KOMENTÁŘ: Politika není pro starý. A volby už vůbec ne


Senioři jsou hloupí, nerozumí politice a vůbec nechápou, kudy běží zajíc. Sebrat jim volební právo je nejlepší způsob, jak u nás vytvořit ráj na zemi. Alespoň tak by se dala shrnout myšlenka, která na začátku týdne vyvolala rozruch na sociálních sítích.

„Ten svět by byl v pohodě, kdyby ti lidi (senioři) nevolili,“ pronesl v podcastu Ve vatě investor Václav Dejčmar, který zároveň přišel s „geniálním“ návrhem: „Stejně jako vylučujeme jednu velkou skupinu lidí, lidských bytostí, a to jsou mladí lidé do 18 let, z voleb, tak posledních 18 let života by se taky nemělo volit,“ řekl.

V jeho úvaze by se oněch 18 let mělo odečítat od statistiky naděje dožití, což u mužů činí 77,5 roku a u žen 83,2. Zjednodušeně řečeno: Pánové lehce před šedesátkou a dámy lehce po pětašedesáti už si nezavolí.

ČTĚTE TAKÉ: Máme dohodu, řekl Juchelka o jednání se Schillerovou ke zvýšení platů. Chtějí narovnat tarify

V posledních letech se stalo pozoruhodným zvykem, chechtat se staré generaci kvůli jejím politickým názorům a preferencím. A to často i velmi nevybíravě – stačí si vzpomenou, jak před pár lety rozvířila tuto debatu německá píseň, v níž se zpívalo, že babička je ekologická svině, protože jezdí autem a jí maso.

Nebo můžeme vzpomenout i na referendum o Brexitu, jehož kladný výsledek se vydával za důkaz, že staří nevzdělaní balíci z venkova ukradli mladým lidem jejich růžovou evropskou budoucnost – aby se nakonec ukázalo, že starší voliči se sice ve velké míře vyslovili pro odchod z EU, ovšem ti mladí se naopak neobtěžovali k referendu přijít.

Rozkol staří versus mladí tu byl vždy. Každá stará generace si myslela, že její mladí nestojí za nic a mladí se zase s oblibou dívali na generace svých rodičů a prarodičů jako na lidi těžce za zenitem. Vyslovené ataky na seniory kvůli jejich názorům a debaty o odnímání volebního práva jsou však až dílem posledních let.

Kdo je víc „mimo mísu“?

Je ale opravdu správné, či spíše oprávněné, pohrdat jaksi apriorně názory starých lidí, a naopak vidět automaticky spásu v mladé generaci?

Komentáře a glosy

Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

Tak například nedávno hovořila odbornice na seznamování Kristýna Mertlová o tom, že podle průzkumů je každý čtvrtý muž do 35 let panic. Což navíc souvisí s tím, že mladí muži dnes často nestojí na vlastních nohách, ale bydlí u rodičů, tedy v podmínkách, jež se ironicky nazývají „mama-hotel“.

Tady přesně máme jeden velký rozdíl. Můžeme si o dnešních seniorech myslet, že jsou úplně mimo mísu, ale faktem je, muži z generace našich rodičů a prarodičů nebyli obvykle po třicítce ještě nezadaní panicové.

Naopak. Ti vysmívaní důchodci byli v tomto věku už běžně na vlastních nohách stojící tátové-živitelé od rodin a v těch rodinách vychovávali jedno, dvě a více dětí. Dětí, které teď svým rodičům vydělávají na důchod. Kdo bude jednou za pár desítek let vydělávat na důchod dnešním pětatřicetiletým single mama-hotelovým hostům, to nechme na jinou debatu…

Jaderná hrozba vs. jídelní lístek

Pokračujme dále. Stále více se ve veřejném prostoru hovoří o tom, že mladí lidé v současnosti propadají psychickým problémům a často skloňovaným termínem se stal takzvaný „klimatický žal“.

Co je podlehnutí klimatické tísni jiného než vlastně podlehnutí dezinformaci, že svět směřuje k ekologické apokalypse? Nemluvě o tom, že stará generace žila v prokazatelně daleko složitějším až krutějším období.

Naši rodiče či prarodiče zažili první nebo druhou světovou válku a mnozí v těchto válkách i bojovali, zažili represe 50. let a permanentní hrozbu vzájemného zničení jadernými zbraněmi. Měnová reforma 1953 je připravila o celoživotní úspory a většinu svého života prožili v autenticky skromných až chudých podmínkách. O možnostech a o blahobytu, v němž žije dnešní mladá generace, se jim ani nesnilo.

Kupříkladu můj dědeček neměl jako nejmladší z pěti sourozenců ani boty. Přesto chodil každý den pěšky do obecné školy pět kilometrům tam a dalších pět zpátky. Nestěžoval si, netrpěl žalem ani úzkostí, nebyl ve stresu. Prostě to musel zvládnout, protože nebyla jiná možnost. 

Když už jsme u toho stresu – nedávno upozornil britský The Independent na průzkum, podle něhož má 62 procent zástupcům generace Z stres z tankování na čerpací stanici a v roce 2023 informoval The New York Post o studii, podle níž má 86 % mladých pocity úzkosti, když si mají v restauraci objednat menu. Války, měnová reforma nebo jaderná hrozba versus čerpací stanice a restaurace… Obrázek o hrozbách a o úzkosti už si snad každý udělá sám.

Neházejme všechny do jednoho pytle

A ještě jeden moment pro dokreslení. Ano, můžeme si dělat šoufky ze seniorů. Můžeme se jim smát, že jsou politicky naprosto nemožní. Ale při vší úctě, nejsou to senioři, kdo by například měl problém s určením vlastního pohlaví. Nejsou to staří lidé, kdo ve veřejném prostoru vypráví fantaskní pohádky o padesáti pohlavích nebo o tom, že i muži mohou rodit a ženy mohou mít penis. Nejsou to staří lidé, kteří s vážnou tváří tvrdí, že pohlaví je otázka volby nebo toho, jak jste se zrovna dnes v noci vyspinkali.

Ne ne ne, tohle na seniory fakt nehodíme. Tahle pomýlenost jde čistě na vrub mladých – těch mladých, jejichž volební právo přitom nikdo nezpochybňuje, a naopak by jim ho chtěl nadělit klidně už od 16 let.

V čem je hlas mladého klimaticky vystresovaného 46. pohlaví hodnotnější, než hlas důchodce, který si v minulosti leccos prožil a celý život poctivě pracoval, to nám pan Dejčmar zatím nevysvětlil… Stejně, jako neozřejmil, proč má mít hlas svobodného třicátníka, žijícího u maminky, větší váhu, než hlas toho, kdo v životě vychoval několik dětí a vnoučat.

Možná vám to přijde trochu nefér, viďte. Ano, strkat všechny mladé do jednoho pytle je nespravedlivé. Stejně nespravedlivé, jako tam strkat všechny staré. A propos – podle svérázného vývodu pana Dejčmara by už neměl mít právo volit třeba ani Petr Fiala nebo Petr Pavel. Za nějakých deset let by ho podle svého vlastního nápadu neměl mít ani sám pan Dejčmar. Třeba to jemu, i podobné smýšlejícím pomůže pochopit jednoduchou životní pravdu: Být mladý není žádná zásluha, kdežto stáří je pro každého jistota.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Strkáte hlavu do písku, tepe vládu Vaňková kvůli důchodům. Hrozné hlouposti, namítá Ševčík