Léto plné zážitků, poznání a pohody: V Pardubicích se budete chtít zdržet
Pohled ze Zelené brány na centrum Pardubic na samém sklonku dne Zdroj: Se souhlasem správců webu Zelenabrana.eu
Taky si kladete otázku: Co ještě podniknout o letních prázdninách? Máme pro vás tip – vyrazte do Pardubic. A zapomeňte přitom na perník a dostihy, které očekávají všichni návštěvníci. Tohle město má mnohem více k nabídnutí. Za návštěvu stojí nejen zdejší zámek, ale třeba také Automatické mlýny. Vyrazme teď na pomyslnou okružní jízdu, která vám ukáže, proč tohle krajské město stojí za objevení.
Romantická zákoutí, nekonečné výhledy, svědky více či méně dávné historie, jedinečnou architekturu... Ať hledáte cokoli z toho, v Pardubicích to najdete. A na zdejší návštěvu si vyhraďte dostatek času, protože ve zdejších turistických cílech uplynou hodiny jako nic.
Chceš-li v létě zažít více, navštiv město Pardubice
Výhodou krajského města je, že je dobře dostupné, například vlakem se sem pohodlně dostanete snad ze všech koutů republiky. A co je ještě lepší, většinu místních zajímavostí zvládnete hravě obejít po svých. Začít doporučujeme třeba výšlapem na ochoz Zelené brány. Říká se o ní, že je prvním krokem k poznání Pardubic od počátků města až po současnost. „Zelená brána patří bezesporu k nejvýraznějším dominantám Pardubic a jejich historického centra. Ve skutečnosti jde o dva objekty – samotnou bránu a zhruba šedesátimetrovou věž. V běžném vnímání ale splývají v jeden celek, a tak o nich mluvíme jednoduše jako o Zelené bráně,“ je psáno na webu památky, jejíž vznik podle historiků souvisí s městským opevněním.
Co se neví s jistotou, je, jak památka původně vypadala. Odhaduje se, že byla nižší, měla prý asi dvě patra a jehlancovou střechu s předbraním. Navíc se jí říkalo Pražská, protože odtud vedla cesta dnešní třídou Míru směrem na Prahu.
S ohledem na dávné události ve městě je přitom tak trochu zázrakem, že dosud stojí, jak je dále uvedeno na stránkách. „Do města se na počátku 16. století vstupovalo dvěma branami. Sesterská Bílá brána stála v prostoru dnešní ulice Svaté Anežky České, v 19. století však začalo docházet k obecnému bourání městských hradeb a stejný osud tak potkal i ji. Dokonce se uvažovalo i o zbourání Zelené brány, díky odporu veřejnosti se tak ale nestalo.“
To dodnes oceňují návštěvníci, kteří sem míří nahodile i plánovaně. „Speciálně bych všechny ráda pozvala na sledování západů slunce na Zelené bráně, které se koná v červenci a v srpnu, vždy v pátek a sobotu večer,“ zve všechny Miloslava Christová, ředitelka Turistického informačního centra Pardubice.
Na dohled od Zelené brány pak stojí další dominanta města, tou je zdejší zámek. Za pozornost stojí třeba zdejší rytířské sály. Jsou celkem tři: Mázhaus, Vojtěchův sál a Sloupový sál.
MÁZHAUS je z nich největší a původní výzdobu si tady můžete prohlédnout spíš ve skromnějším měřítku, což jen zdůrazňuje její význam. „Vedle iluzivní malované architektury kolem portálů vévodí tomuto prostoru velká nástěnná malba, představující antitezi Starého a Nového zákona. Základní význam alegorie vysvětluje dobře dochovaný nápis v horní části obrazu: Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista. Téma Zákona a milosti bylo v první polovině 16. století častým námětem protestantské luterské dogmatiky. Obraz na pardubickém zámku vznikl pod vlivem díla Lucase Cranacha staršího po roce 1530 a představuje největší známou malbu s tímto námětem,“ píše se na webu památky.
Malbu nejspíš nechal pořídit Jan z Pernštejna v první polovině 16. století. Byl to právě on, kdo představoval jednu z vůdčích osobností domácí stavovské opozice a kdo stál v čele novoutrakvistické šlechty, která se hlásila k reformaci luterského typu. Na zámku se v té době konala politická jednání i společenská setkání, což bylo zřejmě důvodem k jedinečné výmalbě s náboženským motivem. „V mázhausu se kromě raně renesančních maleb rovněž dochovaly cenné goticko-renesanční portály, jež jsou dílem dosud neznámého mistra. Dřevěný kazetový strop sálu pochází ze 16. století, chybějící části byly doplněny po objevení stropu po roce 1920“, stojí na zámeckých stránkách.
Vojtěchův sál přináší návštěvníkům zřejmě nejvěrohodnější představu o původní podobě renesančních prostor. Jedinečné pozůstatky výmalby si tu lze prohlédnout kolem portálů a okenních nik. V rozích sálu nechybí zdobené sloupy. „Dominantu Vojtěchova sálu tvoří monumentální nástěnná malba s výjevem ze starozákonního biblického příběhu Samsona a Dalily, datovaná rokem 1532. Jde o nejstarší známou renesanční nástěnnou malbu na území Čech. Přes své poškození v mladší době svědčí tato malba o vysoké umělecké úrovni nám zatím neznámého tvůrce i o kulturní vyspělosti objednatele, Vojtěcha z Pernštejna“, uvádí web.
Ten rovněž zmiňuje i zřejmě nejstarší ženský poloakt, Fortunu Volubilis neboli Štěstěnu vrtkavou.
Sloupový sál nabízí k prohlédnutí fragmenty figurální a ornamentální výzdoby v podobě širokého pásu, obtáčejícího místnost po jejím horním obvodu. „Nejcennější výzdobu tohoto prostoru však tvoří původní raně renesanční malovaný kazetový strop, bohatě zdobený poloakty a rostlinnými ornamenty. Podobný původní kazetový strop se ještě dochoval v jednom ze sálů druhého patra východního zámeckého křídla. Období pozdní gotiky zde reprezentuje hodnotné dílo kameníků – tesaný sloup v prostoru mezi okny, kamenná ostění dveří a krbu,“ je dále psáno na stránkách.
Pokud už tu budete, doporučujeme prohlédnout si také zámeckou kapli Tří králů, k venkovní procházce pak vybízejí zámecké valy vybudované na konci 15. století. Dnes jsou místem určeným k odpočinku a nabrání sil. Vítat vás tu mohou pávi svou přítomností i pouhým voláním, které se tu ozývá ze všech stran.
Kde se co semlelo?
Pokud chcete vidět přímé srovnání vývoje architektury v českých zemích, zamiřte ze zámku do Automatických mlýnů. Jejich autorem byl věhlasný architekt Josef Gočár. „Tam, kde se sto let mlela nejjemnější mouka, se teď přesýpá kultura a cvrkot nového městského centra. Gočárovy Automatické mlýny jsou bývalý brownfield jen pár desítek metrů od centra Pardubic. Dnes nová živá čtvrť,“ lze se dočíst na oficiálním webu památky.
Pro návštěvníky to znamená možnost příjemného posezení, jedinečných expozic a šanci zakusit atmosféru místa, jehož počátky se datují do let 1909–1926. A když si na stránkách Automatických mlýnů přečtete něco málo o důmyslnosti, s jakou byly vybudovány, pochopíte, proč stavba trvala 17 let. „Automatické mlýny Prokopových závodů jsou technologicky soustavou vzájemně propojených osmi druhů mlýnů. Ty jsou umístěny v patrech nad sebou. Zrno je nejdříve dopraveno do nejvyššího patra, pak padá labyrintem skleněných trubek dolů a postupně jsou z něj oddělovány jednotlivé vrstvy, které se díky rozdílné objemové hmotnosti dostanou do speciálního mlýna v příslušném patře. Vznikají různé druhy mouky.“
Jedinečný vynález v praxi přináší dovednost nejen prodlužovat trvanlivost mouky či zvyšovat obsah lepku, ale také ji komoditizovat, jak dále stojí na webu: „Mlýn se mění ze služby mletí obilí v továrnu na produkt. Nejnižší patro mlýna tvoří transmise. Obrovská převodovka, která převádí sílu do jednotlivých mlýnů a rozkládá jejich rytmus mletí tak, aby se frekvence pohybu strojů vzájemně vyvažovaly a dům se nezhroutil vibracemi. Výsledný dojem je obrovské, hučící, nikdy nespící monstrum. Geniální technologie v sobě ale obsahovala jednu konstrukční chybu. V nejvyšším patře mlýna, v trychtýři pod násypkou, vzniká po několika letech mletí kritická koncentrace moučného prachu. Taková, při které dojde k samovznícení. Tak jako v roce 1919 v Pardubicích.“
Už chápete, proč sem míří tisíce zvědavých návštěvníků ročně? Ti si obvykle nenechají ujít ani návštěvu nejnovější části areálu, která se od mlýnů liší na první pohled, barvou i architekturou. Budova v sobě spojuje dva světy: SFÉRU (Centrum polytechnických dílen) a GAMPU. Ty současně slouží k letním táborům a edukačním kurzům pro místní obyvatele.
Jak je vidno, Pardubice jsou městem s bohatou nabídkou rozmanitého vyžití. A kdy je objevíte Vy?
