Byli jsme naivní, vzpomíná Hubáček na nášup od Arsenalu. Teď Slavii věří

Vystoupení Slavie z října 2007 nelze zařadit mezi slavné počiny českých týmů v evropských pohárech. Když do sítě vršovického klubu napadalo z kopaček fotbalistů Arsenalu sedm branek, byl na světě rekord Ligy mistrů. Takto vysoko do té doby nikdo nevyhrál/neprohrál. Pražané měli kliku, že hned o dva týdny později vypráskal Liverpool Besiktas Istanbul v milionářské soutěži 8:0.

Éra „the Invincibles“ – tedy památného kádru Arsenalu, který v sezoně 2003/2004 neprohrál v Premier League jediný zápas – již byla pryč. Ovšem „Gunners“ stále platili za top evropskou kvalitu. Na rozdíl ode dneška, kdy v lize drží až 10. pozici.

„Sílu nám ukázali v obou zápasech. V té době bych je zařadil mezi nejlepších pět šest týmů světa, protože na každém postu byl opravdu vynikající fotbalista, reprezentant,“ říká 44letý David Hubáček, momentálně asistent trenéra prvoligového Zlína, kterému však kus srdce stále zůstává v Edenu.

Aby ne. Ve Slavii strávil dlouhých osm let. Spokojeně tedy sleduje současnou jízdu party trenéra Jindřicha Trpišovského. A doufá v její pokračování i poté, co Gael Clichy, bývalý hráč Arsenalu, kterého před více než 13 lety potkal Hubáček na trávníku, vylosoval „sešívaným“ pro čtvrtfinále Evropské ligy (první zápas ve čtvrtek od 21 hodin, pozn. red.) právě svého někdejšího zaměstnavatele.

Vzpomínky na podzim roku 2007 se vrátily.

Zažil jste někdy v kariéře větší útočný fičák než tehdy na Emirates Stadium?
Myslím si, že ne. Šli jsme hrát a s takto velkým zápasem a soupeřem jsme neměli žádnou zkušenost. Možná jsme trochu naivně měli za to, že se jim dokážeme aspoň částečně vyrovnat. Nicméně lehce nás vyvedli z omylu. Už v poločase to bylo 3:0 pro Arsenal. Ani ve druhé půli nepolevili a neustále hráli na 100 procent.

Je celkem těžké mít velké plány a pak dostat gól už v páté minutě, že?
Do takových zápasů jdete s tím, že chcete hlavně co nejdéle udržet čisté konto. Nám se to bohužel nepodařilo. Celkem rychle bylo po utkání. Jak jsem řekl, nepřestávali hrát, zdálo se nám, že snad ještě přidali. Měli jsme toho plné zuby.

Kdo vám nejvíce zatápěl?
Co si tak vzpomínám, musím samozřejmě říct Cesca Fàbregase, který dal dva góly. Stejně tak Theo Walcott i Alexandr Hleb. Dobře hrál také Emmanuel Adebayor. Ve druhém poločase pak nastoupil i Tomáš Rosický. Zkrátka co post, to hvězda, na hřišti to jednoznačně potvrdili.

A to jste ještě nemuseli chytat Thierryho Henryho, který jen pár měsíců předtím odešel do Barcelony. Nemrzelo vás ale trochu, že s přestupem ještě chvíli nepočkal a nezahrál jste si proti této ikoně?
Na jednu stranu mrzelo, ale po tom, co se dělo na hřišti, jsme si říkali, že možná ani ne. (smích)

Najednou byly tribuny plné

I přes ten velmi výživný výsledek – odnesl jste si zážitek, ke kterému se ve vzpomínkách vracíte rád?
Ano, i tak si na to rád vzpomenu. Když se třeba s někým z tehdejšího týmu sejdeme, vrátíme se k tomu. Přece jen, kulisa byla úžasná – 60 000 diváků na nádherném stadionu. Top tým. Byl to zážitek na celý život.

Oproti současné Slavii, která se představí před prázdnými tribunami, jste měl výhodu, že jste zažil narvaný Emirates Stadium. Tehdy stále prakticky zbrusu nový chrám, který nahradil ikonické Highbury…
Přijeli jsme a koukali na to s otevřenou pusou. Stadion je opravdu nádherný. Ale napřed jsme moc nevěřili tomu, že by se pro zápas mohl naplnit. Do utkání bylo asi 15 minut a nebyla obsazená ani polovina sedaček. Říkali jsme si: „Hm, tak dobrý. Aspoň někdo přišel.“ A zalezli jsme do kabiny. Když jsme se vrátili, najednou byly tribuny plné. To bylo milé překvapení.

Byl to zážitek na celý život

Druhý zápas v Praze byl něco kompletně jiného, remíza 0:0. Čím to? Samozřejmě kromě toho, že Arsenal dal o sedm gólů méně.
Arsenal trošku protočil sestavu, nicméně to neznamenalo, že nastoupili špatní hráči. Postup už měli jistý, každopádně my jsme se trochu poučili z prvního zápasu, zřejmě to i bylo vidět. Měli jsme větší představu o tom, co nás čeká. A zároveň se na nás i lehce usmálo štěstí.

Ztratil Arsenal od té doby hodně na svém lesku?
Pořád je to zavedená značka. Ale už tam nechodí ti úplně nejlepší hráči, spíše dávají přednost mladým fotbalistům, kteří se potenciálně mohou v budoucnu stát hvězdami. Řekl bych, že je to momentálně taková přestupní stanice. Přitáhnou hráče a vychovají ho pro nějaký větší klub.

Schovka za nepovedeným vystoupením

Vzhledem k tomu, co už současná Slavia předvedla v evropských pohárech a jak je na tom teď Arsenal, dá se říct, že dvojzápas nemá navzdory predikcím sázkových kanceláří, které nevěří Pražanům v kurzu 6:1 a více, favorita?
Vlastně ano. Slavia si tuto sezonu i v předchozích letech ověřila, že proti velkým týmům umí hrát. Předloni se potkali s Chelsea, pak se představili v Lize mistrů… Slavii bych určitě nepodceňoval. Výsledky, které předvádí, nejsou nijak náhodné. Bude to vyrovnaný dvojzápas, ačkoliv nevím, jestli úplně padesát na padesát. Nicméně bych nesouhlasil s tím, jak to vidí sázkové kanceláře.

Slavii ovšem celkem komplikuje výchozí pozici situace v obraně. Ondřej Kúdela hrát nemůže, Simon Deli také ne a ze stoperů je k dispozici jen David Zima. To trochu připomíná rok 2007, kdy jste na Arsenalu také museli v defenzivě lehce improvizovat a vy jste šel na post stopera.
Je to trochu komplikace. Ondra Kúdela je základní pilíř obrany, podle mého momentálně nejlepší stoper české ligy. A v součtu s absencí Simona Deliho je to bez debat nevýhoda. Také uvidíme, jak to bude s Ondrou Kolářem v bráně, který je rovněž naprosto stěžejní hráč.

Jak jste řekl, není jasné, zda už nastoupí do brány Ondřej Kolář, který utrpěl zlomeninu v oblasti čelní dutiny po hororovém zákroku Kemara Roofea. Co jste říkal na zápas Slavie s Rangers a zejména na surovou hru Skotů? Potkal jste se během kariéry s takovouto řezničinou?
Dříve byly zápasy trochu surovější. Dnes je ale naprosto jiná doba. Rozhodčí dovolil Rangers surovou hru od začátku. Nestopl to v pravý moment. Z fotbalového zápasu se stal zápas. Řecko-římský. Byly tam zákroky, které by za normálních okolností znamenaly žlutou nebo červenou kartu. Tady se rozdávaly až v nejnutnějším případě. A to už bylo pozdě.

Když Slavia nedávno vyřadila Leicester City, dal jste si prý na oslavu postupu dvojku vína. V momentně, kdy Slavia postoupila přes Rangers a dělo se, co se dělo, měl jste vůbec chuť si dát sklenku?
Na zápas jsem se samozřejmě díval, měl jsem radost z postupu. Ale utkání se mi nelíbilo kvůli tomu, co ho provázelo. A co všechno vzniklo po zápase. Bylo to zvláštní, člověka těšilo vítězství, nicméně nad tím vším visela pachuť.

Z fotbalového zápasu se stal zápas. Řecko-římský.

Naštvalo vás, jak se v Británii uchopil zápas a údajný rasismus Ondřeje Kúdely směrem ke Glenu Kamarovi byl a je vnímaný jako nejhorší zločin?
Nikdo neví, co přesně tam padlo, ale za mě se tím trochu chtěli schovat za výsledek a brutální hru. Zkrátka to absolutně nezvládli – sportovně, a v závěru i v hlavách. Prostě schovka za kompletně nepovedeným vystoupením.

Pokud by to vyšlo i proti Arsenalu a Slavia se ocitla v semifinále Evropské ligy, padnou dvě sklenky vína?
(úsměv) Dám si k tomu víno a v klidu se na zápasy podívám. Udělám si dva pohodové večery a snad to bude probíhat trochu jinak než na Rangers. Doufám, že to bude pěkný fotbal s dobrým koncem pro Slavii.