Velikonoční tradice
Je Bílá sobota, den modliteb, rozjímání a půstu. Podle křesťanské tradice je to druhý den takzvaného velikonočního třídenní, které začíná Velkým pátkem a vrcholí nedělním Božím hodem velikonočním.
Velký pátek připomíná den, kdy byl Kristus umučen a zemřel na kříži. Bílá sobota je připomínkou Kristova pobytu v hrobě a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Velikonoce jsou vrcholem církevního roku a největšími křesťanskými svátky. Letos na rozdíl od předchozích dvou let tyto svátky neomezují opatření proti šíření nemoci COVID-19.
Celý den je přípravou na večer, kdy obřady vrcholí po západu slunce. Přes den se obvykle nekonají mše ani další svátosti, s výjimkou pomazání nemocných a svátosti smíření. Lidé mohou do kostelů ale přicházet v tichosti, modlit se a poklonit se symbolickému Kristovu hrobu. Po západu Slunce pak začíná velikonoční noc (vigilie), a tím slavnost Kristova vzkříšení. Součástí vigilie bývají také křty, většinou dospělých lidí, kteří se rozhodli stát křesťany. Protestantské církve sice většinou vigilii nepraktikují, ale obsah Velikonoc to pro ně nemění.
„Velké noci“, v níž vstal podle biblického svědectví Ježíš Kristus z mrtvých, předcházel od Květné neděle pašijový týden. Ten bývá zejména v katolické církvi naplněn různými obřady, které připomínají Kristovy poslední dny a utrpení. Váže se k němu také mnoho pohanských pověr, na které středověká církev navázala.
Název Bílá sobota zřejmě pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o velikonoční noci. Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení den před oslavou zmrtvýchvstání. V minulosti domácnosti v tento den vedle úklidu připravovaly obřadní i sváteční pokrmy, lidé pekli mazance a velikonoční beránky, muži pletli pomlázky a ženy zdobily velikonoční vajíčka. Část zvyků se dochovala až do dnešních dnů.
