Zatímco běžné palivo vzniká rafinací ropy, umělá paliva vznikají chemickou reakcí. Zdroj: Profimedia.cz
Schválení výjimky na prodej nových aut spalujících syntetická paliva i po roce 2035 by zdánlivě mohlo budit dojem, že se vlastně nic nemění. Je tomu skutečně tak, avšak v jiném gardu, než by si zastánci spalovacích motorů přáli. Gigantické peníze investované do elektromobility teď automobilky nevyhodí z okna, nehledě na řadu komplikací s e-palivy spojenými.
Automobilový průmysl a potažmo i svět individuální dopravy prožívá největší revoluci od svého vzniku na počátku minulého století. Osudným rokem „0“ se nyní jeví být letopočet 2035, po kterém už nemá být v EU možné vyrábět auta poháněná tradičními fosilními palivy. Reptají motoristé, firmy, automobilky a nakonec i některé vlády. Ty ovšem kontroverzní nařízení s převahou schválily. Až poté (bůh ví proč) se strhly masívně medializované protesty všech možných subjektů s žádostmi o různé výjimky. Nejsignifikantnější z těch obratem schválených reprezentují syntetická paliva neboli e-paliva.
K TÉMATU: EK umožní prodej aut se spalovacím motorem i po roce 2035, ale jen na syntetická paliva
Syntetický zázrak?
Synteticky vyráběný benzin nebo nafta se totiž navenek jeví být dokonalým řešením. Zatímco běžná paliva vznikají rafinací ropy, ta syntetická jsou vyráběna pomocí chemické reakce vodíku a CO2. Nejčastěji jde o elektrolýzu vody na vodík a kyslík a následné sloučení vodíku s CO2.
Následným spálením paliva v motoru se sice do výfuku opět dostane CO2, fígl ovšem spočívá v tom, že jde o stejné množství, které bylo předtím při spalování použito. Pokud je tedy pro výrobu syntetických paliv zároveň použita obnovitelná energie v podobě větrných elektráren či solárních panelů, můžeme hovořit o uzavřeném a klimaticky neutrálním řetězci se zcela nulovou uhlíkovou stopu. A soulad s požadavkem roku 2035 je na světě.
Kladné stránky? Syntetická paliva (naftu i benzin) lze ve spalovacích motorech používat jen s minimálními technickými úpravami, lze využít stávající infrastrukturu v podobě čerpacích stanic stejně tak se mohou stát jen příměsí běžných paliv. Toliko k pozitivům.
E-paliva promění Evropu v Kubu. Jsou jak šampaňské, nemá na ně každý, varuje šéf Iveca
Šéf nadnárodního koncernu Iveco Gerrit Marx krotí euforii vzniklou po schválení aut na syntetická paliva po roce 2035. Myslí si, že přechod na e-paliva a elektromobily „promění Evropu v Kubu“, jejímž silnicím dominují stará auta. Na ta nová totiž většina lidí nebude mít peníze.
Vlak, který už nejde zastavit
Zásadní, ale ne jediný, problém spočívá ve faktu, že nastavení celého automobilového průmyslu směrem k totální elektrifikaci je už v tak pokročilé fázi, že výstup z tohoto vlaku by se pro mnohé výrobce rovnal ekonomické sebevraždě. Miliardy eur nainvestované do vývoje nových modelů, podvozkových platforem i celých továren by přišly vniveč. Snaha značek o zachování spalovacích motorů s možností tankování syntetických paliv proto ve skutečnosti souvisí s pragmatickou snahou alespoň v nějaké míře zachovat stávající vývoj a výrobu agregátů určených především pro regiony, kde se omezení spalovacích motorů v dohledné době nechystá. Česká Škoda Auto takto vyvíjí spalovací motory například pro rostoucí indický trh, kde odpovídá za všechny tamní aktivity koncernu Volkswagen.
Nakonec stejně o tom, zda se automobilkám vyplatí stále investovat do vývoje spalovacích motorů pro Evropu, nerozhodnou rafinerie a ani schopnosti výroby syntetických paliv, ale politici v Bruselu. Rozhodující podíl na ceně bude mít rovněž daňová politika zemí, tak jako je tomu již nyní u tradičních paliv. Například jiná alternativní paliva jsou dnes do jisté míry zdaňována, ale elektrická energie pro automobily ne.
Minimální množství za maximální peníze
Masovému rozšíření e-paliv brání vyšší cena jak samotné technologie, tak procesu, který je silně energeticky náročný. Proto je kromě samotné investice do výroby cena paliva vysoce ovlivněna také cenou a dostupností obnovitelné elektrické energie, která se bude spotřebovávat na elektrolýzu vody a výrobu vodíku. Právě vodík bude tvořit významnou většinu operativních nákladů produkce syntetických paliv. Kromě investic do samotné technologie pro syntézu paliv je třeba počítat i s náklady na výstavbu zdrojů obnovitelné energie a jejich spotřebu, neboť výroba vodíku je silně energeticky náročná.
Dnes je v provozu první a jediná „velkovýrobna“ syntetického benzínu. Nachází se v jihoamerickém Chile a vyrábí ročně 130 tisíc litrů benzínu, což je třeba s přihlédnutém k roční spotřebě benzinu v ČR směšné číslo. Podle údajů Českého statistického úřadu se u nás loni vytočilo 2,109 mld. litrů všech druhů benzinu. Cena litru syntetického paliva se dnes přitom pohybuje okolo 10 USD (zhruba 210 korun).
Utopie na entou
Má to ale i další háček. I kdyby se nakrásně stalo, že by se cena a dostupnost syntetického paliva dostala na přijatelnou úroveň, většina masových výrobců aut nebude mít ekonomickou ani lidskou kapacitu na vývoj dvou zcela odlišných koncepcí pohonu. Ať se to tedy někomu líbí, nebo ne, jako hlavní proud budoucnosti je nutné brát elektromobilitu. Spalování všeho možného včetně e-paliv zůstane pouhou menšinovou alternativou.
Suma sumárum je představa, že po roce 2035 budeme vesele tankovat benzin nebo naftu vyrobené ekologickým způsobem za ceny srovnatelné s dnešními, stejně naivní jako doufat, že Vladimir Putin přijede na medvědu s bílým praporem do Kyjeva.
