Krvácel a prosil o pomoc. Děsivá smrt mladíka u Berlínské zdi se stala symbolem krutosti
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Osmnáctiletý Peter Fechter vykrvácel u Berlínské zdi.
Pohraničníci ho nechali 50 minut bez pomoci.
Svět obletěly záběry umírajícího mladíka.
Jaké tresty padly za Fechterovu smrt po pádu režimu?
64 let uplynulo od smrti osmnáctiletého Petera Fechtera. Mladík se stal jedním ze 140 lidí, kteří zemřeli při pokusu emigrovat z Východního Berlína přes Berlínskou zeď. Druhý z mladíků, kteří se o útěk pokusili, byl úspěšný. Fechtera ale pohraničníci postřelili a nechali ho na místě vykrvácet. Mladý zedník umíral minimálně 50 minut, během kterých marně volal o pomoc.
V létě roku 1962 byla atmosféra v Berlíně neúnosně napjatá. Lidé si stále častěji všímali světelných záblesků od výstřelů v okolí Berlínské zdi a prakticky neminul týden, aby zde nedošlo k nějakému krvavému incidentu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Historik: Berlínskou zeď Chruščov stavět nechtěl, jenže zde utíkaly statisíce Němců
V den prvního výročí vzniku Berlínské zdi, která se začala stavět 13. srpna 1961, dokonce propukly v Západním Berlíně mohutné demonstrace. Obyvatelé rozděleného města byli stále méně ochotní tolerovat násilí páchané na lidech, kteří se pokoušeli o útěk. Když pak o čtyři dny později na Zimmerstrasse poblíž hraničního přechodu Checkpoint Charlie padlo několik výstřelů, bylo zřejmé, že si východoněmečtí pohraničníci našli nový cíl.
Mladík, který to nezvládl
Ve 14:02 17. srpna 1962 obdržela západoberlínská policie první hlášení o střelbě. Brzy vyšlo najevo, že o útěk se tentokrát pokusila dvojice mladíků. Jeden z nich, 18letý zedník Helmut Kulbeik, se v dešti střel přes betonovou zeď pokrytou ostnatým drátem dostal, jeho vrstevníka Petera Fechtera, rovněž zedníka, ale policisté postřelili. Teenager zůstal bezvládně ležet u paty zdi.
Tragédii, která následovala, přihlíželi lidé na obou stranách bariéry. Těžce zraněný mladík krvácel a hlasitě volal o pomoc, na východoberlínské straně ale dlouho nikdo nereagoval. Policisté ze Západního Berlína, stojící na žebříku, se ho ptali na jméno a házeli mu přes zeď obvazy a lékárničku. Odmítli ale riskovat život tím, že by zeď přelezli.
Čtěte také
Ani příslušníci americké vojenské policie z nedalekého přechodu nechtěli riskovat vstup na území Východního Berlína; obávali se, že by to vzhledem k přetrvávajícímu sporu o odpovědnost za rozdělené město mohlo rozpoutat vojenský konflikt. „Není to náš problém,“ měl podle webového portálu Chronik der Mauer (Kronika zdi) prohlásit jeden z nich.
V důsledku toho uplynulo celých 50 minut, než křik Petera Fechtera konečně ustal. Nakonec jej východoněmečtí pohraničníci pod rouškou umělého dýmu odnesli. Krátce poté byl v nemocnici východoberlínské policie oficiálně prohlášen za mrtvého. Zpráva o Fechterově smrti byla téže noci oznámena ve východoněmeckém rozhlase.
Svět vzápětí obletěly záběry umírajícího mladíka, kterému střela roztříštila pánev a jež pořídili západní fotografové a televizní štáby. Z Fechterovy smrti se stal symbol nelidskosti východoněmeckého režimu. Nápis na jeho náhrobku „všichni si jej pamatují“ se ukázal krutě pravdivým.
Válečné dítě se sestrou na Západě
Peter Fechter byl tichý a nenápadný mladík. Narodil se v Berlíně ve válečném roce 1944 a vyrůstal se dvěma staršími sestrami ve skromných poměrech ve čtvrti Weissensee. Otec pracoval jako mechanik, matka byla prodavačkou. Jejich jediný syn opustil školu ve čtrnácti letech a nastoupil do učení na zedníka – povolání, o které byl v období poválečné obnovy mimořádný zájem.
Fechterova nejstarší sestra byla vdaná a žila v západní části města. Rodiče i sourozenci ji před stavbou zdi pravidelně navštěvovali. Ještě před složením závěrečných učňovských zkoušek se Peter Fechter seznámil s Helmutem Kulbeikem, který se zedničinu učil u stejné firmy.
Ochotný a pracovitý řemeslník
Na začátku roku 1962 se oba podíleli na přestavbě bývalého paláce Kaiser-Wilhelm-Palais na třídě Unter den Linden (Pod lipami). Helmut později v Západním Berlíně vypověděl, že oba o útěku již delší dobu uvažovali a hledali vhodnou příležitost k prozkoumání hraničního pásma, neměli ale žádný plán. Ani vyšetřování, které po Fechterově smrti vedli příslušníci východoněmecké tajné policie Stasi, „žádné důkazy o připravovaném narušení hranice“ neodhalilo.
Oba mladíci spolu o důvodech svého záměru uprchnout nejspíš téměř nemluvili – pouze věděli, že se ani jeden z nich nedokáže ztotožnit se současnou politickou situací, a snili o lepším životě na Západě. Ze svazku Stasi také vyplynulo, že zaměstnavatel Peterovi Fechterovi zamítl cestu do Západního Německa, což mohlo jeho rozhodnutí utéct ovlivnit. Jeho pracovní hodnocení nicméně bylo bezchybné. „Kolega F. je ochotný a pracovitý řemeslník. Zahálení ani absence u něj nepředstavují problém.“
Také Helmut Kulbeik o něm mluvil jako o „dobrém kolegovi, srdečném a poctivém“. „Proto jsem se s ním stýkal. Byl to můj dobrý známý, ačkoli jsme nebyli vyloženě přátelé,“ citoval Chronik der Mauer z Kulbeikova výslechu západoberlínskou policií z 21. srpna 1962.
Spontánní útěk
Kulbeik policistům vylíčil, jak jednoho dne při toulkách městem narazili na zchátralou budovu v ulici Schützenstrasse, v níž bývala truhlářská dílna. Její zadní okna směřovala do ulice Zimmerstrasse a sahala téměř až k Berlínské zdi. O dva dny později se během polední přestávky spontánně rozhodli, že se nevrátí na staveniště, ale půjdou si vyhlédnutou budovu prohlédnout.
Čtěte také
Oběma mladíkům se podařilo dostat z truhlářské dílny do zadní části domu, aniž by si jich někdo všiml. Ve skladu objevili okno, které nebylo zazděné. Když o něco později zaslechli hlasy, báli se odhalení, a tak narychlo vyskočili oknem ven. Protože se už dříve vyzuli, běželi v ponožkách ke zdi, která byla vzdálená jen několik metrů.
Když padly první výstřely, Peter Fechter podle slov Helmuta K. zůstal nehybně stát, jako by přirostl k zemi. „Já už jsem byl u zdi, vyskočil jsem a protáhl se ostnatým drátem na jejím vrcholu. Nevím, proč Peter nevylezl nahoru. Měl být u zdi dřív než já. Nic neříkal a já měl ve chvíli, kdy padly výstřely, pocit, že je v šoku. Hlasitě jsem na něj volal: ‚Pojď, pojď, dělej!‘ Ale on se nepohnul.“
35 výstřelů a pomalá smrt
Z dokumentů pohraničních jednotek vyplývá, že na oba mladíky bez varování stříleli čtyři pohraničníci, přičemž vypálili celkem 35 ran. Peter Fechter, zasažený ve chvíli, kdy vyskočil na zeď, se zřítil zpět na ulici. Podle Chronik der Mauer se ve zprávě uvádělo, že v té chvíli již od útěku upustil, pohraničníci ale namísto zatčení bezbranného mladíka zaujali novou pozici a pokračovali v palbě, dokud se nezhroutil k zemi. Když začal hlasitě volat o pomoc, hlídka vyhledala úkryt – údajně proto, že se cítila ohrožena policisty ze Západního Berlína, kteří na ni z druhé strany zdi mířili svými zbraněmi.
Během následujících desítek minut Fechter krvácel, plakal a naříkal bolestí. Obvazy ani lékárničku, které mu hodili strážní ze západní strany zdi, nebyl schopen použít.
Zatímco ve východních médiích bylo ticho po pěšině, západní média děsivou Fechterovu smrt nejen zveřejnila, ale vyvolala takovou reakci, že to nakonec mělo dopad i na východoněmecké strážné. Ti dostali rozkaz zraněné raději ihned odnášet, aby „nepříteli neposkytovali žádné záminky k rozčilování“.
Fechterova rodina, která zůstala ve východním Berlíně, čelila sledování, problémům v zaměstnání a dalším sankcím. Nesměli zveřejnit mladíkovo parte a pohřeb musel proběhnout v tichosti. Strážní, kteří jej zabili, dostali zvláštní odměny. K soudu se případ dostal až po pádu Berlínské zdi v roce 1990 a tehdy už byli naživu jen dva z nich. Soud nebyl schopný prokázat, čí výstřel Fechtera zabil, a tak od něj „strážci Berlínské zdi“ odešli s podmíněnými tresty vězení na 20 měsíců.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Dusno v Ceutě. Tohle je naše půda, tvrdil migrant a před kamerou Primy se hádal s místní ženou
