Karel Gott obdivoval Gorbačova a zastával se Ruska. Měl tam milenky na jednu noc

Když se v září roku 1989 tehdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov rozhodl, že mu u příležitosti jeho padesátých narozenin udělí Řád přátelství mezi národy, byl Karel Gott nesmírně poctěn. Pak ale přišla listopadová revoluce a dlouho nebyla příležitost si ocenění převzít.

Drsné vzpomínky Karla Gotta: Kryl mě zklamal, po revoluci mě kolegové odkopli

Domácí

Pád totalitního režimu v roce 1989 pro mnohé znamenal obrovskou radost a euforii, pro Karla Gotta však byl změnou k horšímu. Mnozí mu vyčítali, že byl hlasem socialismu, tváří komunismu nebo služebníkem systému. Kritiku si vysloužil i od lidí, kterých si vážil a považoval je za přátele. Vlna negativních názorů byla natolik silná, že se dokonce rozhodl, že svoji pěveckou kariéru ukončí.

„Nakonec mi je předal ruský velvyslanec Nikolaj Rjabov až po osmi letech, v květnu 1997, na ruském velvyslanectví v Praze. Později, na začátku prosince 2012, mi Michail Gorbačov ještě daroval prostřednictvím Českého domu v Moskvě svou knihu, do které napsal osobní věnování. Toho si považuji dodnes,“ napsal ve své knize Gott, který si Gorbačova velmi vážil. „Na Západě se z něj stal takřka hrdina, díky kterému skončila studená válka,“ uvedl pochvalně na jeho adresu.

Skandál v zákulisí

Ne vždy ale na turné do Sovětského svazu jezdíval rád. Zejména po srpnových událostech v osmašedesátém roce bylo pro něj nepředstavitelné tam vystupovat. „Rusové se pro nás stali jednoduše okupanty,“ prohlásil Gott. Nakonec ale přišel příkaz z nejvyšších míst a chtě nechtě musel balit kufry a společně s dalšími kolegy na východ vyrazit zpívat.

„Normalizační proces byl v běhu, kdo měl potíže s přátelstvím mezi našimi národy, dostal ho, lidově řečeno, befelem. Na důkaz toho, že internacionální bratrství přežilo ve zdraví složité období, zorganizoval Pragokoncert 25. května 1970 slavnostní koncert v Moskvě. Měl to být jakýsi neformální signál toho, že v Československu je všechno opět v pořádku,“ zavzpomínal zpěvák.

Pouze několik interpretů se vzepřelo a odvážilo se účast na zájezdu odmítnout. „Zpěvačka Naďa Urbánková s lítostí oznámila šéfovi Pragokoncertu Hrabalovi, že je nemocná. ‚To se tedy budete muset léčit, abyste se vyléčila. Až budete zase zdravá, tak uvidíme, co s vámi podnikneme,‘ vzkázal jí přátelsky soudruh ředitel. Dalším interpretem, který se z koncertu vyvlékl, byl Waldemar Matuška, a to kvůli bolestem plotýnek,“ vypočítal Gott.

Utajená spolupráce Karla Gotta s Milanem Lasicou: Slavík herce dlouhou dobu kryl

Kultura

Slovenský herec Milan Lasica byl jedním z umělců, jehož tvorbu komunistický režim zakázal. V 70. letech ho „kryl“ tou dobou prosazovaný zpěvák Karel Gott. Lasica pro Slavíka tajně psal divadelní texty. Nedávno zesnulý herec to prozradil v knize Takový byl Karel Gott.

Před samotným vystoupením za československými umělci do šatny přišel ředitel Pragokoncertu Hrabal s dotazem, kdo místo chybějícího Matušky za ně na jevišti pronese děkovnou řeč a omluví jeho nepřítomnost. „Všichni se najednou dívali jinam. Po chvíli mlčení a rozpaků se ozval Karel Hála: ‚Pane řediteli, já to tedy za flašku koňaku udělám.‘ K údivu nás všech si s ním ředitel Pragokoncertu plácl. Zatímco se Karel v zákulisí na svůj projev posiloval dvoudeckovou vodkou, s ostatními jsme se domlouvali, že tohle číslo nesmíme propásnout,“ přiblížil zpěvák.

S Ruskami navazoval družby na jednu noc

Hála se už v mírně podnapilém stavu před zraky šesti tisícovek diváků došoural kymácivým krokem na jevišti k mikrofonu a spustil: „Mám za úkol omluvit kolegu Waldemara Matušku, který dostal, jak se u nás říká, hexenšus.“ Následně se ohnul, chytl za záda, vystřihl bolestivou grimasu, povyskočil a snažil se předvést hluboce trpícího Matušku.

„Všichni za plentou jsme vyprskli smíchy. S výjimkou ředitele Hrabala, který tam stál s kamennou tváří. Když se do šatny vrátil Hála, ptal se, co bude s tím slíbeným koňakem. ‚Udělal jsi z toho neskutečnou šaškárnu! Nic nedostaneš,‘ zařval na něj Hrabal. ‚Tak si ten koňak strč do p*dele!‘ mávl Karel rukou. Jakoby nic si sedl do křesla a nonšalantně přehodil nohu přes nohu,“ vylíčil Gott.

Přes všechny události, které se v dějinách odehrály, nedal Gott na ruský národ dopustit a do konce života k němu choval úctu. „Nemám rád, jak se občas na obyčejné Rusy nahlíží či dokonce plive. Ruská historie není jednoduchá a ruský národ si zažil svoje. Když jsme v sedmdesátých letech, zprvu neradi a povinně, podnikali spanilé jízdy po Sovětském svazu, zájem o naše koncerty byl ohromný v každé zemi, v každé sovětské republice, do které jsme zavítali. Všude bylo narváno k prasknutí. V hotelových pokojích jsme si občas uspořádali pyžamovou party. Došlo i na občasné návštěvy ruských děvčat. Někteří jsme sem tam navázali ‚družbu‘. Šlo o družby jednorázové. Na nic jiného nebyl čas. Nepsaný zákon mlčet a nikomu se v choulostivých věcech nesvěřovat byl striktně dodržován. Takže jediné, co vím, jsou vzpomínky mých vlastních úletů. A o těch nehodlám mluvit ani teď po letech,“ uzavřel zpěvák.