Makakové jsou jedním z nejčastěji zneužívaných druhů "laboratorních" zvířat. Jsou ale loveni i kvůli svému masu. Zdroj: Pixabay
Vědci se nepřestávají přít o to, zda úspěch zvířat při vykonávání zadaných úkolů ukazuje, že jsou schopna používat logiku. Jelikož jejich experimenty často zahrnují i odměnu za vykonání úkolu, mohlo by to prostě jen znamenat, že zvířata nejednají logicky, ale jen se snaží získat co největší odměnu. Díky studii Grega Jensena z Kolumbijské univerzity jsme však zjistili, že makakové používají při řešení úloh logické uvažování.
Vědci se nepřestávají přít o to, zda úspěch zvířat při vykonávání zadaných úkolů ukazuje, že jsou schopna používat logiku. Jelikož jejich experimenty často zahrnují i odměnu za vykonání úkolu, mohlo by to prostě jen znamenat, že zvířata nejednají logicky, ale jen se snaží získat co největší odměnu. Díky studii Grega Jensena z Kolumbijské univerzity jsme však zjistili, že makakové používají při řešení úloh logické uvažování.
K tomuto zjištění vědecký tým pod jeho vedením využil takzvané tranzitivní inference. (My jsme se s ní setkali už v díle o cichlidách.) Příkladem tohoto jevu je pochopení toho, že pokud A je větší než B a B je větší než C, A musí být větší než C. Jde o velice důležitý prvek dedukce a vědci se dlouho domnívali, že je vlastní jen lidem. V posledních desetiletích však přišli na to, že kromě jiných primátů tranzitivní inferenci při rozhodování používají i hlodavci, ptáci, ale i vosy.
Podle jiné studie makakové vládnou i další pozoruhodnou schopností. Protože je ve světě makaků polygamie běžnou záležitostí a samci často přecházejí mezi jednotlivými společenskými skupinami, malí makakové vyrůstají jen se svými matkami. I přesto snadno rozpoznají členy své rodiny z otcovy strany. Výzkumníci se domnívají, že jim prostě stačí se na jinou opici podívat a hned vědí, zda jsou příbuzní. Taková dovednost přijde vhod, pokud chcete mít jistotu, že se nespustíte s příbuzným, a neohrozíte tím svá budoucí mláďata.
Malí makakové vyrůstají jen ve skupině matek. Otce nikdy nepoznají. I přesto poznají své příbuzné z jeho strany. Zdroj: Pixabay
Kromě toho ale vědci rozebrali i další mýtus. Ještě samotný Darwin se domníval, že primáti nejsou schopni řeči, jelikož k tomu jejich mozky nejsou dostatečně vybaveni. Dnes platí úzus, že za to může jejich hlasové ústrojí. Ale copak to nezvládnou i papoušci? Vědcům to vrtalo hlavou. Tuto záhadu jim pomohl rozlousknout makak Emiliano. Nastavení jeho hlasového ústrojí spojili s počítačovým programem, který simuluje produkci hlásek a souhlásek. Zjistili, že v porovnání s člověkem simulovaný hlas makaka zní trochu mdle a kostrbatě, ale slova jsou zcela srozumitelná. Znamená to, že makakové mohou mluvit stejně jako my. Až na jednu drobnost – opice a lidoopi totiž nemohou ovládat svaly hlasového ústrojí natolik, aby mohli promluvit. Možná by si pak lidé konečně pořádně rozmysleli, jestli pokusy na zvířatech přece jen nejsou překonané a zbytečné, stejně jako zabíjení makaků na maso.
Své inteligence makakové často využívají i k tomu, aby od lidí vyloudili jídlo. Zdroj: Pixabay
