Jak pěstovat něžné hvozdíky

Hvozdíky byly neodmyslitelnou součástí venkovských zahrádek našich babiček. Zdobily nejen rabátka, ale vyšší druhy byly s velkou oblibou používány i v řezaných kyticích a květinových aranžmá, kde se cenila pevnost stonků a dlouhá trvanlivost ve váze. Botanický název rodu „Dianthus“ pochází z řeckého „Dios anthos“, což v překladu znamená „květ Diův“ (květ boha Dia). Hvozdík má také zajímavou symboliku sahající až do středověku, byl symbolem pro pannu Marii, což dodnes připomíná stále vžitý lidový název planě rostoucího hvozdíku kartouzku –⁠ slzičky nebo slzičky panny Marie.

Patří do čeledi silenkovitých (Silenaceae) a jsou doma v Evropě a v Asii, kde je nejčastěji najdeme na slunných sušších mezích, svazích a skalách. Květy původních druhů jsou nejčastěji bílé nebo růžové, nové moderní hybridy se mohou pochlubit širokou škálou barev a odstínů, kde nechybí lososová, purpurová, fialová a mnohé variety několika barevných květů.

Zahrada plná hvozdíků

Pěstování hvozdíků je poměrně snadné a většina druhů se hodí i pro úplné začátečníky. Naprostá většina druhů miluje slunné stanoviště s vápenitou nezamokřenou půdou. Nízké vytrvalé druhy patří k nejoblíbenějším skalničkám, kdy jen díky kombinaci několika druhů můžeme vytvořit dlouho kvetoucí půvabné scenerie. Nakombinovat můžeme nejen různě barevné druhy, ale také druhy s odlišně zbarveným listem, který může být od stříbřitě sivé až po svěží zelenou. Ke krásným druhům patří např. hvozdík alpský (Dianthus alpinus), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), hvozdík péřitý (Dianthus plumaris), hvozdík japonský (Dianthus japonicus), za zmínku stojí i hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides) který jako jeden z mála hvozdíků snese kyselou půdu a můžeme jej například využít ve společnosti s jinými acidofilními druhy např. ve vřesovištích. Pozoruhodný svým žlutým zbarvením je i Dianthus knappii.

Skalkové hvozdíky nesnášejí v našich podmínkách vlhkou zimu, proto se vždy vyvarujeme pěstování v podmáčených jílovitých půdách a pro jistotu pamatujeme i na spodní drenážní vrstvu. Dobrou volbou je i obsypání povrchu mezi rostlinami vrstvou štěrku. Ten pomáhá rychlejšímu odtoku vody a udržuje rostliny sušší. Jako zimní ochranu nikdy nepoužíváme listí. Skalkové hvozdíky se dají snadno množit dělením trsů, ideálně na jaře nebo z počátku podzimu. Nízké hvozdíky jsou velmi populární a na trhu je celé množství nově vyšlechtěných hybridních druhů, které nejčastěji zakoupíme pouze pod názvem kultivaru.

Jako letnička se u nás pěstuje druh Dianthus chinensis. Tento nižší hvozdík vyniká nepřetržitým bohatým kvetením v široké škále barev. Květy jsou velké a většinou několikabarevné. Nejlépe se hodí do popředí smíšených letničkových záhonů, na obruby i do nádob. Hvozdík čínský je třeba před výsadbou na venkovní stanoviště předpěstovat. Výsev provádíme v březnu do truhlíčků za oknem, ve skleníku nebo do pařeniště. Na záhon jej vysazujeme až v polovině května. Z počátku pečlivě zaléváme a odstraňujeme plevel, později, rostliny vytvoří velmi hustě zapojený porost a likvidace plevelů není téměř nutná.

K oblíbeným pestrým dvouletkám patří hvozdík bradatý (Dianthus barbatus), který dosahuje výšky okolo 30–⁠50 cm. Právě tento druh je ideální k řezu, na záhoně se nejčastěji pěstuje ve směsi barev, ale dají se koupit i jednotlivé barvy zvlášť. Hvozdík tvoří velké množství semen a na záhoně se sám snadno udržuje samovýsevem, musíme ale počítat s tím, že v dalších letech kvete o něco méně a květy nejsou tak velké. Jako každou dvouletku i hvozdík je třeba předpěstovat. Ideální dobou je červen či červenec. Vzhledem k horkému počasí musíme výsevy dostatečně větrat a zalévat. Urostlou sadbu přepícháme do sadbovačů nebo přímo vysadíme na finální stanoviště. Zimu přečká bez problémů, pouze pokud hrozí silnější mrazy, přikryjeme větvičkami chvojí. Druhým rokem kvete v období června a července.

Dalším jednoletě pěstovaným zástupcem je hvozdík karafiát či karafiát zahradní pro někoho též Chabaudův karafiát (Dianthus caryophyllus). Tento vysoký, vzpřímeně rostoucí druh je ideální k řezu, jeho květy vydrží ve váze déle než jeden týden. Také tento druh musíme předpěstovat, výsev provádíme dřív, ideálně již v únoru. Rostliny na záhonu jsou náchylné k poléhání, proto nezapomeneme na stabilní oporu.

S květy karafiátu se také můžeme setkat ve všech květinářstvích, patří totiž mezi nejpěstovanější řezané květiny vůbec. Pro velkoprodukci se pěstuje ve sklenících, většinou hydroponickým způsobem. Volně v přírodě se na suchých slunných loukách můžeme setkat s hvozdíkem kartouzkem, který nikdy netrháme a ani nevyrýváme. Patří mezi tzv. ohrožené druhy. Do stejné kategorie patří například hvozdík moravský (Dianthus moravicus) a hvozdík písečný (Dianthus arenarius).

Choroby a škůdci

Hvozdík je vcelku odolný, častěji u vyšších druhů se může objevit padlí či plíseň šedá. Na rozvoji plísní se často podílí dlouhodobé vlhké počasí. Ze škůdců může napáchat škodu snad jedině zajíc, který se zatoulá na naši zahradu. Listy hvozdíků mu neočekávaně chutnají.