Dříve, než se na trhu nejdražších aut světa objevil model Bugatti Veyron, prodělala slavná francouzská značka ještě jeden velice zajímavý pokus reinkarnaci slavného jména. Proběhl v 90. letech v Itálii a kromě dnes už legendárního supersportu EB 110 vznikl pod vedením ďábelského podnikatele Romana Artioliho v pouhých třech kusech také skvostný sedan EB 112. Jeden je teď na prodej.
Kromě úspěchů v automobilových závodech a výroby sportovních vozů bylo Bugatti ve své původní podobě (tj. do roku 1952) známé vývojem jedněch z nejluxusnějších a nejuznávanějších vozidel na světě. Vozy jako Bugatti Royale se vyznačovaly sofistikovaností a technickou vyspělostí, tedy aspekty, které chtěl využít i Romano Artioli, italský obchodník, který slavné jméno oživil v roce 1987 koupí obchodních práv. Navázání na tradice chtěl Artioli ztělesnit také zavedením moderního sedanu, který by v souladu s dávnou filozofií značky neměl dělat kompromisy.
Bugatti EB 112 se podle původních plánů mělo připojit k supersportovním modelům EB 110 (v pozadí). Finanční těžkosti výrobce určily jinak. Zdroj: Schaltkulisse.de
Bugatti EB 112 se podle původních plánů mělo připojit k supersportovním modelům EB 110 (v pozadí). Finanční těžkosti výrobce určily jinak. Zdroj: Schaltkulisse.de
Sen z devadesátek
Návrhem karoserie byl pověřen slovutný Giorgetto Giugiaro, spoluzakladatel studia Italdesign. Prvními skicami však však Artioliho nepřesvědčil. Jeho vize pro EB 112 byla jasná, takže se milý Giugiaro musel vrátit k rýsovacímu prknu. Napodruhé už byl rozšafný nadšenec do automobilové historie spokojen. Giugiaro tentokrát do návrhu vtělil designové prvky z minulých legend Bugatti. Inspirací byla třeba „páteř“ 57 SC Atlantic nebo vozidla z 20. let jako dvoudveřové modely Tipo 55, 32 a 57. Přední část supersedanu byla korunována ikonickou podkovovitou maskou Bugatti. Tato pocta zašla dokonce tak daleko, že vozidlo bylo vybaveno koly inspirovanými legendárním Bugatti Royale. Design byl ve své době takovou novinkou, že vydavatelství Automobilia zvolilo EB 112 za nejkrásnější auto světa.
Pod úhledným hliníkovým tělem se skrývalo technické mistrovské dílo, které bylo vyvinuto těmi nejlepšími v oboru. Bugatti využilo zkušeností, které získalo při vývoji supersportu EB 110, k postavení nejrychlejšího sedanu na trhu. Vozidlo bylo poháněno 6litrovým atmosférickým motorem V12 s 60 ventily a podávalo výkon 450 koní.
Motor, který byl instalován uprostřed přední části pro optimální rozložení hmotnosti, přenášel výkon motoru na vozovku prostřednictvím manuální 5stupňové převodovky a stálého pohonu všech kol. Nejnovější technologie v té době umožnila sedanu zrychlit na 100 km/h za pouhých 4,3 sekundy a dosáhnout maximální rychlosti 300 km/h. Romano Artioli popsal ovladatelnost: „...v zatáčkách jede jako motokára a řízení je ještě zábavnější než u EB 110.“
Model EB 112 debutoval na ženevském autosalonu v roce 1993, kde vlastní silou vjel do haly a hned ohromil veřejnost svým moderním designem a vzhledem. Krátce nato byla zahájena výroba v závodě Bugatti v Campogallianu, to už ale Artioliho společnosti zbýval jen krátký čas do bankrotu. V době jeho vyhlášení existoval pouze jeden exemplář EB112, a sice podvozek číslo 39001, který byl nalakován a dokončen ve vínově červené barvě od Italdesignu, který jej vlastní dodnes.
Byla plánována stavba dvou dalších vozů a montáž podvozku # 39002 v Campogallianu skutečně začala. Krátce po úpadku firmy byla vydražena určitá aktiva, včetně velkého množství náhradních dílů a nejméně dvou nedokončených limuzín EB 112. Monacký obchodník Gildo Pallanca Pastor převzal celou nabídku a najal Monaco Racing Team, aby dokončil montáž vozů # 39002 a # 39003. Ten druhý zůstal v jeho vlastnictví.
Půlené zadní okno se inspirovalo mytickým typem Bugatti Atlantic. Zdroj: Schaltkulisse.de
Půlené zadní okno se inspirovalo mytickým typem Bugatti Atlantic. Zdroj: Schaltkulisse.de
Vzácný kus historie
Prodávaný sedan EB 112 je zmiňovaný vůz č. 39002, tedy jeden z pouhých tří modelů EB 112, které kdy byly vyrobeny. Byl objednán 27. dubna 1993 švýcarským importérem Bugatti Chevalley a po dokončení Monaco Racing Teamem v únoru 2000 byl dodán v tmavém antracitovém odstínu. Vůz je registrován v Ženevě od 13. února 2003 a byl mimo jiné vystaven na Ženevském autosalonu Classics v roce 2006. Toto konkrétní vozidlo je poháněno 6litrovým V12 a je v plně funkčním stavu, za dvacet let ostatně najelo pouhých 3 900 kilometrů. Jedná se tedy o skutečně mytické stvoření, kterého se vyrobilo tak málo jako jediného přeživšího Bugatti Atlantic, a neuvěřitelný kus současné historie, který se stal symbolem nikdy předtím neviděné budoucnosti Bugatti.
