Polštáře z chemlonu i mahagonová stěna. Třinecké dřevěnky odhalují, jak se žilo generacím před námi
Kredenc, kolébka i kulma z plotny. Dřevěné roubenky v Třinci nejsou jen obyčejným skanzenem, ale živou kronikou života dělnických rodin, které sem přicházely za prací už od 19. století. S každým krokem v expozici se posouváte v čase – z dob císaře pána až do osmdesátých let minulého století.
Jak vypadalo dělnické bydlení v době rozmachu železáren? Poslední dvě dochované dřevěnky v Třinci zachycují autentickou atmosféru každodenního života ve 20. století. Každý z bytů představuje jiné historické období – od skromného vybavení z meziválečných let po „luxus“ socialistických sedmdesátek.
Skanzen je součástí naučné stezky mezi Třincem a polskou Vislou a je otevřen veřejnosti. Navštívit jej můžete s průvodkyněmi Martou a Karin, které o historii vyprávějí s vášní i znalostí detailů. Více informací najdete zde: www.drevenkynaborku.cz
Třinecké železárny byly založeny už v roce 1839 a s rozvojem průmyslu začali přicházet i první dělníci z podhorských oblastí. Aby si je podnik udržel, nechal postavit kolonie. Roubené domy z konce 19. století navrhl dvorní architekt těšínských Habsburků Albín Theodor Prokop – výjimečně celé ze dřeva.
„On je vyprojektoval schválně ze dřeva, aby se dělníkům z podhůří zlíbilo, aby tady zůstali,“ vysvětluje průvodkyně Karin Sikorová. Na tehdejší poměry šlo o nevídaný komfort: „Byla tady almara, kredenc, stůl, lavice, kolébka – to všechno vybavení už bylo součástí bytu.“
Expozice jako průřez stoletím
Každá dřevěnka obsahuje čtyři byty, z nichž každý dokumentuje jiné období 20. století. První vás přenese do 20.–30. let, druhý do 40.–60. let, třetí mapuje dobu normalizace a čtvrtý zachycuje období, kdy se z dřevěnek staly víkendové chalupy.
Při vstupu do prvního bytu vás přivítá prostá, ale pečlivě zdobená ložnice. „Máme tu krásný dřevěný nábytek, zdobený, velmi poctivý,“ ukazuje Marta Opálková. „Je tu také dobová učebnice z roku 1927, tištěná ve Fryštátu,“ doplňuje Karin Sikorová.
Zdejší rodiny byly často velmi početné a musely si vystačit s malým prostorem. Přesto si ho dokázaly zařídit útulně. Mnoho věcí si vyráběli sami – třeba kulmu na vlasy, kterou ženy nahřívaly na plotně.
Čtyřicátá až šedesátá léta
V druhém bytě je už patrná změna. „Začíná tu být útulněji, stropy jsou snížené, na stěnách vidíte výmalbu válečkem,“ popisuje Marta Opálková.
Do kuchyně přibyly umývací stoly, větší kredenc a elektrické žehličky. S postupnou modernizací se měnilo i zařízení domácností – začalo se dbát na vzhled a pohodlí.
Sedmdesátá a osmdesátá léta
Byt z tohoto období už téměř připomíná známé panelákové interiéry. „Velká polstrovaná sedačka, mahagonová stěna s lesklým povrchem, rozkládací jídelní stůl – to všechno odpovídalo dobovým trendům,“ popisuje Marta Opálková.
Lidé si své vybavení chránili přehozy, na stěnách visely obrázky z chemlonu. Typická byla i světla s rozetami na stropě. Časté byly i ručně vyráběné polštáře nebo háčkované dečky.
Dělnická chata
Z posledního bytu se postupem času stala víkendová chalupa. „Zájem o bydlení v dřevěnkách klesal, ale lidé si byty nechávali jako rekreační zázemí. Trávili tu víkendy, pěstovali zeleninu, chovali drobná zvířata,“ vysvětluje Sikorová.
Kuchyň zdobí smaltovaný plechový nábytek, sporák na tuhá paliva i ikonická remoska. Mezi dalšími zajímavostmi je třeba hliníkový maďarský tlakový hrnec nebo ruční pračka – kývačka.
Každý byt měl zahradu i kůlnu
Součástí každého bytu byla i zahrada a dřevěná „šopka“, která sloužila jako chlév pro domácí zvířata, sklad uhlí nebo později i jako prádelna.
„Byla tu kývačka – mechanická pračka, kam se dalo prádlo, uzavřelo víko a kývalo se klikou až do vyprání,“ popisuje Karin Sikorová jeden z praktických vynálezů doby.
Kousek historie mezi plynojemy
Dřevěnky na Borku dnes stojí v těsném sousedství obřích průmyslových staveb. Právě tento kontrast fascinoval mnohé návštěvníky. „Připomnělo mi to dětství u babičky. Hrnec, hmoždíř, remosku… spousta věcí jsem poznala,“ říká jedna z turistek. Jiná doplňuje: „Je skvělé, že se tu daří zachovávat autentickou atmosféru a ukázat, jak se měnil každodenní život po celé 20. století.“
Dnes se zachovaly pouze dvě původní dřevěnky – ostatní musely ustoupit výstavbě plynojemu v 80. letech. Dřevěnky na Borku jsou otevřené každé úterý, sobotu a neděli. Prohlídkami vás provedou zkušené průvodkyně Marta Opálková a Karin Sikorová.
