Co nejnovější kampaň sociálních demokratů s čertíkem – premiérem Fialou – o této straně prozradila? Daleko víc, než že se SOCDEM bojí o budoucnost země. Klíčem je jedna z definic negativní kampaně. Nesoustředit se na kvality vlastního kandidáta, ale na nedostatky konkurenta. V případě Šmardovy strany je to docela elegantní řešení. Když nevíš coby, střílet do konkurenta jde vždy. Jenže tím konkurentem není vláda, ale hnutí ANO.
Toto nemá být výsměch. Dost možná jde o správný krok. V jaké situaci totiž SOCDEM je a čím tak asi může zaujmout? Z výsluní politické přízně se stáhla před mnoha lety, opravdový pád ale znamenaly až minulé sněmovní volby. Od té doby se ve straně udály velké změny. Avšak růst nezačala a průzkumy šance na návrat do Parlamentu nedávají.
Všichni slibují všechno
SOCDEM je už delší dobu považována prakticky za nebožtíka. Pro zdravé politické ovzduší v Česku to dobrá zpráva není. Člověk nemusí být ani náznakem sympatizantem této partaje, aby uznal, že státotvorná prozápadní levice se solidní vnitřní demokracií by se v Parlamentu hodila víc než únavní populisté a nesnesitelní extrémisté.
Navíc existence klasické pravice a levice by voličům zpřehlednila situaci. Nástup populistů s vymakaným marketingem totiž přinesl nebezpečný trend – slibovat všechno. Nízké daně, štědrý stát a zároveň snižování státního dluhu. Ekonomicky jde o nesmysl, ale voliči takovému vábení neodolají, a tak není divu, že prakticky totéž nesplnitelné dnes slibuje i porušuje každá partaj.
A proto by bylo úlevou být o něco blíž ideálu, v němž pravice prosazuje nízké daně a přiznává, že výdaje je nutné škrtat, zatímco levice rozdává, ale nestydí se daně zvyšovat.
O SOCDEM se zase mluví
Nyní ale pozor, o SOCDEM se díky infantilnosti nové kampaně zase mluví. Předsedovi SOCDEM Michalu Šmardovi, po Janu Hamáčkovi a Bohuslavu Sobotkovi viditelně vitálnějšímu a veselejšímu, nemůže nikdo upřít snahu vše nastartovat. I když je ve straně zjevně jediný takový a třeba změna názvu a logo implikující gilotinu byly dost odvážné. A odvážné věci v politice obvykle znamenají sebevraždu.
Nyní zbývají dva roky do sněmovních voleb. Před těmi minulými kampaň sociálním demokratům zepsuli politologové a marketéři jako nevýraznou až nudnou. A tak nyní přišli s ostřelováním kabinetu. Moc jiných možností strana opravdu neměla. Připomínat minulé úspěchy, když se od minulosti distancuje, nemá cenu. Napálit na billboardy typická levicová témata v uplynulých letech také nezabralo.
Proto čerstvá kampaň hlavní cíl splnila. Mluví se o ní a je úplně jedno, že je zesměšňována. Na kultivovanou a hlubokomyslnou kampaň, po níž ale pes neštěkne, nemají sociální demokraté čas.
Skutečný konkurent SOCDEM
SOCDEM už avizovala, že do předvolebního boje nasype obrovské peníze. Snad je nevyčerpá pouze na střelbu do řad vlády. Voliči koalice SPOLU se nikdy nechytnou za hlavu, co to jejich zástupci provedli, a nepřeběhnou k levicové SOCDEM. Jejím skutečným konkurentem je stále Babišovo ANO. Právě to jí přetáhlo v posledních sněmovních volbách nejvíce voličů.
Sociální demokraté to snad vědí a v další části boje za návrat do sněmovny se na ANO zaměří. Už v dosavadní kampani bylo podprahové sdělení, že SOCDEM by byla lepší opozicí, než jsou ANO a SPD dnes. Co jiného totiž znamená věta „Je na čase, aby se chaotické vládě Petra Fialy postavila skutečná opozice“?
Přesvědčí SOCDEM národ, že by byla lepší alternativou pravice ona se svými staletými zkušenostmi? Bude mít příště něco přimalovaného Andrej Babiš?
