Britové najali 30 tisíc elitních žoldnéřů, aby zabránili vzniku USA. Washington je přelstil
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Britové najali proti vzbouřeným americkým koloniím 30 000 německých žoldnéřů
Washington v zimě tajně překročil řeku Delaware
Překvapivý útok v Trentonu přinesl 900 německých zajatců
Kolik německých vojáků v americké válce padlo?
Británie si do války proti vzbouřeným americkým koloniím přivezla 30 000 elitních vojáků z Hesenska. Proti chabě vyzbrojené kontinentální armádě představovali rozhodující údernou sílu, kterou ale George Washington v několika klíčových střetnutích eliminoval.
Kontinentální armáda, kterou v polovině června 1775 narychlo zřídily odbojné americké kolonie, měla proti sobě od počátku silného a odolného soupeře. K potlačení revoluce 13 kolonií Britové do Severní Ameriky přepravili kromě vlastního vojska i desetitisíce německých vojáků najatých převážně v tehdejším Hesensku-Kasselsku.
ČTĚTE TAKÉ: Měli je utlouct čepicemi. V krvavé řeži u Hradce Králové ale Rakušané ztratili vše
Přestože pocházeli i z jiných německých zemí, Američané jim neřekli jinak než Hesenští. Šlo o pomocné vojenské sbory, které si Britové za peníze pronajali od vlád často nemajetných malých německých států. V očích obyvatel odbojných amerických kolonií to ale byli jednoduše žoldnéři.
Armáda jako vývozní artikl
Najímání cizích armád nebylo v 18. století ničím neobvyklým a pro německé státy představovali vojáci významný vývozní artikl. „Pronájmem své armády Britům získalo Hesensko-Kasselsko prostředky odpovídající zhruba třináctiletému daňovému výnosu,“ vypočítává na stránkách památníku George Washingtona v Mount Vernon ve Virgínii historik David Head. Podle něj to tamnímu vládci, lankraběti Fridrichovi II., umožňovalo udržovat nízké daně a zároveň vysoké veřejné výdaje. Fridrich, muž osvícenského smýšlení, dohlížel na projekty veřejných staveb, spravoval systém sociální péče a podporoval vzdělávání.
Čtěte také
Přesto v zemi dominovala armáda. Chlapci byli po dosažení sedmi let věku registrováni k vojenské službě a muži ve věku od šestnácti do třiceti let se museli každoročně hlásit úředníkovi, který posuzoval jejich případný odvod. Povaleči, zkrachovalci nebo ti, kdo nedokončili školu mohli být do armády nuceně odvedeni kdykoliv.
Vojna jako zisk i výsada
Život v hesenské armádě byl tvrdý. Systém kladl důraz na železnou kázeň a tresty mohly být brutální. Přesto byla morálka obecně vysoká. Důstojníci byli vzdělaní, povyšovalo se na základě zásluh a vojáci byli hrdí na to, že slouží svému vládci a lidu.
Vojenská služba navíc přinášela ekonomické výhody. Rodiny vojáků byly osvobozeny od některých daní, žold byl vyšší než výdělek v zemědělství a lákadlem byla i vyhlídka na kořist – peníze získané prodejem ukořistěného vojenského majetku – a lup, tedy majetek zabavený civilistům. Oficiálně bylo drancování zakázáno, ale důstojníci, kteří měli o ukořistěné zboží sami zájem, nad tím přivírali oči.
Hesenští přicházejí
Dobře vycvičení a skvěle vyzbrojení němečtí žoldnéři se do americké války za nezávislost zapojili už na začátku roku 1776 a účastnili se prakticky všech větších kampaní. Jejich příchod do Severní Ameriky dělal starosti hlavně vrchnímu veliteli Kontinentální armády Georgi Washingtonovi.
Jako brilantní stratég si velmi dobře uvědomoval, že jeho vojsko, které mělo zpočátku kolem 20 000, později nejvýše 48 000 vojáků, nemůže hesenským žoldnéřům operujícím společně s pravidelnou britskou armádou v mnoha ohledech konkurovat. Washingtona trápil chronický nedostatek střelného prachu, obuvi a potravin. Kontinentální kongres navíc neměl pravomoc vybírat daně na žold pro vojáky, což vedlo k vysoké míře dezercí v období sklizně.
Čtěte také
Tajná operace George Washingtona
Aby zvýšil morálku obránců, potřeboval Washington přesvědčivé vítězství. Příležitost k němu se naskytla pár dnů před koncem roku 1776, kdy s několika tisíci muži na řece Delaware v Pensylvánii naplánoval a provedl jednu z nejtroufalejších tajných operací americké války za nezávislost. Jejím cílem bylo nepozorovaně překročit řeku a napadnout městečko Trenton, kde se k přezimování usadil kontingent 1500 hesenských žoldnéřů.
Do nového roku zbýval týden a generál musel spěchat. Mnoha příslušníkům jeho šestitisícového oddílu měla na konci roku vypršet smlouva s Kontinentální armádou a bylo jasné, že část z nich ji nehodlá prodloužit. Blížící se kritické datum kromě zhoršujícího se počasí ohlašovaly také narůstající dezerce, objevily se ale i povzbuzující zprávy.
Vzletná slova a deky
V pamfletu Americká krize, který byl publikován pouhý týden před překročením Delaware, americký filozof a spisovatel Thomas Paine mimo jiné napsal: „Toto jsou chvíle, které zkoušejí lidské duše; ‚letní voják‘ a ‚sluneční vlastenec‘ v této krizi couvnou a odmítnou sloužit své vlasti, avšak ten, kdo v ní obstojí, si zaslouží lásku a vděk všech lidí. Tyranii, stejně jako peklo, nelze snadno pokořit; útěchou nám však budiž vědomí, že čím těžší je boj, tím slavnější je vítězství.“
Účinek Paineových slov na morálku příslušníků kontinentální války byl mimořádný zřejmě i proto, že Washington den po jeho zveřejnění nařídil svým vojákům, aby si pamflet povinně přečetli. Nutno dodat, že stejnou, ne-li větší vzpruhu znamenala zásilka dek, které do Washingtonova tábora dorazily 24. prosince.
Zatracené počasí
Zatímco se počasí stále zhoršovalo, stanovil Washington začátek operace na večer 25. prosince. Vojákům nařídil, aby si připravili zásoby jídla na tři dny, a vydal rozkaz, aby byl každý z nich vybaven novými křesacími kameny do mušket. K přepravě přes řeku byla shromážděna nesourodá flotila prámů a říčních člunů, nalodit se na ně ale nebylo vůbec snadné. Jak večer postupoval, mrholení přešlo v déšť a následně v déšť se sněhem a ve sněžení. „Zuřila vichřice,“ vzpomínal později jeden voják.
Přes řeku pokrytou nesouvislým ledem bylo nutné dostat 2400 mužů, zbytek Washington nechal strážit zásoby, lodě a raněné. Na druhý břeh mířil i velký počet koní a 16 děl. Plavba proběhla bez větších obtíží a kolem čtvrté hodiny ráno byl Washington připraven vyrazit na pochod k 14,5 kilometru vzdálenému Trentonu. Mnoho vojáků nemělo boty a muselo si omotat kolem nohou hadry, dva muži v ledové vánici zemřeli.
Čtěte také
Boj o děla i vlajku
Hesenští o blížícím se nebezpečí nic netušili. Předvánoční čas strávili sháněním potravin v okolí Trentonu a zajišťováním svých zimních ubikací. Špatné počasí, množství sněhu a pokročilá vánoční doba ujistily německé žoldnéře, že se nemusí obávat útoku. Bez hlídek rozmístěných ve větší vzdálenosti od města se tak museli spolehnout na jediné předsunuté stanoviště u bednářské dílny na Pennington Road, asi jednu míli severozápadně od Trentonu.
Bylo po 8. hodině ráno, když sem Američané dorazili a Washington osobně vedl útok. Na pozici Hesenských nechal vypálit tři salvy, zaskočení Němci odpověděli jednou salvou a začali ustupovat k Trentonu. Ve městě se rozezněly trubky a tři prapory Hesenských se chystaly připravovat k boji.
Překvapivý útok Kontinentální armády ale Němcům zabránil vytvořit palebné linie nebo efektivně nasadit děla. Jejich obsluhy sice v ulicích dokázaly na krátkou vzdálenost vypálit několik ran, rychle se ale staly terčem amerických baterií a útoku pěchoty, a nakonec padly do rukou Washingtonových mužů.
Zaskočení Hesenští se stáhli z města, jejich velitel plukovník Johann Rall je ale na blízkém poli zformoval a nařídil útok na americkou vlajku. V prudkém boji byl Rall smrtelně raněn a Hesenští, kteří se nedokázali znovu zmocnit svých děl, začali ustupovat, a nakonec se jich většina vzdala.
Nevídaná kořist
Boj trval pouhou hodinu, jednalo se ale o velké Washingtonovo vítězství. Ke dvěma mužům, kteří zahynuli kvůli špatnému počasí, přibylo v řadách Kontinentální armády jen pět raněných včetně budoucího 5. prezidenta USA Jamese Monroea, který byl vážně zraněn do ramene.
Hesenští přišli o 22 mužů včetně svého velitele a měli 83 zraněných. Mnohem podstatnější ale byl počet zajatců – vyčerpaným Washingtonovým vojákům padlo do rukou téměř 900 žoldnéřů (včetně raněných) a spolu s nimi i velké zásoby potravin, munice a dalšího vojenského materiálu.
Přes nesporný úspěch bylo Washingtonovo postavení na levém břehu řeky Delaware nejisté – dalším dvěma kolonám Kontinentální armády se přechod řeky nezdařil a generál sám s pouhými 2400 muži a mnoha zajatci nemohl pokračovat v útoku na Princeton a Nový Brunšvik. Rozhodl se proto vrátit se i s kořistí zpět do Pensylvánie.
Čtěte také
Porážka za porážkou
Bitva o Trenton sice vypadala z pohledu celé války jako pouhá šarvátka, Američanům ale ukázala, že je možné Hesenské i se špatně vybavenou armádou porazit. V následujících bitvách se to potvrdilo – u Saratogy v roce 1777 kapituloval početný britský sbor včetně stovek německých vojáků, další Němci utrpěli citelné ztráty při dobývání a okupaci Filadelfie (1777-78), kde 4. července 1776 přijetím Deklarace nezávislosti vznikly Spojené státy americké.
Posledním vystoupením Hesenských byla kruhová obrana Yorktownu, který v září 1781 oblehla armáda amerických separatistů podporovaná loďstvem z Francie. Po necelém měsíci obléhání se britská posádka vedená lordem Cornwallisem vzdala a tím skončila nejen válka za nezávislost, ale také vojenské vystoupení kontingentu německých žoldnéřů na druhé straně Atlantiku.
8000 padlých Němců
Válku přečkalo přibližně 17 000 Hesenských, kteří byli po skončení konfliktu v roce 1783 dopraveni zpět do Evropy. Přibližně 8000 německých žoldnéřů padlo v bojích nebo se stalo obětí nemocí a nehod. Zhruba 5000 Němců dezertovalo nebo se rozhodlo kývnout na nabídku nové americké vlády získat pozemky a usadit se v USA.
George Washington se stal 30. dubna 1789 prvním prezidentem Spojených států amerických. V úřadu působil až do roku 1797, do funkce byl zvolen jako jediný prezident v historii USA sborem volitelů zcela jednomyslně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bitva o Jičín se proměnila v masakr: Ukončil ji matoucí rozkaz a boj na hořícím náměstí
