Zbitím Karlose Vémoly na turnaji Oktagon 43 potvrdil pozici krále Oktagonu. Pak vyrazil na pár dnů odpočívat s rodinou, teď už je ale Patrik Kincl ve Vancouveru, kde v roli trenéra doprovází Davida Dvořáka, jehož čeká další zápas v největší MMA lize světa UFC. Šampion, který přemohl „Terminátora“, se k mimořádně sledovanému zápasu dosud příliš nevyjadřoval, chtěl si od tématu odpočinout. Pro CNN Prima NEWS ale prozradil i to, co říká na výzvu od Petra Knížete, Vémolovo ohlášení konce kariéry nebo v čem ho kanadské město zklamalo.
Jsou dva týdny od vašeho vítězství. Už jste se na zápas zpětně podíval a analyzoval ho?
Zápas jsem si nepouštěl a upřímně ani nevím, jestli budu. Nějakou svou analýzu jsem si udělal. Hlavně chyby, které jsem udělal před zápasem. Beru to jako poučení pro příště.
ČTĚTE TAKÉ: Vémola prozradil, která prohra ho víc mrzela. Tři zápasy a dost, trvá na konci kariéry
Co bylo špatně?
Hlavně špatná regenerace po vážení.
Dostaly se k vám nějaké reakce na zápas? Ostře se vyjádřil například bojovník a trenér Petr Kníže, který vás vlastně vyzval na souboj. Chcete reagovat?
Dostaly se ke mně nějaké titulky, přímo jeho vyjádření jsem nečetl a nemám ani v plánu tím ztrácet čas. Bylo mi jasné, že se na mé výhře bude chtít pár lidí přiživit, jen mě zarazilo, že zrovna on.
Když si teď na vítězství vzpomenete, co se vám vybaví, připomene?
Úleva. Hlavně z toho, že se to po těch letech kličkování povedlo dotáhnout a jsem rád, že jsem si za tím tak šel. Ve finále jsem i rád, že se mi to povedlo přes jeho styl a technicky. Jasně, není to můj nejlepší zápas, ale té výhry si hodně cením.
Hned po výhře jste využil zájmu lidí o vás na sociálních sítích a požádal jste sázkaře, aby přispěli na pomoc nemocné holčičce. Jak tento nápad vznikl a budete chtít uplatňovat pozici šampiona pro takové věci častěji?
Dostala se ke mně informace, že to byl nejsázenější zápas v historii na naší scéně (u Tipsportu, pozn. red.), tak jsem toho chtěl využít pro dobrou věc. Mně hodně lidí v mé kariéře pomohlo a pomáhá a rád to vracím. Po zápase s Lohorém jsem polovinu bonusu věnoval jedné matce samoživitelce, které zjistili rakovinu. Dostal jsem za to sice hejt, že se snažím jen vypadat dobře, ale podobné projekty jsou za mnou i v minulosti.
Co pro vás vlastně znamená být šampionem? Vidíte v tom nějakou zodpovědnost?
Znamená to větší pozornost a to je šance, jak MMA přiblížit lidem. Lidem, kteří ho mají spojené třeba jen s bulvárními kauzami. Je to šance, jak jim MMA přiblížit jako sport, který umí nastavit dobré hodnoty. Stejně jako třeba judo, s nímž jsem začínal.
Jste aktuálně v Kanadě se svým svěřencem a kamarádem Davidem Dvořákem, kterého čeká šestý zápas v UFC. Jak na tom aktuálně je?
Měli jsme tu menší krizi v náladě, kdy nám oznámili, že se původní soupeř (Američan Matt Schnell, pozn. red.) zranil. Bylo ve hře posunutí zápasu, což vzhledem k velmi náročné přípravě a investovaným penězům bylo celkem nepříjemné. UFC se tak pokoušelo najít náhradního soupeře, což se nakonec povedlo, ale den jsme byli v nejistotě a to bylo hodně nepříjemné. Jakmile nám potvrdili náhradníka, tak to z nás celé spadlo a vrátila se chuť do tréninku a hlavně urvat výhru.
Co už jste stihli o novém soupeři, Australanovi Stevu Ercegovi, zjistit?
Jde o stylově úplně jiného soupeře. Wrestler, který rád ukončuje na zemi. Má velmi dobrou kontrolu ze zad, kde často chodí po škrcení. Jde v UFC do prvního zápasu, takže plány, aby se David přiblížil top pětce v žebříčku, bohužel nevyjdou, ale hlavní je, že zápas bude. Počítáme s tím, že se soupeř bude chtít ukázat, na rozdíl od Davida, nemá ve finále co ztratit. Může si dovolit vlétnout do prvního kola, překvapit nás a jít hned po finiši. Na to se teď v technických trénincích hodně zaměřujeme. Soupeř měl mít původně zápas v květnu, ale měl problémy s vízem, tak mu zápas přeložili na červen. Tam se mu protivník sice zranil, ale přípravu má určitě za sebou. Co by nám mohlo hrát hodně do karet je, že přiletěl z Austrálie, takže má za sebou dlouhý let a čeká ho nepříjemný jetlag. Což by se mohlo projevovat v dalších kolech. Právě proto očekávám, že vsadí na jednu kartu a pokusí se zápas ukončit v prvním kole.
V okolí není těžké narazit na lidi, kteří se „očkují“ přímo na ulici a použité nádobíčko tam klidně nechají.
Mimochodem, zaznamenal jste slova Vémoly o tom, že na konci roku po souboji s Attilou Véghem ukončí kariéru? Co na to říkáte?
Opět jsem zaznamenal jen titulky na sociálních sítích. Ze svých zkušeností si ale nejsem jistý, jak pravdivá prohlášení to jsou. Každopádně teď se hlavně soustředím na Davida a zprávy z domova úplně neřeším.
Jste teď konkrétně ve Vancouveru. Jaký na vás udělalo město dojem?
První den jsem byl nadšený. Původně jsme bydleli v centru a pěšky docházeli do místního Diaz Combat Sports gymu, který je kousek od jedné „proslulé“ ulice. Ta je posetá stany s bezdomovci a feťáky. Těch jsme na naší trase, hlavně k večeru, potkávali opravdu hodně. V okolí není těžké narazit na lidi, kteří se „očkují“ přímo na ulici a použité nádobíčko tam klidně nechají. Takže prvotní nadšení vystřídal šok. Na víkend jsme se ale přesunuli do severní části, která je rodinná a to je zase velká paráda. Víkend jsme měli volnější, takže jsme se s místními Čechy podívali i po okolí a dali si nějaké zajímavé turistické trasy, nadšení je tedy zpět. Tady na severu bych si uměl představit s rodinou žít. Prvně v životě se mi stalo, že vyjdu na horu a koukám dolů na oceán a naopak.
Jste známý láskou ke kávě. Takže, jaké tam mají kavárny?
Dobrou kávu už jsem tu samozřejmě měl, ale největší průzkum chystám až z UFC hotelu, odkud mám vyšpedlíkováno asi pět podniků, takže kavárenské recenze čekejte až po návratu (usmívá se). Co ale mohu doporučit, tak je sushi. Mám za sebou zkušenosti třeba z Norska, ale tady je to jiný level. Říká se tu, že po Japonsku je tady nejlepší sushi na světě. A obecně je Vancouver, díky velkému množství přistěhovalců, hodně bohatý na světovou kuchyni. Je mi trochu líto, že to nepoznám víc, protože jsem se rozhodl, že Davida nechci dráždit a snažím se s ním držet režim. Ne tak utažený, jako má on, ale přece jen mu tu nevoním pod nosem. Jednou se sem ale určitě vrátím a to bude jiné tóčo (směje se).
