Hubbleův dalekohled je jedním z největších vědeckých úspěchů lidstva. Zařízení na oběžné dráze kolem Země dokázalo vědcům nabídnout obrazy z dalekého vesmíru a nahlédnout tak do historie kosmu. A v pátek 24. dubna to je přesně třicet let od doby, kdy byl vynesen do vesmíru na orbitu raketoplánu Discovery. Díky teleskopu astronomové nejen získali úchvatné snímky, ale také dokázali potvrdit řadu teorií. Určili například rychlost, jakou se vesmír rozpíná, a díky tomu i upřesnili jeho stáří.
Myšlenka dalekohledu, který by neomezovala zemská atmosféra, se objevila už mezi světovými válkami, reálně se na něm ale začalo pracovat až o půl století později. Společný projekt Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) a Evropské vesmírné agentury (ESA) dostal jméno po americkém astronomovi Edwinu Hubbleovi (1889 až 1953). Ten se jako první věnoval pozorování galaxií a ve 20. letech minulého století 20. století mimo jiné objevil rozpínání vesmíru.
Dalekohled, vlastně válcovitá družice vybavená zrcadlem o průměru 2,4 metru a několika kamerami, se měl původně do vesmíru vypravit už v půlce 80. let minulého století. Po odkladech, způsobených zdržením projektu kvůli technickým obtížím, se uvažovalo o startu v říjnu 1986. V lednu téhož roku ovšem krátce po startu explodoval raketoplán Challenger a celý americký program pilotovaných letů, na kterém závisel i Hubbleův dalekohled, byl rázem v troskách.
Na začátku zklamání
Raketoplány znovu začaly létat až v září 1988. První se do vesmíru podíval Discovery a o necelé dva roky později se konečně dostal na řadu i vesmírný teleskop. Zařízení, jehož stavba a vynesení na oběžnou dráhu přišly na 2,5 miliardy dolarů, ovšem krátce po pořízení prvních snímků vědce na Zemi poněkud zklamalo. „První snímky vypadaly podobně, jako když se díváte na vesmír dalekohledem se zamlženým objektivem,“ popsal fotografie známý český astronom Marcel Grün.
Zkoumání ukázalo, že na vině je nepřesně vybroušené zrcadlo, byť výrobní chyba činila jen malý zlomek tloušťky lidského vlasu. Vada nekazila všechna pozorování, výrazně ovšem ovlivnila to, co mohli astronomové zjistit o hlubinách vesmíru. Technici NASA ale nakonec přišli na to, jak se s vadou vyrovnat, i díky tomu, že přesně věděli, čím byla způsobena. Pro její korekci navrhli speciální zařízení, jakési „brýle“, které měly snímkům z Hubbleova dalekohledu konečně dodat očekávanou ostrost.
Zbývala ovšem „maličkost“ – provést přímo na oběžné dráze potřebný servisní zásah, dopravit teleskop zpátky na Zemi a pak zase do vesmíru by bylo příliš náročné. Na konci roku 1993 se proto do vesmíru vypravili na palubě raketoplánu Endeavour astronauti, kteří měli za úkol dalekohled opravit. Během pěti dlouhých výstupů do volného kosmu se to podařilo, oprava je přitom dodnes považována za jeden z nejnáročnějších výkonů amerických astronautů.
Výsledky
V lednu 1994 se tak NASA mohl pochlubit kvalitními snímky, po kterých během následujícího čtvrtstoletí přišly tisíce dalších. Mezi nejslavnější patří série fotografií s velmi mladými galaxiemi, které vznikly už 350 milionů let po Velkém třesku, nebo takzvané Sloupy stvoření v Orlí mlhovině, tedy záběry míst, kde se rodí nové hvězdy. Díky jeho pozorování se podařilo určit stáří kosmu na zhruba 13,8 miliardy let a také změřit Hubbleovu konstantu, čili rychlost rozpínání vesmíru.
Hubbleův dalekohled zkoumal i Sluneční soustavu. Zaznamenal třeba srážku komety Shoemaker-Levy 9 s Jupiterem v roce 1994, objevy velkých těles v Kuiperově pásu asteroidů pak přispěl k vyřazení Pluta ze seznamu planet. Po misi v roce 1993 se dočkal ještě čtyř servisních zásahů, a to v letech 1997, 1999, 2002 a 2009. Po zrušení letů raketoplánů v roce 2011 už se ale žádná další neplánuje. Teleskop, který přes drobné potíže stále funguje, tak v blízké budoucnosti nejspíš zanikne v atmosféře.
