Atentát na papeže Jana Pavla II. (autor: Wolfgang Hartmann/ Picture Alliance)
Pokus o atentát na papeže Jana Pavla II. v roce 1981 zůstává dodnes zahalen tajemstvím a množí se kolem něj konspirační teorie. Přesné motivy útoku nejsou známé. Jisté je jen to, že útok byl jednou z největších událostí, které ovlivnily historický vývoj konce minulého století.
„První život jsem dostal, druhý mi byl darován před deseti lety.“ Tak komentoval papež Jan Pavel II., občanským jménem Karol Wojtyła, v roce 1991 jednu z nejdůležitějších událostí svého života – atentát, který na něj byl spáchán 13. května 1981 a který přežil doslova jen zázrakem.
Jak se to stalo
Bylo slunečné květnové odpoledne, chvíli po 17. hodině. Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu se shromáždily tisíce lidí, aby na chvíli spatřily, vyfotografovaly nebo se třeba i dotkly zbožňovaného duchovního vůdce katolické církve.
Kolem 16:50 hodin papež nastupoval do bílého otevřeného džípu speciálně pro něj vyrobeného a známého jako „papamobil“ a rozjížděl se přes náměstí. Přibližně v 17:19 se džíp zastavil na jihozápadní straně schodů baziliky sv. Petra. Papež se sklonil k malému dítěti a vzal ho do náručí. Nad hlavami davu se zvedly ruce s fotoaparáty, křížky a také… ruka se střelnou zbraní. Ozvaly se výstřely a papež těžce raněn klesl do náručí své ochranky.
Today in History - May 13, 1981: Pope John Paul II survives an assassination attempt that was carried out by Mehmet Ali Ağca. Ağca was sentenced in July 1981 to life imprisonment for the assassination attempt, but was pardoned by Italian president Carlo in June 2000. pic.twitter.com/N9yuxKSFo6
— 🇹🇷🇩🇪 (@YTheTurkist) May 13, 2020
Střelcem byl mladý turecký ultranacionalista Mehmet Ali Ağca, který se snažil z místa činu okamžitě uprchnout, byl však zatčen. Podle oficiálních zpráv policii neustále opakoval, že mu „na životě nezáleží“. Důkazem byl dopis, který policie nalezla v jeho kapse. „Já, Ağca, jsem zabil papeže, aby se svět dozvěděl o tisících obětí imperialismu.“ Možná jen zázrakem se tak nestalo, papeže zabít nedokázal.
Děsivý příběh atentátu
Ağca přijel do Říma několik dní před 13. květnem. V osudný den dorazil na náměstí svatého Petra a zmizel v davu věřících a turistů. Když se papež zastavil, zahájil Ağca palbu. Dvě fotografie z místa činu vyprávějí děsivý příběh. Na první je papež, který se naklání k davu lidí, zatímco ruce a fotoaparáty se tlačí dopředu. Na fotografii je vidět ruka svírající zbraň namířenou přímo na papeže. Nikdo si jí nevšímá. Druhý snímek, pořízený o několik vteřin později, ukazuje, jak se těžce raněný papež hroutí zpět do svého automobilu. Lidé pláčou a křičí.
Čtyři kulky vypálené z 9mm poloautomatické pistole Browning zasáhly papežovy ruce a břicho. Jen zázrakem minuly všechny životně důležité orgány. Do davu byly vystřeleny další dvě kulky, které zranily dvě ženy. Papež byl sanitkou okamžitě převezen do nemocnice Gemelli, kde se podrobil pětihodinové náročné operaci. „Jak to mohli udělat?“ byla jeho poslední slova před zákrokem. Celý svět se ptal – přežije? A jaký byl motiv atentátu?
Teorie a konspirace
Dodnes jsou motivy atentátu nejasné, existuje ale několik teorií. Nejrozšířenější z nich tvrdí, že šlo o společnou akci sovětských tajných služeb, východoněmecké tajné služby Stasi a bulharské tajné služby, kterou si objednal samotný generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Leonid Brežněv. Jejím cílem údajně mělo být zastrašení Poláků, kteří uvedením Karola Wojtyły na papežský stolec v roce 1979 „duchovně“ posílili.
Tuto teorii by potvrzovala už první papežova cesta do polské vlasti v červnu 1979. Po celou jeho cestu vládlo v celém Polsku masové vzrušení. Podle životopisce Jana Pavla II. George Weigela se ukázalo, že „Polsko nebylo komunistickou zemí; Polsko bylo katolickým národem osedlaným komunistickým státem“.
Posilování antikomunistického hlasu v Polsku se Kremlu nemuselo líbit do té míry, že mohl naplánovat atentát. V roce 2006 nezávislá komise italského parlamentu pro vyšetřování aktivit komunistických tajných služeb v Itálii během studené války vydala zprávu, podle níž „vůdci Sovětského svazu nepochybně převzali iniciativu k odstranění papeže“. Sověti údajně věřili, že papežova veřejná podpora polskému hnutí Solidarita byla hrozbou pro udržení sovětského vlivu a komunistické moci v zemi.
Zpráva také podrobně popisovala, jak sovětská vojenská rozvědka GRU zapojila do příprav také bulharskou a východoněmeckou tajnou službu. Bulhaři se měli podílet na přímé přípravě akce výběrem atentátníka Mehmeta Ağcy, Stasi dostala za úkol dezinformační operace.
Tuto teorii však zpochybňují jak američtí historici, tak bývalí operativci CIA, kteří tvrdí, že zpráva je založena na nepravdivých a nepodložených informacích, a jsou přesvědčeni, že jednání Ağcy nebylo součástí žádného většího spiknutí. Pravda není známá dodnes, nikdo přesně neví, proč Ağca chtěl zastřelit papeže.
Ona bděla nad tím vším
Ještě v nemocnici papež Jan Pavel II. uvažoval o zajímavé souvislosti, která se s datem atentátu nabízí. Pokus o atentát totiž proběhl ve výroční den zjevení Panny Marie Fatimské (k této události došlo 13. května 1917 poblíž portugalské vesnice Fátima), která ve svých poselstvích varuje před katastrofami, jež se měly valit na lidskou společnost ve 20. století. V jejím třetím proroctví se hovoří o „bíle oblečeném biskupovi“, který měl být zabit skupinou vojáků.
Jan Pavel II. po svém uzdravení na důkaz vděčnosti Panně Marii vložil jeden z projektilů, které ho zasáhly, do korunky sochy Fatimské madony. „Jedna ruka střílela a druhá vedla kulku,“ prohlásil papež.
Důležitější ale je, že si vzal její poselství za svůj úkol. Jak uvádí Zdeněk Ston pro časopis Prima ZOOM, v jejím třetím proroctví je obsažené varování: „Pokud má žádost nebude vyslyšena, Rusko rozšíří své omyly do celého světa.“
One of the bullets from the assassination attempt of Pope John Paul II is now in this crown, on the "Our Lady of Fatima" in the sanctuary of Fatima, Portugal. https://t.co/Hqb8NAXBav pic.twitter.com/qsBwxPAMJg
— Pontifacts - ranking the Popes (@pontifactspod) May 13, 2020
Požadované a správné zasvěcení Ruska Panně Marii prováděl Jan Pavel II. vzhledem ke složitým politickým okolnostem až v roce 1984. Dějiny se jako zázrakem obrátily. Nastoupil Michail Gorbačov a jeho perestrojka s politikou glasnosti, která postupně vedla ke zhroucení komunistického režimu v celém východním bloku.
Za zázrak je považována skutečnost, že změna režimu se obešla, až na události v Rumunsku, téměř bez prolití krve. Podle teologů to byl dar od Panny Marie Fatimské, kterému Jan Pavel II. porozuměl – možná i díky pokusu o atentát na svou osobu.
