RECENZE: Romantické drama s potoky krve. Nová Mafia je nabídka, kterou hráči nesmí odmítnout


Sicílie, jakou videoherní svět dosud neviděl. Tak se dá charakterizovat nejnovější počin studia Hangar 13 a jeho novinky Mafia: Domovina. Hráči se po pěti letech dočkali nové gangsterské akce, která výrazně sází na základy, jež položily první dva díly kultovní série. K tomu však přidává řádnou porci krvavého dramatu a milenecké tragédie.

Po Kingdom Come: Deliverance II se Mafia: Domovina stala druhou nejočekávanější hrou letošního roku. Platí to alespoň z pohledu tuzemských hráčů. Díky prvnímu dílu Mafia: The City of Lost Heaven a navazující Mafia II si získala status kultovní a legendární videohry.

ČTĚTE TAKÉ: Mafia má nový přírůstek. Jak dobře znáte legendární sérii videoher s českými kořeny?

Další pokračování, Mafia III z roku 2016, si už tolik chvály nezískalo a čest celé značky zachraňoval remake původní jedničky Mafia: Definitive Edition vydaný v roce 2020. Přesto všechno se tato herní série chlubí 35 miliony prodaných kopií. Od loňského oznámení nového dílu Mafia: Domovina byla ve vzduchu cítit jistá nervozita.

Snad to nebude průšvih jako „trojka“, zaznívalo v herní komunitě čím dál častěji, jak se blížil termín vydání. Ničemu nepřispívala ani sporadická komunikace studia Hangar 13 a vydavatele 2K. Vývojáři byli ve svých vyjádřeních opatrní a příliš detailů o hře před vydáním nezveřejňovali.

GALERIE: Podívejte se, jak vypadá nejnovější díl Mafie

Byl to obrovský kontrast v porovnání s únorovým Kingdom Come: Deliverance II, před jehož vydáním dokázali vývojáři z pražského studia Warhorse zvednout obrovský zájem o svou hru. Vydavatel Mafie navíc do poslední chvíle držel v napětí i herní novináře. Ti nevěděli, kdy dostanou recenzní klíče.

Místo amerických velkoměst nastupuje romantická krajina italské Sicílie.

Do redakce CNN Prima NEWS dorazila hra ve čtvrtek v podvečer, asi hodinu před oficiálním vydáním. Po dohrání celého příběhu se dá ale konstatovat, že opatrnost nebyla na místě. Mafia: Domovina je skutečně povedená videohra s nádherným světem.

Zapomeňte na beton, kochejte se krajinou

Nejvýraznější změnou je zasazení hry. Americká velkoměsta jsou doménou prvních tří dílů. Mafia: Domovina se ale vydává prozkoumat počátky mafiánských zločinců v romantické krajině italské Sicílie.

Vývojáři opustili svůj vlastní herní engine, který je takovým motorem celé hry, a vsadili na moderní Unreal Engine 5. Ten je skutečnou technologickou špičkou a Mafia: Domovina to vizuálně potvrzuje.

Průjezd při západu slunce po prašné cestě, kterou lemují lány s vinnou révou nebo pomerančovníky, svádí, abyste se kochali. Vývojářům se ale podařilo zachytit i členitost italského ostrova s horami, v jejichž útrobách se těží síra nebo vře magma.

Města jsou pro změnu vyzdobená pestrými prodejními stánky a květinami. Venkovská obydlí působí živým dojmem, i když jsou na míle vzdálená od nejbližšího centra. Vývojáři si skutečně zaslouží pochvalu za velkou míru detailů a zpracování autentické sicilské atmosféry na počátku 20. století.

Vadou na kráse jsou nehratelné postavy (takzvaná NPC), které především ve městech působí jen jako výplň a nijak nereagují na hlavního hrdinu. Tedy do té chvíle, než do nich najedete autem, kdy se zběsile pokusí uskočit.

Enzo je naivní, ale odhodlaný mladík

Cílem této recenze není prozradit zápletku celé hry. Přesto na následujících řádcích může dojít k prozrazení některých klíčových částí. Proto pokud se na hru teprve chystáte, tak tuto část raději přeskočte.

Děj Domoviny začíná v sirných dolech. V nich jako mladý otrok pracuje Enzo Favara, jehož do dolů prodal vlastní otec. Souhrou různých událostí však uprchne a při útěku se jeho cesty střetnou s mafiánským klanem dona Torrisiho. Enzo rychle začne postupovat hierarchií celé rodiny a zamiluje se do šéfovy dcery Isabelly.

Mladá černovláska tyto city opětuje, jenže oba musí svůj vztah tajit, což komplikuje celý příběh. Ten je koncipovaný jako romantické drama, které vyústí v mileneckou tragédii shakespearovských rozměrů. Na hlavní postavě je znatelný zápal a touha se zalíbit mafiánskému bossovi.

Díky tomu si získá důvěru dona Torrisiho, jenže ruku v ruce s ní se pojí nasazování do drsnějších akcí. Mladík je plně oddaný své nové rodině, jenže v závěru se projevuje jeho naivita.

Příběh byl odjakživa silnou stránkou celé série a platí to i v případě Domoviny. Je v něm však znatelná velká inspirace první Mafií. Enzo se nejprve účastní závodu na koních, poté dokonce soutěží i za volantem. Jindy jede se svými kumpány vybírat výpalné nebo ujíždí v náklaďáku a z korby musí odrážet útoky ostatních mafiánů.

Kdo potřebuje revoluci? I staré mechaniky a hratelnost tvoří funkční celek.

Hratelnost je stejná, ale...

Kritika spojená s Mafií III je v hlavách vývojářů z Hangar 13 nejspíš neustále. Před vydáním Domoviny často upozorňovali, že nová hra je lineární a sází na stejné základy jako první dva díly. Hráči proto neměli očekávat otevřený svět jako v případě trojky.

A nejnovějšímu titulu to prospívá. Autoři předkládají hráčům, co mají dělat, kam se mají v herním světě vydat, a díky tomu diktují tempo svižné gangsterky. Průchod misemi je nalajnovaný zcela jasně a hráči tak procházejí koridorem, ve kterém musí překonat lidské či jiné překážky.

Z hlediska hratelnosti Mafia: Domovina nepřináší nic revolučního, ale kdo to potřebuje, když hra jako celek funguje? Střelba a krytí za překážkami je stejné jako v předchozích dílech. Někde se musíte proplížit, ale když na tichou práci nemáte nervy, tak stačí sáhnout po zbrani a přes nepřátele se jednoduše prostřílet.

Drobnou evoluci hry přinesly souboje s noži, které ze hry dělají hotovou krvavou lázeň. Protivníci silně krvácí i po zásahu nábojem z pušky nebo pistole, ale v soubojích na ostří nože cáká červená úplně všude.

V průběhu některých misí totiž Enzo narazí na protivníka, který připomíná mini bosse z jiných her. V ten moment se změní kamera z pohledu třetí osoby a u obou aktérů se objeví ukazatel zdraví. Hráči mohou uhýbat před údery, některé mohou odrazit a pustit se do protiútoku.

Vše doprovází krátké či delší cutscény a hráči opravdu mají pocit, že jsou součástí interaktivního filmu. Navíc každá scéna a bitva s mini bossem končí smrtí jednoho z bojovníků: ať už nožem nebo dobře mířeným projektilem.

Dabing? Česká škola opět září

Marek Vašut jako Tommy Angelo nebo Petr Rychlý jako Paulie jsou hluboce zarytí v paměti několika generací hráčů. Překonat tyto výrazné hlasy a postavy je skutečně těžké, ale Domovině se daří dostat na podobnou úroveň.

Herec Oskar Hes skvěle sedí k postavě Enza Favary, ve hře se dále objeví i Pavel Rímský jako don Galante anebo Jakub Saic, který propůjčil svůj hlas mafiánskému bossovi Torrisimu. Jeho kmotrovský chraplák jen podtrhuje jeho charakter drsného a neúprosného gangstera, který v pozdější fázi hry získává až obludné rozměry.

České znění ale nevyniká jen hereckými výkony. Takhle propracovaný dabing snad dosud v žádné české hře nebyl. Tvůrci si totiž dali záležet i na drobnostech, jako je například ozvěna nebo rozléhání hlasů v podzemí. Sem tam postavy v dialogu utrousí italské slovíčko a všechno zní přirozeně a nerve uši.

Ve své podstatě je Mafia: Domovina skvělý počin. Když se oprostíme od nostalgického vzpomínání a vzhlížení k prvnímu dílu, tak se tento titul zařadí mezi nejlepší Mafie.

Za cenu 1300 korun nabízí mezi 10 až 15 hodinami zábavy. Nepřináší žádnou revoluci v žánru lineárních příběhových her, ale poctivě a bez technických chyb se drží svého řemesla.

Klady:

  • Vizuální ztvárnění a atmosféra italské Sicílie
  • Mafiánský příběh s odkazy na známé postavy z předchozích her série
  • Souboje s noži
  • Cutscény a filmové pojetí
  • Dabing, herecké výkony a mimika postav

Zápory:

  • Animace při sbírání zbraní a předmětů
  • Kůň, který ve volné jízdě nedokáže skákat přes překážky
  • NPC působí jako výplň a bezduché osoby

VIDEO: Jak Petr Rychlý vzpomíná na kultovní Mafii?