Premiéra nové bondovky
Ikonická postava Jamese Bonda se napříč dekádami výrazně posunula a současné pojetí s tváří Daniela Craiga je v mnoha ohledech specifické. Konzervativní fanoušky však čekají ještě výrazně těžší časy.
Fanoušci jedné z nejslavnějších filmových sérií už si (poněkolikáté) brousí zuby na pětadvacátou bondovku s názvem Není čas zemřít. Dlouho očekávané završení pětidílné ságy s Danielem Craigem v roli agenta 007 se po řadě odkladů snad už konečně dostane do kin po celém světě.
Čeští diváci jej uvidí od 30. září a rozhodně je nač se těšit – pod režií je podepsán talentovaný Cary Joji Fukunaga stojící mimo jiné za opěvovaným seriálem Temný případ. Než se však dočkáme naplnění osudu Craigova Bonda, s nímž jsme strávili posledních patnáct let, stojí za zamyšlení, jak asi bude vypadat bondovské univerzum po uzavření aktuální kapitoly.
Bohatý bondovský odkaz
Éra Daniela Craiga začala ve filmu Casino Royale z roku 2006. Tehdy se jednalo o první plnohodnotné převedení bondovské tematiky do 21. století – tedy paranoidního prostředí plného teroristických útoků, konspirací, kybernetických válek a nejistot.
Už rok po útocích 11. září 2001 se sice objevila bondovka Dnes neumírej, která nebyla špatná, ale s tehdejší atmosférou se minula. Přinesla přepálenou akční jízdu, jíž se honosily už předchozí snímky s Piercem Brosnanem, ovšem útok na Dvojčata mezitím udělal za rozjuchanými 90. léty definitivní tečku. Nová doba si žádala nového hrdinu, možná dokonce antihrdinu.
Režisér Martin Campbell představil v roce 1995 šarmantního Brosnana. Přesně takového hrdinu, kterého duch doby po konci studené války potřeboval. Dekádu po Zlatém oku zfilmoval i Casino Royale se zcela odlišným hrdinou – emocionálně chladným, nečitelným, v něčem až nepříjemným.
Bondova poznávací znamení jako luxusní obleky, četné pletky s krásnými ženami, nekompromisní likvidace nepřátel či nestřídmá konzumace alkoholu nově nesloužily jako odznaky mužnosti, potvrzení kvalit toho nejlepšího z nejlepších, nýbrž jako důmyslná maska skrývající množství vnitřních zranění. Počínaje Casinem Royale přes Quantum of Solace, Skyfall i Spectre, postava Bonda se v každém snímku musela vyrovnávat s démony minulosti i čelit stále novým jizvám na duši.
Už od prvního bondovského snímku Dr. No z roku 1962 se příběhům o agentovi MI6 dařilo dobové trendy vychytávat, a zároveň je i určovat. Sean Connery tak zahajoval akční žánr skrze exotická dobrodružství, Roger Moore sázel na humor a odlehčenost, Timothy Dalton naopak na realismus a násilí.
Brosnan dokázal v duchu postmoderny konce milénia absorbovat hned několik stylů, zato Craig se musel vrátit zpátky na zem a představit psychologicky komplexní postavu s mnoha, opravdu mnoha problémy.
Rozháraná současnost
Craigův Bond má daleko do svého uhlazeného předchůdce s tváří Pierce Brosnana, nemluvě o dalších akčních hvězdách 80. a 90. let. Zato je příbuzensky spjat s Jasonem Bournem z jiné série akčních thrillerů či Brucem Waynem z trilogie o Temném rytíři.
V těchto případech se jedná o nejednoznačné hrdiny, kteří si často nejsou sami sebou jisti, a neustále čelí velkému utrpení. Fyzická zranění je bolí a jejich psychika je na tom ještě hůře – pryč jsou časy strojů na zabíjení, které s tváří Arnolda Schwarzeneggera či Sylvestra Stalloneho o svých úmyslech ani na chvíli nezapochybovaly.
Současný Bond není tím hrdinou, s nímž by se chtěl každý ztotožnit. Když se Craig v posledních filmech dívá do zrcadla, divák může snadno dostat pocit, že dokonce ani tento Bond nechce být sám sebou.
Navíc je neustále rozkročen mezi nostalgickým pomrkáváním po „starém“ světě, do něhož patří promiskuita, sexismus či násilné chování a „novými“ pořádky, v nichž se objevují silné ženské hrdinky dalece přesahující kolonku „bond girl“. V tomto ohledu tedy budoucího Bonda čeká dozajista proměna, završující trendy patrné i napříč Craigovými snímky.
AIDS, CIA... Klimatická změna?
Už teď můžeme brát do rukou pomyslný popcorn a pobaveně sledovat rozčarování mnoha zastánců „normálního světa“, kteří jakékoli změny v budoucím uchopení bondovské postavy odmítnou. Jak krátká je jejich paměť.
Dalton se ve svých dvou filmech během 80. let choval o poznání prudérněji než všichni ostatní Bondové, a to z důvodu tehdy nejasné hrozby jménem AIDS. Brosnan ve snímku Zítřek nikdy neumírá bojoval proti maniakálnímu mediálnímu magnátovi, který nápadně připomínal Ruperta Murdocha (či téměř libovolného jiného mediálního magnáta).
Craigovo Quantum of Solace explicitně pojmenovává nedůvěru v CIA a státní instituce – a to v roce 2008, tedy v době sílící skepse vůči oprávněnosti angloamerických útoků na země Středního východu.
Až ale bude nová podoba Jamese Bonda řešit klimatickou krizi a environmentální změny, vzestup pravicového extremismu napříč světem či snad ubere ze svého sexismu a xenofobní povýšenosti dané britským kolonialismem, jistě se rozpoutá oheň na pomyslné střeše internetových diskuzí.
Aby toho nebylo málo, tak bez ohledu na kvality bondovky Není čas zemřít se jistě krátce po jejím uvedení rozvíří pravidelné debaty ohledně jména, jež by mělo Daniela Craiga vystřídat. Postupem let padala jména jako Tom Hiddleston, Tom Hardy, Richard Madden či třeba Regé-Jean Page.
Když však odhlédneme od našich předsudků ohledně toho, jakou barvou vlasů, očí i pleti by měl fešný agent disponovat (a zdali se filmaři už konečně odhodlají umístit na Bondův obličej výraznou jizvu, o níž psal v literární předloze Ian Fleming), podstatnější než samotné Bondovo vzezření bude celkové vykreslení této značně amorfní postavy. To nám totiž může zpětně pomoct definovat, v jaké době vlastně žijeme.
