Karel Gott obdivoval Gorbačova a zastával se Ruska. Měl tam milenky na jednu noc

Když se v září roku 1989 tehdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov rozhodl, že mu u příležitosti jeho padesátých narozenin udělí Řád přátelství mezi národy, byl Karel Gott nesmírně poctěn. Pak ale přišla listopadová revoluce a dlouho nebyla příležitost si ocenění převzít.

„Nakonec mi je předal ruský velvyslanec Nikolaj Rjabov až po osmi letech, v květnu 1997, na ruském velvyslanectví v Praze. Později, na začátku prosince 2012, mi Michail Gorbačov ještě daroval prostřednictvím Českého domu v Moskvě svou knihu, do které napsal osobní věnování. Toho si považuji dodnes,“ napsal ve své knize Gott, který si Gorbačova velmi vážil. „Na Západě se z něj stal takřka hrdina, díky kterému skončila studená válka,“ uvedl pochvalně na jeho adresu.

Skandál v zákulisí

Ne vždy ale na turné do Sovětského svazu jezdíval rád. Zejména po srpnových událostech v osmašedesátém roce bylo pro něj nepředstavitelné tam vystupovat. „Rusové se pro nás stali jednoduše okupanty,“ prohlásil Gott. Nakonec ale přišel příkaz z nejvyšších míst a chtě nechtě musel balit kufry a společně s dalšími kolegy na východ vyrazit zpívat.

„Normalizační proces byl v běhu, kdo měl potíže s přátelstvím mezi našimi národy, dostal ho, lidově řečeno, befelem. Na důkaz toho, že internacionální bratrství přežilo ve zdraví složité období, zorganizoval Pragokoncert 25. května 1970 slavnostní koncert v Moskvě. Měl to být jakýsi neformální signál toho, že v Československu je všechno opět v pořádku,“ zavzpomínal zpěvák.

Pouze několik interpretů se vzepřelo a odvážilo se účast na zájezdu odmítnout. „Zpěvačka Naďa Urbánková s lítostí oznámila šéfovi Pragokoncertu Hrabalovi, že je nemocná. ‚To se tedy budete muset léčit, abyste se vyléčila. Až budete zase zdravá, tak uvidíme, co s vámi podnikneme,‘ vzkázal jí přátelsky soudruh ředitel. Dalším interpretem, který se z koncertu vyvlékl, byl Waldemar Matuška, a to kvůli bolestem plotýnek,“ vypočítal Gott.

Před samotným vystoupením za československými umělci do šatny přišel ředitel Pragokoncertu Hrabal s dotazem, kdo místo chybějícího Matušky za ně na jevišti pronese děkovnou řeč a omluví jeho nepřítomnost. „Všichni se najednou dívali jinam. Po chvíli mlčení a rozpaků se ozval Karel Hála: ‚Pane řediteli, já to tedy za flašku koňaku udělám.‘ K údivu nás všech si s ním ředitel Pragokoncertu plácl. Zatímco se Karel v zákulisí na svůj projev posiloval dvoudeckovou vodkou, s ostatními jsme se domlouvali, že tohle číslo nesmíme propásnout,“ přiblížil zpěvák.

S Ruskami navazoval družby na jednu noc

Hála se už v mírně podnapilém stavu před zraky šesti tisícovek diváků došoural kymácivým krokem na jevišti k mikrofonu a spustil: „Mám za úkol omluvit kolegu Waldemara Matušku, který dostal, jak se u nás říká, hexenšus.“ Následně se ohnul, chytl za záda, vystřihl bolestivou grimasu, povyskočil a snažil se předvést hluboce trpícího Matušku.

„Všichni za plentou jsme vyprskli smíchy. S výjimkou ředitele Hrabala, který tam stál s kamennou tváří. Když se do šatny vrátil Hála, ptal se, co bude s tím slíbeným koňakem. ‚Udělal jsi z toho neskutečnou šaškárnu! Nic nedostaneš,‘ zařval na něj Hrabal. ‚Tak si ten koňak strč do p*dele!‘ mávl Karel rukou. Jakoby nic si sedl do křesla a nonšalantně přehodil nohu přes nohu,“ vylíčil Gott.

Přes všechny události, které se v dějinách odehrály, nedal Gott na ruský národ dopustit a do konce života k němu choval úctu. „Nemám rád, jak se občas na obyčejné Rusy nahlíží či dokonce plive. Ruská historie není jednoduchá a ruský národ si zažil svoje. Když jsme v sedmdesátých letech, zprvu neradi a povinně, podnikali spanilé jízdy po Sovětském svazu, zájem o naše koncerty byl ohromný v každé zemi, v každé sovětské republice, do které jsme zavítali. Všude bylo narváno k prasknutí. V hotelových pokojích jsme si občas uspořádali pyžamovou party. Došlo i na občasné návštěvy ruských děvčat. Někteří jsme sem tam navázali ‚družbu‘. Šlo o družby jednorázové. Na nic jiného nebyl čas. Nepsaný zákon mlčet a nikomu se v choulostivých věcech nesvěřovat byl striktně dodržován. Takže jediné, co vím, jsou vzpomínky mých vlastních úletů. A o těch nehodlám mluvit ani teď po letech,“ uzavřel zpěvák.