Když se řekne „chameleon“, většině z nás v mysli automaticky vyskočí ještěrka, co dokáže měnit barvy podle svého okolí (což jen tak mimochodem není pravda). Za tímto v podstatě cirkusovým trikem se ale skrývají zřejmě nejdovednější zástupci třídy plazů.
Když se řekne „chameleon“, většině z nás v mysli automaticky vyskočí ještěrka, co dokáže měnit barvy podle svého okolí (což jen tak mimochodem není pravda). Za tímto v podstatě cirkusovým trikem se ale skrývají zřejmě nejdovednější zástupci třídy plazů.
A můžeme začít třeba u jejich jen těžko uvěřitelných očí. Ty se totiž dokáží otáčet o sto dvacet stupňů vertikálně a celých sto devadesát horizontálně. To ale není všechno! Obě oči se mohou zároveň pohybovat jiným směrem. Zatímco se pravé oko dívá na chutnou svačinku na vedlejší větvi, to levé může dávat pozor na okolí. Chameleon tak může hledat potravu, aniž by přitom pohnul hlavou. Lov mu však neusnadňují jen oči, ale i jazyk. Ten totiž může být až dvaapůlkrát delší než celé tělo. Především ale tuhle lepkavou zbraň dokáží chameleoni vytasit a znovu schovat dřív, než uplyne jediná vteřina. Při analýze vysokorychlostních videozáznamů dvaceti různých chameleoních druhů vědci zjistili, že rychlost a síla jazyka je nepřímo úměrná velikosti jedince – tedy, že menší druhy vládnou rychlejšími a silnějšími jazyky. Další pozoruhodnou vlastností jejich jazyků je i již zmiňovaná lepkavost, díky které jim při přesné trefě nikdo neunikne. Sliny chameleona jsou totiž čtyřistakrát hustší než ty naše.
A jak je to tedy s tou jejich věhlasnou schopností měnit barvy? Dnes již víme, že změna barvy neslouží jako mimikry či kamufláž. Chameleoni ji spíše využívají k ovládání tělesné teploty. Díky světlejší barvě se mohou ochladit, jelikož jemnější odstíny lépe odráží sluneční paprsky. Jakmile se ale ochladí, přijdou na řadu tmavší barvy. Druhou funkcí této dovednosti je komunikace – díky změně barvy můžete ostatním jedincům sdělit, co se vám honí hlavou. Takový snadný komunikační systém by se někdy hodil i nám…