Mostecký kostel ujel zkáze po kolejích. Přežil těžbu uhlí i léta socialismu

Šedesátá léta minulého století byla pro královské město Most zlomová. V té době padlo rozhodnutí srovnat město se zemí. Před zkázou, která starý Most postihla, kostel Nanebevzetí Panny Marie doslova ujel. Ředitel Oblastního muzea a galerie v Mostě Michal Soukup na ty doby zavzpomínal v pořadu Prima Česko: „Vznikla i specializovaná firma Transfera, jejímž jediným cílem bylo ten kostel dostat na koleje a odvézt ho o 841 metrů dál mimo areál tehdejšího velkolomu.“

„To kolejiště bylo nesmírně drahé, a tak vymysleli, že se vybuduje vždy 160metrová trasa, kterou projede ten kostel. Vzadu se kolejiště rozebere a znova se postaví před kostelem,“ doplňuje rekultivátor a fotograf Stanislav Štýs.

Do pohybu se kostel dal 30. září 1975. Už v té době 53 hydraulických vozíků, které kostel vezly, řídil počítač.

„On to nebyl žádnej kalup. To jelo strašně pomaloučku. Za minutu dva centimetry,“ vzpomíná obyvatel města Most pan Karel. A další zdejší obyvatelka paní Marta dodává: „Stála jsem přímo u kolejiště. Ten posun byl strašně malinký, slabý. Bylo tam strašně moc lidí. Nechtěli nás ale k tomu kolejišti moc pouštět.“ Podle další pamětnice, paní Věry, to tehdy byla veliká sláva: „Já tady bydlela kousek, takže jsme na to viděli prostě z okna. Byla to nádhera. Ale co se jim povedlo, že  se to nerozsypalo.“

Cestě trvající 27 dní předcházely několikaleté přípravy. Kostel i sloupy podepřela betonová konstrukce. Věž byla prý příliš chatrná, proto ji dělníci rozebrali a po přesunu postavili novou. „Ten kostel se kompletně odstrojil včetně veškerého mobiliáře, včetně oltáře, který byl demontovaný. Unikátní technologie, která přesun umožnila, ovšem zmizela,“ vypráví kastelánka Zuzana Klimplová.

„Kostel přece jenom byl trochu stranou města a nechodilo se sem pravidelně. No prostě někdo v tom porevolučním období využil ohromného množství, možná dva a půl tisíce tun železného materiálu, který pravděpodobně skončil ve šrotu,“ dodal Stanislav Štýs.

Na okraji města stál opuštěný, takřka zapomenutý kostel dlouhých osm let. Dalších pět let trvala rekonstrukce a restaurátorské práce. Pro veřejnost se slavnostně otevřel až v roce 1988. „Bohužel uvnitř byla nainstalována stálá expozice, která z toho kostelního prostoru učinila spíše takovou síň tradic věnovanou výdobytkům socialistického hospodářství, hornictví a úspěchům socialistického průmyslu,“ vykládá dál o pohnuté historii kostela ředitel Oblastního muzea Michal Soukup. Dodal, že expozice v tehdejší kulturní obci prý vyvolala silnou nevoli. „V tichosti potom celá ta instalace musela být přehodnocena a ještě před rokem 1989 už se mělo za to, že musí z toho kostela zmizet,“ řekl.

Netrvalo ovšem dlouho a přišla Sametová revoluce, po které vzaly věci rychlý spád. „Do kostela se vrátil oltář, který byl uložený v depozitu a v roce 1993 byl vysvěcený. Veškeré původní vybavení se ale do kostela nevrátilo. Část zůstala v nedalekém muzeu,“ říká kastelánka Zuzana Klimplová.

Historie mosteckého kostela je ale mnohem pestřejší. I proto skupina obyvatel Mostu o jeho proměnách a osudu natočila dokument. „Pro mě je to vlastně vzpomínka na starý Most, který já tak úplně nepamatuju, ale pamatují ho mí rodiče, všichni příbuzní a myslím, že všichni Mostečané mají k tomu Mostu určitou platonickou vzpomínku. A díky tomu kostelu jsme vlastně ukázali i historii toho města, které zmizelo, které tady už teď není, ale zůstal tady ten kostel,“ říká Martin Studecký, režisér dokumentu Chrám z popela zdvižený.

Dnes v něm na návštěvníky čekají čtyři prohlídkové okruhy. Jedním z nich je samotný kostel, dále pak kaple nebo unikátní krovy. Nejnáročnější je prohlídka věže, do které vedou téměř dvě stovky schodů. Kdo je ale zdolá, dostane se mu odměny v podobě výhledu na město Most, hrad Hněvín i jezero, na jehož místě původně starý Most stál. Část prohlídky je speciálně upravena pro nevidomé a vozíčkáře.