V kabině kamionu Praga Aleše Lopraise padla před startem šesté etapy poměrně znepokojivá slova. Zdroj: Facebook/Aleš Loprais Dakar Live
Aleš Loprais a členové jeho dakarské posádky se minulý týden dostali pod tvrdou palbu kritiky po zveřejnění videa, v kterém in natura vyjadřují své názory na atraktivitu sester Kolocových. Je bez jakékoliv diskuze, že takto by se o ženách, a tím spíš sotva plnoletých, mluvit nemělo, nedělejme ale, že v ryze mužské společnosti jde o něco ojedinělého a současně ženám reálně nebezpečného.
Různé dílny, uhelné doly, stavby, hasičské sbory, armáda (ale třeba také Divadlo Járy Cimrmana), to všechno jsou typicky mužská prostředí. A v mnohých z nich se mluví bez servítků a především jazykem mnohem hrubším, než by bylo čítankám a společenským konvencím únosné. Do této nemalé skupiny prostředí patří i kabina kamionu, přičemž vyloženě supermaskulinní bublinou je kabina kamionu závodního. Vědí to všichni, a kdo – jako někteří členové hate-free komunit – tvrdí opak, žije buď zcela mimo realitu, nebo je jen oportunistickým pokrytcem.
Prostředí automobilových závodů je až na zářivé čestné výjimky (Jutta Kleinschmidtová na Dakaru, Michelle Moutonová v klasických rally nebo Lella Lombardiová na okruzích) tradičně tvrdým chlapským sportem a kdo se chce stát jeho součástí, musí být podobně jako v jiných subkulturách srozumněn s jeho pravidly a zvyklostmi. Prostě – kdo chce s vlky žít, ...
Dokazovat si maskulinitu
Patří k tomu i skutečnost, že v motoristickém sportu se možná ještě víc než jinde katalyzuje odvěká mužská touha neustále dokazovat svou maskulinitu a muži se tak snaží viditelně co nejvíce projevovat znaky mužnosti. K tomu, jak známo, patří i různé silácké poznámky na adresu opačného pohlaví, které se v mužském prostředí náhle vyskytne. Pro chlapy je to prostě událost, kterou je potřeba náležitě ohodnotit. Slovně. V naprosto drtivé většině totiž podobné šovinisticko-sexistické soudy vyslovují muži, o nichž jinak ve vztahu k ženám platí okřídlené „pes, který štěká, nekouše“.
Jedna věc tedy je, že posádce soutěžního kamionu Praga přišla její interní konverzace vtipná (jsem si jist, že podobných debat byste při odposlouchávání kabin všech vozů vyslechli stovky), problém je ale v tom, že ji sama umístila na internet. To je věc, kterou hlava soudně uvažujícího sukničkáře, ba milovníka filmů pro dospělé, nebere. Aleš Loprais sice přispěchal s omluvou, ale přijde mi, že ve skutečnosti vlastně ani příliš nevěděl, za co se omlouvat – mezi chlapy je tohle přece normální.
Tentokrát ale došlo k něčemu, s čím se hoši nejspíš v minulosti ještě nesetkali. Ke střetu se světem jim naprosto neznámým a proto nepochopitelným, světem lidí, kteří si zakládají na politické korektnosti, ochraně práv skutečně i domněle utlačovaných a prosazování svých pravd tam, kde o ně reálně často ani nikdo nestojí. Aby bylo jasno, nemám vůbec v lásce sexuální narážky, jaké v dakarském videu zazněly, současně jsem ale dalek toho dělat, že neexistují, stejně jako že neexistují úplatky ve fotbale nebo sexuální zneužívání v církvi. Kdyby se pánové nenechali unést potřebou podělit se o svojí velkovtipnost s ostatními, svět by zůstal v rovnováze a ženy a muži by se měli rádi jako vždycky předtím.
Co z toho všeho vzruchu nakonec zbude? Velmi zapamatováníhodné „píárko“ pro obě mladé slečny a koneckonců i pro aktivity jejich drsňáckého táty, který se na adresu hříšníků nakonec vyjadřoval až překvapivě mírně. Otázkou je, jestli si je ve skutečnosti nevzal na slovíčko někde stranou...
