já byl celou dobu v naprosté euforii, pokud by zápas trval 500 minut, tak jsem ho bez problémů odehrál. Netrpěl jsem žádnou únavou, hrál jsem na adrenalin,“ popsal hokejista.
Na ruský tým, který byl nabitý největšími hvězdami z NHL, si Češi věřili. „Trenéři připravili výbornou taktiku, od začátku jsme věděli, co budeme hrát, že musíme být trpěliví. Hned při prvním střídání jsme dali gól, pak přidali druhý. Byly to nervy až do konce. Měli jsme štěstí, ale to k tomu patří. Každý z nás nechal na ledě tři sta procent. S takovým týmem, jaký tam Rusové měli, bychom z deseti zápasů vyhráli jeden. A to se nám podařilo. Že si po prohře pak jejich hokejisté strhávali z krku stříbrné medaile, jsem nevnímal. Neřešil jsem je,“ usmál se Petr.
Život s vdovou po Karlu Rachůnkovi
Dodnes má z památného turnaje doma schované některé věci. „Dresy, hokejku, samozřejmě medaili a také talisman, dřevěnou kachnu, kterou jsem přinesl do kabiny, když nám hrozilo, že budeme hrát skupinu o udržení. Přinesla nám štěstí. Před každým zápasem jsme si ji všichni pohladili a od té chvíle už neprohráli. Dokonce i pan prezident Václav Klaus, který po vítězném finále přišel mezi nás, si ji hladil,“ zavzpomínal Vampola.
Osud se v jeho případě pořádně zašmodrchal. Po tragické smrti spoluhráče z nároďáku Karla Rachůnka, který přišel o život po pádu letadla, v němž cestoval se svým týmem Jaroslavle na zápas, si vzal za manželku jeho ženu Kateřinu. Žijí spolu na Moravě. K dětem Matějovi a Kačence, které Kateřina s Karlem měli, se prý chová vzorně. S Kateřinou se jim pak narodila dcera Anička. O svém soukromí ale Petr hovořit nechtěl. „Nezlobte se, ale nebylo by to fér vůči dětem a Kateřině. Díky moc za pochopení.“
