Laura si přála najít klid v horách: Otec Dahlmeierové zveřejnil nové informace o její smrti


Ani po téměř pěti měsících nepolevuje smutek, který v lidech zanechala smrt biatlonové olympijské šampionky Laury Dahlmeierové. Ta zahynula při sestupu z pákistánské hory Laila Peak. Otec sportovkyně se nyní rozpovídal o dosud neznámých okolnostech její smrti.

U památníku v lázeňském parku v Lauřině rodném městě Partenkirchenu se stále každý den zastavují lidé, kteří chtějí vzdát úctu a v tichosti se rozloučit. Otec Andreas přiznává, že jej nepřestává překvapovat rozsah podpory: „Když tam přijdu, nikdy tam nejsem sám. Účast je stále obrovská,“ sdělil muž deníku Bild.

ČTĚTE TAKÉ: Zemřel válečný zpravodaj Peter Arnett. Držitel Pulitzerovy ceny pracoval i pro CNN

Tragédie se stala 28. července, kdy při sestupu z 6 096 metrů vysokého Laila Peaku v pohoří Karákoram zasáhl Dahlmeierovou do hlavy kámen. „Laura musela být okamžitě mrtvá,“ poznamenal její otec, který pracuje už 40 let u horské služby v Garmisch-Partenkirchenu a prozradil, že obavy o život dcery nebyly ojedinělé a například jen týden před nehodou rodina dostala poplašnou zprávu, která se však ukázala jako falešná. „Vždy jsem musel počítat s tím, že přijde telefonát, že se něco stalo,“ uvedl.

Vyproštění těla Dahlmeierové nebylo kvůli špatnému počasí a hrozícímu nebezpečí možné. „V následujících dnech přišla velká bouře a spadlo mnoho kamenů, které Lauru zasypaly,“ sdělil otec a následně dodal: „Možná to tak i chtěla. Laura je pohřbená tam, kde byla šťastná a cítila se svobodná. Představuji si, že kdyby Laura ležela v hrobě na hřbitově a celý den by kolem chodili lidé – podívala by se nahoru a řekla by si: ‚Panebože, zase někdo. Nechte mě už konečně na pokoji!‘ Myslím, že Laura by si přála najít klid v horách.“

Svůj pohřeb plánovala

Laura si byla vědoma nebezpečí, které podstupuje, a ještě za života si prý určila, jak by měl vypadat její pohřeb. Během obřadu, který se konal 11. srpna v poutním kostele sv. Antonína v Garmisch-Partenkirchenu, tak zazněla například lehce pozměněná verze písně Oberreintal s doprovodem kytary a akordeonu, jejíž refrén zní: „Hei, mi leckst am Arsch!“ (v překladu něco jako „Hej, polibte mi zadek!“). Jde o klasický pozdrav mezi horolezci a výraz úlevy při dosažení vrcholu po velkém úsilí.

Rodina informace o posledním rozloučení držela v tajnosti, vědělo o něm jen 200 pozvaných hostů. „Laura řekla, že mají přijít jen ti, které měla ráda. Ti, které ne, tam nechtěla. I v tom byla přímočará,“ zavzpomínal otec.

Toho smrt dcery samozřejmě zdrtila, dlouho například nemohl vkročit do hor. Je mu ale jasné, že to není to, co by Laura chtěla. „Řekla by: Pamatujte na mě v dobrém, ale život jde dál! Nestrkejte hlavu do písku! Jdi ven lézt, tati!“

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Děti zavražděného Reinera se poprvé ozvaly. Je to nepopsatelná bolest, uvedly v prohlášení