KOMENTÁŘ: České atletky se kvalifikovaly na ME, přesto zůstanou doma. Svaz jim vzal šanci


České sprinterky se dostaly mezi šestnáct štafet, které mohly startovat na mistrovství Evropy v Birminghamu. Na šampionát však nepojedou. Nezastavily je soupeřky, zranění ani nedostatek peněz. Zastavilo je rozhodnutí vlastního svazu.

Sportovci obvykle vědí, co musí udělat. Trénovat, zrychlovat a porazit konkurenci. České sprinterky to udělaly. European Athletics otevřela závod šestnácti zemím a pořadí sestavila ze dvou nejlepších výkonů každé reprezentace. Češky se po odhlášení Francie posunuly na třináctou příčku.

Komentáře a glosy

Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

Přesto česká štafeta zůstane doma. Český atletický svaz totiž k evropským podmínkám přidal ještě vlastní potvrzovací limit 43,70 sekundy. Červencový závod v Banské Bystrici zvládla sestava s Nikolou Bendovou, Pavlou Kvasničkovou, Jolanou Mityskovou a Terezou Lamačovou za 43,80. Chyběla desetina.

Nezastavily je soupeřky, ale vlastní pravidlo

Desetina sekundy je ve sprintu důležitá. Neměla by však vymazat všechno ostatní. Především fakt, že český tým byl v evropském pořadí před několika štafetami, které na šampionátu poběží. Domácí limit měl zřejmě zajistit, aby do Birminghamu odjel konkurenceschopný tým. Výsledek je opačný: tým, který se do evropské konkurence vešel, svaz nepřihlásil.

Nikdo nezpochybňuje právo svazu nastavit vlastní nominační pravidla. Jenže vedení sportovní organizace není od toho, aby bez přemýšlení četlo čísla z tabulky. Musí také posoudit, zda pravidlo v konkrétní situaci plní svůj účel. A pokud ne, má převzít odpovědnost a rozhodnout ve prospěch sportu.

Podle informací Deníku Sport byly závodnice dokonce připraveny cestu uhradit samy. Tím padá nejjednodušší argument o šetření. Samofinancování samozřejmě neřeší veškerou odpovědnost svazu ani organizaci výpravy. Vedení ale o to důrazněji musí vysvětlit, komu a čemu prospěje, když kvalifikovaný tým zůstane doma.

Reprezentace nemůže být jen pro hotové vítěze

Občas zaznívá, že na vrcholné soutěže mají jezdit pouze sportovci s reálnou šancí na medaili či finále. Jenže jistotu medaile nemá před startem téměř nikdo. A zkušenost s velkým stadionem, tlakem závodu a odpovědností za celý tým nelze získat při tréninku.

ČTĚTE TAKÉ: Padl český rekord Jarmily Kratochvílové. Po 45 letech jej překonala Maňasová

U štafety nejde jen o čtyři individuální výkony. Rozhodují předávky, souhra a schopnost zachovat klid ve chvíli, kdy jediná chyba zničí celý závod. Právě start na mistrovství Evropy může ukázat, co tým umí a na čem musí pracovat před dalšími šampionáty. Když jej nikam nepustíme, nic takového nezjistíme.

Nejde přitom pouze o čtyři sprinterky. Takové rozhodnutí sledují také mladší atletky. Vidí, že ani umístění mezi evropskou šestnáctkou nemusí znamenat cestu na mistrovství Evropy. Jakou motivaci jim tím svaz dává? Mají věřit, že o jejich budoucnosti rozhodne výkon, nebo že se mohou kdykoli zastavit o dodatečnou domácí překážku?

Filip Neusser je český sportovní funkcionář, manažer a bývalý reprezentant v pozemním hokeji. Po skončení aktivní hráčské kariéry se věnoval trénování a postupně přešel do oblasti sportovního managementu a diplomacie. Do širšího veřejného povědomí vstoupil především v letech 2021 až 2022, kdy působil jako předseda Národní sportovní agentury – klíčové státní instituce zodpovědné za rozdělování dotací v českém sportu, kde ve funkci vystřídal Milana Hniličku. Dlouhodobě se vyjadřuje k tématům transparentnosti financování českého sportu a systematického rozvoje mládeže.

Ve vedení Národní sportovní agentury jsem se každý den setkával s otázkou, jak sport financovat odpovědně. Reprezentace něco stojí a veřejné prostředky nejsou bezedné. Pro letošní rok však Český atletický svaz získal z výzvy NSA určené svazovým organizacím 206,1 milionu korun. S takovou podporou přichází povinnost šetřit, ale také povinnost peníze skutečně proměňovat ve sportovní rozvoj.

Svaz proto dluží atletkám i veřejnosti konkrétní odpovědi. Proč byla hranice stanovena právě na 43,70? Proč evropské pořadí nemělo při konečném rozhodování větší váhu? Jaké náklady by účast štafety znamenala? A jak rozhodnutí zapadá do dlouhodobé přípravy pro mistrovství světa a olympijské hry?

Nejhorší na celém případu není, že české sprinterky možná neměly v Birminghamu získat medaili. Nejhorší je, že už nikdy nezjistíme, co tam mohly předvést. Atletky udělaly svou část práce. Svaz jim měl umožnit udělat tu další.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Začíná nová éra sportu na Primě: Přichází kanál Prima sport. Co vše nabídne?