Maďarská vláda s ohledem na rostoucí inflaci prodloužila zastropování cen paliva a některých základních potravin do 1. října. Zdroj: Profimedia.cz
Poručíme větru, dešti. Taková byla jedna z dávných představ sovětských soudruhů o životě v 21. století. Dnes je stejně směšná jako před více než půlstoletím. Škoda, že se automaticky nevysmíváme také novodobým „géniům“, kteří chtějí poroučet cenám zboží a služeb. Vždyť je to tak jednoduché: Zdražování zatneme tipec cenovými stropy. Co by se na tom mohlo pokazit?
„Vláda musí okamžitě zastropovat cenu benzinu a nafty na 35 korun za litr,“ slýchali jsme letos na jaře zázračný recept na drahé pohonné hmoty z úst nejmenovaných politiků, kteří za vzor dávali Maďarsko. Dnes titíž tváří v tvář realitě maďarských benzínových pump namítají, že Maďaři „nezvládli distribuci pohonných hmot“. Prý proto, že Maďarsko nemá Čepro, což „je unikátní distribuční systém“.
Dlužno dodat, že Maďarsko dokonce nemá ani distribuční systém podobný Čepru pro distribuci potravin. Nemá ho mimochodem ani Česká republika. A přesto v Maďarsku u některých druhů potravin dochází ke stejným problémům s dostupností jako v případě benzinu či nafty. Společným jmenovatelem jsou totiž cenové stropy. Tedy maximální hranice ceny, za kterou se dané zboží nebo služba může prodávat na trhu.
Ale to nebyla ta správná regulace
Přestože si někteří (politici) myslí, že cenový mechanismus lze obelstít a volají po jakési (asi státem) řízené distribuci, zas a znovu se ukazuje, že jakékoli pokusy o tvrdý zásah do cen vedou k tomu, co nyní můžeme pozorovat v Maďarsku. A k tomu, co jsme v československé realitě před listopadem 1989 zažívali dnes a denně. Tedy nedostatku prakticky jakéhokoli zboží, frontám na banány, mandarinky, na hovězí maso nebo na dámské hygienické potřeby či toaletní papír, černému trhu a šmelině.
Vlastně bychom měli Maďarsku a jeho obyvatelům poděkovat, že posloužili celé Evropě jako laboratoř. Kdo už zapomněl a teskní po „zlatých komunistech“, může si osvěžit paměť. Mladší generace pak může na vlastní oči vidět to, o čem dosud slyšela jen z vyprávění svých rodičů či prarodičů. A všichni společně si můžeme uvědomit, že jednoduché a rychlé řešení vysoké inflace neexistuje. Rozhodně ne v podobě cenových stropů.
Vlastně nejvtipnější mi na tom všem přijdou všelijaké stále se opakující omluvy, proč cenová regulace (opět) nefungovala. Maďaři nezvládli distribuci, cenová regulace nebyla provedena správně, zaslechl jsem i názor, že lidi začali nesmyslně nakupovat do zásoby, čímž nedostatek benzínu či nafty (a následně vybraných druhů potravin) způsobili. Kéž by existovaly nějaké síly, které by dokázaly zaručit, že každého zboží bude k dispozici právě tolik, kolik si lidé přejí koupit. Mohly by se jmenovat třeba cena a trh.
Autor je členem Národní rozpočtové rady
