reklama

Hrdinou basketbalového snu je Izraelec Ginzburg. Nikdy nic nevzdáte, chválil Čechy

Jako trenér se výrazně zasloužil o historický postup českých basketbalistů na olympiádu v Tokiu. Ronen Ginzburg se přitom narodil úplně jinde, v kapse nosí izraelský pas. Při příležitosti úspěšné kvalifikace přinášíme rozhovor, který v lednu CNN Prima NEWS poskytl. Popsal v něm rozdíly mezi svou vlastí a malou zemí uprostřed Evropy, v níž žije už od roku 2006. Přiznal, že už se taky trochu cítí jako Čech.

reklama

Jaká z izraelských vlastností nám Čechům schází?
Předně – ve vaší zemi se mi opravdu moc líbí. Z velké části se taky cítím být Čechem. Dělení na „my“ a „vy“ proto v mém případě tak úplně neplatí. Je ovšem fakt, že člověk v mé pozici asi skutečně může víc porovnávat i drobnější rozdíly mezi Čechy a Izraelci. Jeden je jasný: Izraelci musí už dlouhá desetiletí bojovat o samotné právo na existenci vlastního státu, jsou na vzdorování v těžkých časech zvyklí. I na to, že vás mohou potkat situace, kdy je potřeba se semknout.

To není v éře koronaviru na škodu. V Izraeli se od prvního dne pandemie tvrdí, že jde o válku proti covidu. A my jakmile slyšíme „válka“, tak nám nedělá problém bojovat. Pro většinu obyvatel je ostatně stále povinná vojenská služba – muži v ní stráví tři roky, ženy dva. Tím pádem bychom se zřejmě dali označit i za národ o něco disciplinovanější, my rozkazy prostě plníme. Ale zase to nemůžete úplně generalizovat, taky máme své problémy. Kolem dvaceti procent občanů Izraele tvoří ortodoxní Židé nebo radikálnější Arabové, kteří protipandemická opatření odmítají dodržovat z náboženských důvodů.

V Česku nejde o náboženství. Spíše máme neustále ve zvyku různě švejkovat, věci obcházet, relativizovat, ulehčovat si je. Mít svou hlavu.
Nemyslete si, tohle dělají lidé po celém světě. A jako basketbalový trenér jsem u českých hráčů nikdy neměl pocit, že by něco šidili. Právě naopak! Zdobí je pracovitost, až do poslední chvíle se nevzdávají. Pokud budu upřímný, mám vlastně českou povahu raději než tu izraelskou. Líbí se mi, že jste daleko trpělivější, méně agresivní. My Izraelci jsme horké hlavy, asi jako Řekové nebo Turci. I proto mi chvíli trvalo, než jsem si zvyknul, jak to v Česku chodí.

Přijel jsem třeba s autem na křižovatku a všichni na mě koukali jak na blázna, protože jsem v jednom kuse troubil. Nemyslel jsem to zle, u nás se to takhle prostě dělá. Fungování klaksonu je v Izraeli první věc, kterou při koupi nového auta kontrolujete. Vy jste daleko víc v pohodě, tolik se nestresujete. Všiml jsem si toho třeba v restauracích. Vy Češi hodinu klidně sedíte, než dostanete objednané jídlo, čas využijete ke klábosení s kamarády. V Izraeli? Tam kdyby vám to nepřinesli do deseti minut, už byste si nechali zavolat majitele podniku.

Překvapila vás nějaká konkrétní česká tradice?
To asi neuhodnete. Květiny! Neuvěřitelné množství květinářství, která jsou z mého pohledu na každém rohu.

To v Izraeli nemáte?
Sem tam snad. Ale rozhodně ne tolik. V Izraeli není moc zvykem, že by ženy dostávaly od mužů květinu. Ani v rodině se jimi příliš neobdarováváme. Tam někomu koupíte kytku nanejvýš v případě, že umřel.

Ronen Ginzburg (57)

Izraelský basketbalový trenér.
Česká reprezentace skončila pod jeho vedením šestá na mistrovství světa 2019, historickým úspěchem je i nejnovější postup na olympiádu do Tokia (pod pěti kruhy nehrál basketbalový nároďák od roku 1980).
Do Česka přišel v roce 2006. V Nymburku původně dělal asistenta krajanu Muli Katzurinovi, roku 2011 se stal hlavním koučem klubu. Podílel se na zisku sedmi mistrovských titulů.
Před tím trénoval kluby Bnei Herzlija, Ramat Hašaron, Bnei Hašaron a Maccabi Givat Šmuel, svou aktivní hráčskou kariéru strávil v Beitaru Tel Aviv.
Přezdívka: Neno.

Na co jste ještě koukal?
Na to, jakým způsobem slavíte Mikuláše. Jak s pomlázkou proháníte ženy během Velikonoc. Moje rodina sice má evropské kořeny, nic z toho jsem ale z domova neznal. Přestože některé evropské zvyky si z útlého dětství pamatuji od svého pradědečka a prababičky, kteří pocházeli z Polska a z Ruska.

Jaké zvyky?
Vybavuji se jeden zcela konkrétní. Byl jsem opravdu malý kluk, když jsme k prababičce chodili na víkendové návštěvy. Utkvělo mi, že jsme od ní dostávali nezvyklý jednodílný sendvič: nerozříznutou žemli, která byla namazaná svrchu. Tenkrát mi to přišlo hodně zvláštní. Když jsem pak ale přijel do Česka, tak jsem zjistil, že tady to takhle dělá kdekdo. A takhle to mám s českým jídlem často – na talíř každou chvíli dostanu něco, co mě zničehonic přenese do klukovského věku, do jídelny k prababičce, která si své recepty přivezla z Evropy. Byť jsou samozřejmě i mnohé české stravovací obyčeje, na něž jsem si musel chvíli zvykat. Zkraje jsem byl třeba šokován, kolik jste schopni vypít piva. Já jsem spíš na vodku nebo na whisky…

Hodně se bavíme o odlišnostech. V čem si jsou Češi a Izraelci naopak podobní?
Snad především v tom, že o sobě mají vzájemně dobré mínění. U nás v Izraeli se tradičně říká, že ve světě máme dva hlavní spolehlivé přátele – USA a Česko. Je to hodně podmíněno historickou zkušeností. Byly to právě zbraně z Československa, které Izraeli zásadně pomohly v prvních letech jeho existence. A i z české strany cítím dostatek respektu. Jak ke své vlasti, tak ke mně samotnému. Připouštím, že někteří další cizinci mohli mít s aklimatizací v Česku problém, já ale za ty roky nezažil jedinou negativní zkušenost. A to ani ve chvílích, kdy jsem si teprve zvykal na to, co je u vás normální. Jakmile jsem se z pohledu Čechů zřejmě choval výstředně.

Co máte na mysli?
Třeba chvíle v obchodě nebo před nástupem do dálkového autobusu, kdy vy Češi spořádaně stojíte ve frontě. U nás to tak nefunguje – tam platí kdo dřív přijde, ten je na řadě. Já to nejdřív bez přemýšlení dělal po našem, stačilo ale pár nechápavých pohledů od okolo stojících lidí a rychle jsem pochopil. Přizpůsobil se.

Když už jste si leccos vštípil, neříkají vám teď izraelští kamarádi, že se po těch letech chováte jako Čech?
Máte pravdu, už jsem něco takového zaslechl. Před několika měsíci hrála česká fotbalová reprezentace proti Izraeli, já to měl puštěné v televizi a volal si souběžně s kamarádem z vlasti. Jak jsme se bavili, tak Češi dali najednou gól. Do sluchátka jsem zařval: „Jo!“ Kamarád nechápal – taky měl to utkání puštěné, takže se podivoval: „Hele, to ale dali gól Češi.“ A já na to: „No jo, naši…“ To koukal! Jenže já si ve sportu zkrátka navyknul fandit Česku.

Přitom je to vlastně jen pár let, co jste se přesunul do Česka.
Ze začátku jsem toho o vaší zemi moc nevěděl. Samozřejmě jsem znal pojmy Pražské jaro, sametová revoluce. Uznával jsem Václava Havla. Jinak jsem však měl povědomí nanejvýš o skvělých sportovcích, především dřívějších basketbalistech – Kamilu Brabencovi, Stanislavu Kropilákovi; byť zrovna on je vlastně Slovák. Ano, zkraje mě u vás překvapilo leccos.

Že se tu hraje tak dobrý basketbal. Že je tu taková kosa – poprvé jsem totiž přijel v prosinci, hrozně jsem se klepal. U nás je to jiné, i v zimě klidně vyrážíme na pláž. Sice to není na plavání, ale na příjemnou procházku u moře určitě ano. Vidíte, i na odlišné počasí jsem si zvyknul. Česko jsem si zamiloval se vším všudy. Když jsem nedávno obdržel české občanství, netěšilo mě to ani pro samotný pas, jako spíš pro pocit, že sem patřím. Že na to jsem skutečně hrdý. Chápu to jako nesmírnou poctu. Možná si to ani neuvědomujete, ale žijete v opravdu skvělé zemi.

Tak mě napadá – proč vlastně vedeme tento rozhovor v angličtině? Nezvládl byste ho i česky?
Teoreticky ano, prakticky ne. Já sice česky rozumím, na nějaké povídání si ale ještě nevěřím. Ona je to někdy dobrá taktika, poslouchat ostatní a dělat, že se nechytáte… Tak víte co, zkusme to znovu za pár let. Už si třeba poklábosíme i česky.

Tagy:
Tomáš Satoranský postup sport basketbal Letní olympijské hry v Tokiu 2021 Ronen Ginzburg

Nová pravidla pro nošení respirátorů. Lidé s potvrzením od lékaře už ho mít nemusí

Lidé, kteří nemohou ze zdravotních důvodů nosit respirátor, ho nebudou muset nosit. Musí mít ale potvrzení od lékaře. Schválila to v pátek vláda, uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Úprava je součástí nového mimořádného opatření o nošení ochrany úst a nosu, které vláda schválila. Předchozí opatření tento týden zrušil Nejvyšší správní soud.

Ať vyšší důchody zaplatí Agrofert, stejně je to jen kampaň Babiše, navrhuje Ferjenčík

Piráti si během páteční mimořádné schůze Sněmovny, na které se jedná o zvyšování důchodů, rýpli do premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Návrh jeho vlády, že by se penze nad rámec valorizace zvýšily o dalších 300 korun, označili za předvolební dáreček. Podle poslance Pirátů Mikuláše Ferjenčíka by měl navýšení zaplatit holding Agrofert ze svěřenských fondů premiéra.

Odstavený lídr ČSSD: Za Maláčovou se stydím, měla by být jako chápající tetka Schillerová

„Kampaň ČSSD je negativní, jsme unavení a neumíme komunikovat. Lidi spíš zastrašujeme,“ hodnotí střízlivě a kriticky aktuální volební kampaň strany Břetislav Štefan, starosta v Brně-Líšni. Toho odstavilo vedení partaje z čela kandidátky a dosadilo tam Romana Onderku, prvního místopředsedu. Štefan zhodnotil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS i předvolební počínání ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.

reklama

Domácí zpravodajství

Laboratoře ve čtvrtek odhalily 203 nakažených koronavirem, o deset víc než před týdnem

Laboratoře v Česku ve čtvrtek odhalily 203 případů onemocnění covidem, je to o deset víc než před týdnem. Reprodukční číslo stouplo z 0,85 na 0,90. Pod hodnotou jedna, která značí zpomalování epidemie, zůstává dvanáctý den. Na 100 000 obyvatel připadá za poslední týden zhruba 12 nakažených, takzvané incidenční číslo je nejvyšší v Plzeňském kraji, nejnižší v Olomouckém. Vyplývá to z informací na webu ministerstva zdravotnictví.

Cesta do Chorvatska byla utrpení. Klienti RegioJetu si stěžují na zápach a nepořádek

Zápach moči ve vagonech, nefungující klimatizace, netekoucí voda a mnohahodinové zpoždění vlaku. To jsou zkušenosti některých cestujících, kteří se na dovolenou vydali vlakem společnosti RegioJet do Chorvatska. Ta se hájí, že zpoždění nabírá kvůli výlukám na tratích v kombinaci s kontrolou dokladů a proticovidovými opatřeními. Přiznává, že vlaky pak nejsou dostatečně připravené na další cestu.

Češi hlásí tisíce nežádoucích účinků po očkování. PŘEHLED nejčastějších potíží

Češi po očkování proti nemoci COVID-19 nahlásili už 7 095 podezření na nežádoucí účinky. Zdravotníci přitom rozdali už více než 10 milionů dávek. Za uplynulých sedm dní Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) eviduje zhruba 250 hlášení o vedlejších účincích. Druhý týden po sobě nepřibylo žádné podezření na úmrtí po očkování, celkový počet zůstává na 94.

reklama