Příběh Tahlequah či J35 před dvěma lety obletěl celý svět. Zdroj: NOAA
Kosatky zvané Jižní rezidenti zápasí o přežití. Teď jim svítá nová naděje. Přináší ji samice Tahlequah, jejíž truchlení po mrtvém mláděti sledoval před dvěma roky celý svět. Nyní co nevidět přivede na svět nového člena rodiny. Ani tak ale nemají tito kytovci vyhráno.
Od počátku července výzkumníci ze Southall Environmental Associates (SAE) sbírají fotografie kosatek ze vzduchu, aby je porovnali s dřívějšími záznamy. Díky této neinvazivní metodě mohou sledovat jejich zdravotní a výživový stav. U několika samic zpozorovali očividné změny tvaru těla, které naznačují, že jsou v očekávání. Všechny patří k populaci Jižních rezidentů, která sestává ze tří rodin žijících podél pobřeží Oregonu, Washingtonu a Vancouveru. V současné době mají dohromady posledních 72 členů. Jde o nejnižší počet od počátku osmdesátých let.
Fotografie výzkumníků ukazují, že Tahlequah čeká další mládě. Zdroj: NOAA
Každý další porod je proto pro ohrožené kosatky velkým úspěchem. Bohužel k němu nedochází příliš často. Kvůli nadměrnému lovu lososů čavyč lidmi kosatky hladovějí a samice nedokáží uživit sebe ani vyvíjející se mláďata. Situaci jim ztěžuje i přítomnost těžkých kovů v mořích. Ty se ukládají do jejich tukových vrstev a v případě největšího hladovění jsou chemické látky vypouštěny do těla. V posledních dvou desetiletích tak zemřelo 75 % mláďat. I proto je příběh Tahlequah zosobněním tragédie, kterou kosatky prožívají.
Na konci července 2018 se jí narodila holčička. Krátce po porodu zemřela, Tahlequah ale její tělíčko více než dva týdny nosila na svém nose. V nošení těla mrtvého novorozence se střídala s ostatními členy rodiny, kteří truchlící samici i krmili, aby nezemřela hlady. „Víme, že za mládě berou odpovědnost i ostatní členové rodiny, že ho nenese sama. Zdá se, že se střídají,“ uvedla tehdy Jenny Atkinsonová, ředitelka Muzea velryb na ostrově San Juan Island. Zármutek matky i její rodiny získal pozornost celého světa a mnoho odborníků vyjádřilo myšlenku, že kosatky dobře vědí, že jim hrozí vyhynutí. „Takové obřady mohou trvat celé dny, abychom uctili památku milovaného,“ vysvětlila Atkinsonová. „Myslím si, že vidíme, jak důležité mládě bylo pro matku i celou rodinu a jak hluboký je jejich zármutek.“
Tahlequah svou holčičku nesla po sedmnáct dní. Zdroj: NOAA
Výzkumníci sledující kosatky se však domnívají, že ani tentokrát nebude Tahlequah šťastnou maminkou. I proto, že se stará o desetiletého potomka, jehož stav začíná vypadat vážně. Samec J47 či Notch se narodil v roce 2010 a dosud jde o její jediné mládě, které přežilo. „Obáváme se, že když se jí mládě narodí, nebude schopná postarat se o sebe, mládě i J47,“ uvedl John Durban, jeden z výzkumníků ze SAE. „Hodně se mluvilo, ale nemyslím si, že by se pro kosatky něco změnilo.“ Podle jejich pozorování rodiny cestují za potravou v menších skupinách, než je zvykem. Méně odpočívají a méně se scházejí. Najít potravu je pro ně stále obtížnější.
Tahlequah a její syn Notch. Zdroj: NOAA
Na podzim se vědci vrátí, aby pořídili další fotografie, a doufají, že Tahlequah se ještě více zakulatí. „Lidé musí pochopit, že tito jedineční kytovci se nacházejí na jedinečném místě ve zranitelnou dobu,“ dodává Durban. „Tyhle velryby si šanci zaslouží.“
