Malý, roztomilý, ale uřvaný

Mnohdy za takovým chováním stojí jejich mini velikost. Varovné signály nelibosti, kterých si všímáme u větších psů, nejsou u malých tak zřetelné. Nevěnujeme jim dostatečnou pozornost. Proto nás musí upozornit zavrčením, aby dali najevo: „Hej ty, drž se ode mě dál!“ Říká se, že malí psi se prostě bojí těch velkých, proto se brání „zlým“ chováním. Jejich chování je podloženo strachovou agresí.

Jak ulehčit psovi či kočce příchod do nového domova

Poradna světa zvířat

Pořízení nového čtyřnohého kamaráda je velkou událostí pro celou rodinu. Zatímco my lidé se na zvířecí přírůstky nemůžeme dočkat a jsme z jejich příchodu nadšení, zvířata tuto změnu tak lehce nenesou. Víte, jak jim můžete jednoduchými kroky zpříjemnit zvykání si u vás? První dny jsou totiž nejdůležitější.

Zajímavé závěry ale přinesl výzkum vědeckého týmu pod vedením Dr.Med.Vet Christine Arhant z Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni. Tým provedl průzkum mezi majiteli 1.276 psů. Psi byli rozděleni do 2 skupin, na psy malé a velké. Ve skupině malých psů byli ti, kteří měli méně než 20 kg. Sesbírané údaje ukázaly tři hlavní rozdíly v chování mezi malými a velkými psy, jejichž majitelé byli dotazováni:

1) Malí psi byli méně poslušní. Hůře reagovali na běžné povely, jakou jsou „sedni“, „lehni“, „ke mně“.

2) Malí psi byli vzrušivější, častěji štěkali nebo vrčeli na neznámé lidi nebo jiné psy.

3) Malí psi byli nervóznější a lekavější v neznámých situacích, když byli vystaveni hlasitým zvukům jako jsou např. bouřka, ohňostroj, nebo v přítomnosti neznámých lidí.

Zdá se, že tyto výsledky potvrzují známé stereotypy o malých psech, že jsou méně poslušní a vzrušivější. Tým rakouských vědců si ale položil otázku, jestli jsou tyto rozdíly způsobeny genetickými faktory nebo způsobem, jakým se s malými psy zachází ve srovnání s psy velkými. Co tedy způsobuje toto chování malých psů? Tým zjistil, že důležitou roli v něm hraje chování jejich majitelů! A to zejména:

Nedůsledný výcvik

První důležitý faktor, který vědecký tým zjistil, byla důslednost majitele při interakci se psem nebo při jeho výcviku. Nedůsledné chování spočívá v tom, že majitel nedává povely stejným způsobem, pes nemá stanovena pevná pravidla. Někdy psa za určité chování potrestá a jindy stejné chování dovolí. Nebo nereaguje na konkrétní nesprávné chování pokaždé stejným způsobem. Data ukazují, že čím konzistentnější chování majitele je, tím poslušnější pes je bez ohledu na jeho velikost. Majitelé malých psů jsou ve svých interakcích s nimi méně jednotnější než majitelé psů velkých.

Co si budeme povídat. Nechat si „skákat po hlavě“ malého psa se dá na rozdíl od dogy snést, proto výchova u malých psů není tak důsledná.

Nedostatek sdílených činností

Studie rovněž zjistila důležitost sdílení činností mezi majitelem a psem. Mezi tyto činnosti patří výcvik poslušnosti, společné hry, běh nebo vycházky se psem. Data ukazují, že čím více se majitel a pes zabývají těmito činnostmi, tím je pes poslušnější. I tady malí psi ztrácí body, protože jejich majitelé tráví podstatně méně času společnými aktivitami se svými mazlíčky.

Použití trestu

Dalším důležitým faktorem je způsob, jakým majitelé se psy cvičí nebo se snaží usměrňovat jejich chování. Řada studií ukázala, že použití trestu má negativní vliv na úspěch psa v tréninku a na emocionální reakce, jako je úzkost a agrese. Kromě toho použití trestu ve formě škubání na vodítku, plácnutí, vytahání za kůži na krku vedlo k větší neposlušnosti. Tato studie zjistila, že psi, bez ohledu na jejich velikost, kteří byli takto potrestáni častěji, byli nervóznější a vzteklejší, ale účinek byl větší u menších psů.

Výzkumný tým odvodil tato doporučení pro majitele psů:

Majitelé menších psů by mohli výrazně zlepšit poslušnost svých psů tím, že budou důslednější ve vzájemných vztazích a pravidelně si s nimi budou hrát a cvičit. Problémy s chováním lze snížit tím, že se vyhnou nadužívání trestů, které by mohl posílit strach nebo strachovou agresi u jejich psa.

Pět důvodů, proč by dítě mělo vyrůstat s domácím mazlíčkem

Poradna světa zvířat

„Mami, tati, já bych chtěl pejska,…“ věta, kterou určitě už nějaký ten rodič někdy slyšel. Často se hledají argumenty, proč zvíře nepořizovat: „Nestaral by ses o něho, je to spousta práce, bydlíme v bytě, až bude domeček se zahradou, nebude tě za chvíli bavit,…“ Jenže ono žití s domácím mazlíčkem má pro vývoj dítěte (emocionální, sociální, kognitivní i fyzický) spoustu výhod. My vám řekneme 5 hlavních důvodů, proč svému dítěti domácího mazlíčka pořídit.

Naše doporučení zní:

Důležitá je prevence. Od samého počátku by měl váš pes být socializován a to především s většími psy. Samozřejmě by měla socializace probíhat s klidnými, vyrovnanými psy. Mezi majitelem a psem musí být důvěra a respekt. Neměli bychom ho být novinami, ani vodítkem, vůbec bychom se měli vyvarovat fyzických trestů. To doporučují i lidé, kteří mají zkušenosti s převýchovou agresivních psů. Bytím se agrese psů může jen prohloubit. Nejlepším způsobem je naopak pozitivní motivace. Za vše, co udělá dobře ho pochválit, chválíme vyšším, milým hlasem a pamlskem.

Pokud pes udělá něco, co se vám nelíbí je ideální zvolit jednoduché slovo, jako: „fuj, ne", nebo zasyčení. Povel by měl být řečen rázně, nahlas, hlubším hlasem a následovat by mělo dotknutí psa (lehké „žduchnutí"). Ideální je situaci předcházet a pokud cítíte, že pes „přichází do otáček", ze situace ho odvést. Nejdůležitější je konzistence, najít si to, co nám vyhovuje a dodržovat to, abychom psům nedělali v jejich hlavě nepořádek.

Co myslíte? Způsobuje vzteklost malých psů nesprávný přístup jejich majitelů? Nebo na to máte jiný názor? Napište nám ho do komentářů.