Jatka u Antietamu: Nejkrvavější den ve vojenské historii USA přinesl ztrátu 22 000 vojáků
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Leeho armáda v Marylandu: hlad, nemoci a bosí vojáci.
Ztracené rozkazy prozradily plány Jihu unijnímu veliteli.
Krvavá ulička: místo, kde se rozhodovalo o osudu bitvy.
22 700 obětí a nejtragičtější den vojenské historie USA.
Tažení generála Roberta E. Leeho na sever v roce 1862, známé jako marylandské tažení, představovalo první pokus Konfederace přenést americkou občanskou válku na území Unie. Tato strategická ofenzíva probíhala v září 1862 a vyvrcholila jednou z nejvýznamnějších bitev celé války, známou jako bitva u Antietamu.
Důvodů, proč se Lee vydal se svou armádou právě do Marylandu, bylo několik, uvádí web Battlefields. Zatímco Jih byl v té době vyčerpaný a zdevastovaný boji, nabízely zemědělské oblasti Marylandu čerstvé zdroje potravin a píce pro koně. Lee také doufal, že úspěch na severu ovlivní nadcházející podzimní volby do Kongresu USA a oslabí pozici prezidenta Abrahama Lincolna. Vítězství na nepřátelském území pak mělo přesvědčit evropské mocnosti, zejména Velkou Británii a Francii, aby Konfederaci oficiálně uznaly a poskytly jí pomoc.
Bosá a hladová armáda
Tažení začalo 4. září 1862, kdy generál Lee po sérii vítězství v jižanské Virginii překročil Potomac a vtáhl do Marylandu, státu velkého zhruba jako Středočeský, Plzeňský a Jihočeský kraj dohromady. Podle odborníka na období občanské války, amerického historika Davida A. Powella, měl generál k dispozici až 94 000 mužů, jižanské vojsko ale bylo po měsících nepřetržitých bojů a pochodů podvyživené, bosé a bez sil. Vojáci se museli živit nezralou kukuřicí a zelenými jablky, což u tisíců z nich vyvolalo těžké průjmy a epidemie střevních onemocnění.
ČTĚTE TAKÉ: Měli je utlouct čepicemi. V krvavé řeži u Hradce Králové ale Rakušané ztratili vše.
Lee udělal riskantní krok a rozdělil své síly na několik částí, které pověřil různými úkoly. Kopie Leeho detailních rozkazů ale nešťastnou náhodou zůstala v opuštěném táboře zabalená ve třech doutnících, kde ji našli vojáci Unie. Velitel unijní Potomacké armády George B. McClellan tak získal kompletní přehled o plánech Jihu.
Přesto musel skousnout hořkou pilulku, když 30 000 jižanských vojáků pod velením Thomase „Stonewalla“ Jacksona 12. září oblehlo unijní posádku v Harpers Ferry. Po třech dnech se zde v bezvýchodné situaci vzdalo 12 400 mužů, což až do druhé světové války představovalo největší jednorázovou kapitulaci amerických sil.
Výhoda terénu
Klíčovou bitvu celého tažení ale měly obě strany stále před sebou. Mělo k ní dojít 17. září 1862 asi 80 kilometrů severozápadně od Washingtonu poblíž městečka Sharpsburg. Ráz krajiny zde určuje řeka Potomac a její 67 kilometrů dlouhý přítok, potok Antietam, podle nějž je v americké vojenské historii známá jako bitva u Antietamu.
Generál Lee byl na místě 15. září ráno jako první, měl ale k dispozici už jen kolem 54 000 vojáků, podle některých historiků (například D. Scotta Hartwiga) jich ale nebylo víc než 37 000, tedy něco přes polovinu své původní síly. Část jeho mužů byla rozptýlena na široké ploše, mnozí dezertovali a chyběly i jednotky vyčleněné k dobytí Harpers Ferry.
Lee rozmístil své síly podél nízkého hřebene za potokem Antietam. Bylo to výhodné obranné postavení. Terén navíc poskytoval pěchotě vynikající krytí díky dřevěným i kamenným plotům, vápencovým výchozům a četným prohlubním a terénním sníženinám.
Čtěte také
Armáda Unie se objevila 15. září večer. Protože se ale její velitel generál McClellan domníval, že Jižané mají kolem 100 000 mužů, odložil útok až na 17. září. Netušil, že má nad protivníkem dvojnásobnou převahu a že mu svým odkladem umožnil soustředit část rozptýlených sil.
Jatka v kukuřičném poli
Bitvu na začátku dne zahájil na severním křídle útok seveřanské pěchoty následovaný dělostřeleckým soubojem stovek děl, který v řadách vojáků obou stran způsobil masakr. K prvnímu boji muže proti muži došlo v kukuřičném poli. Vojáci po sobě stříleli a z bezprostřední blízkosti se navzájem bili pažbami pušek a bajonety. Přes pole střílela děla, kolem jezdili důstojníci a vykřikovali rozkazy, které v hluku bojové vřavy nikdo neslyšel.
Do bojů se na obou stranách zapojovaly stále nové jednotky a ztráty narůstaly. 12. pěší pluk z Massachusetts přišel dokonce o 67 % mužů, což bylo toho dne nejvíc ze všech jednotek. Kukuřičné pole několikrát změnilo majitele, a hlavně svůj vzhled – stonky byly neutuchající palbou posekané přímo u země. Po čtyřech hodinách pole opanovali Jižané.
Krvavá ulička
Boje se následně přesunuly do středu konfederační linie. Unijní jednotky tady útočily na opevněné pozice Jižanů vedených D. H. Hillem, kteří se usadili ve staré, erozí prohloubené polní cestě.
Unie po strašlivých ztrátách nakonec našla místo, ze kterého mohla úvozovou cestu bočně ostřelovat. Ta se začala plnit těly padlých konfederačních vojáků a střed Leeovy armády se v podstatě zhroutil. Seveřané ale kvůli opatrnosti generála McClellana neposlali do průlomu zálohy a šanci na definitivní zničení nepřítele nevyužili. Cesta plná mrtvých vojáků byla později přejmenována na Krvavou uličku.
Burnsideův most
Bylo kolem jedné hodiny odpoledne, když se na jihu bojiště rozhořela poslední fáze bitvy. Unijní generál Ambrose Burnside dostal rozkaz překročit potok Antietam, k čemuž se nejlépe hodil kamenný most, dnes známý jako Burnsideův.
Burnsideovi vojáci strávili hodiny marnými pokusy přejít úzký most, který z návrší nad ním odhodlaně bránila hrstka odstřelovačů z Georgie. Když se Unii konečně podařilo potok překročit a začít zatlačovat unavené Jižany k Sharpsburgu, dorazila na bojiště v pravý čas lehká divize konfederačního generála A. P. Hilla. Ta po rychlém 27 kilometrů dlouhém pochodu z Harper’s Ferry vpadla unijnímu křídlu do boku a zahnala ho zpět k potoku, čímž bitva skončila.
Nejtragičtější den vojenské historie USA
Bitva skončila taktickou remízou, protože obě armády udržely své pozice, nicméně strategickým vítězem se stala Unie. Generál Robert E. Lee totiž musel kvůli obrovským ztrátám ukončit své tažení do Marylandu a stáhnout se zpět do Virginie.
Ztráty byly skutečně děsivé. Do večera na obou stranách padlo, bylo zraněno, pohřešováno nebo zajato kolem 22 700 vojáků, což ze 17. září 1862 dělá nejkrvavější den ve vojenské historii USA. Jatka u Antietamu tak dokreslují skutečnost, že občanská válka stála Američany téměř tolik životů jako všechny ostatní války dohromady.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bitva o Jičín se proměnila v masakr: Ukončil ji matoucí rozkaz a boj na hořícím náměstí
