SILNÝ HLAS: Mám strach, abychom nezapomněli na svobody, říká Höschl
Výběr redakce
Mění virus charaktery? Probíhající pandemie nového koronaviru ukázala v naší společnosti mnoho dobrého, probudila však i stinné stránky v podobě odporu a ostrakizování až nenávisti ke skutečně či potenciálně nakaženým spoluobčanům nebo nahlašování těch, kteří řádně nedodržují nouzová nařízení státu. Na toto téma diskutovali v pořadu Silný hlas Markéty Fialové farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká a psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví profesor Cyril Höschl.
Překvapily hosty v nějakém ohledu ony stinné stránky naší společnosti, které v době pandemie vyšly na povrch? Martinu Viktorii Kopeckou ano, ale na druhou stranu jde o pochopitelnou věc a něco, s čím jsme museli počítat a na co se musíme adaptovat.
Projevy solidarity, ale i frustrace
„Situace je skutečně mezní a mezní je i naše chování,“ uvedla farářka Církve československé husitské. „Ať jsou to velké projevy solidarity a krásná gesta, které mají lidé touhu sdílet, tak jsou to i situace opravdové paniky, která přerůstá až v určitou agresivitu a skutečně se dá říct, že určitá frustrace vzbudila i míru toho, jak zlostně reagujeme na události, které by nás v jiné situaci třeba takovýmto způsobem nerozhodily nebo takto neovlivnily,“ pokračovala.
Čtěte také
Rovněž psychiatr Cyril Höschl má pro takové chování pochopení, ale na rozdíl od Kopecké překvapen nebyl. „Při pohledu do historie vidíme, že když je společnost pod tlakem – můžeme si představit druhou světovou válku a Protektorát Čechy a Morava, kde je mnoho svědectví o podobných výbuších agrese, udávání a podobně – tak to má dopad jak na jednotlivce a na jeho psychologii, a záleží na osobní výbavě, průpravě, povaze, jak se s tím tlakem vyrovnává, tak na chování skupin, a to podle toho, jak jsou tím tlakem zasaženi oni,“ vysvětloval.
Povahové rysy pod tlakem
Profesor Höschl neopomněl ani vliv médií: „Dnes jsme svědky toho, že některé televizní a jiné kanály vysílají čtyřiadvacet hodin speciál koronavirus a jedna tisková konference střídá druhou, což těm lidem dělá díru do hlavy. Ono to je asi tak mentálně nehygienické, být exponován stále stejnému tématu, jako být uzavřen stále ve stejném prostoru. A to je taky jeden z důsledků té situace, v níž jsme se octli, a těch restrikcí, která byla z epidemiologického hlediska nutná, ale která má mnoho velmi negativních důsledků právě i na duševní zdraví, duševní pohodu a chování populace.“
Stres kombinovaný s určitou nudou vyplývající z vypnutí pracovních a společenských povinností je podle něj třaskavou směsí. Povahové rysy se na povrch dostávají pod tlakem a ten tlak může být různý, dodal mimo jiné.
Na dotaz Markéty Fialové, zda se podle hostů chovali v kritických chvílích stejně lidé napříč generacemi, mínila farářka Kopecká, že do jisté míry ano. „Situace přináší jednak velké zpomalení, nebo v podstatě zastavení, v některých oblastech života, jednak přináší ohromné zrychlení i v tom, jak si navykáme na nové způsoby práce a komunikace,“ uvedla s tím, že právě ta rychlost adaptace ukazuje, že člověk si docela rychle zvykne na změny a ve chvíli, kdy je v nějakém módu strachu, se přesouvá do určité fáze učení, a pak dokonce dokáže přestoupit i k fázi růstu.
Sociální a politický dopad
Cyril Höschl sdělil, že právě rychlost adaptace asociuje mnoho zajímavých věcí. „Jednak je to v dobrém, jednak je to v oblasti, kde bychom to i neradi viděli, jako je to, jak jsme se rychle vzdali všech svobod a jak jsme rychle na sebe nechali uvalit různá omezení, která jsou ještě daleko brutálnější než třeba v tom nemilovaném předchozím režimu,“ upozornil psychiatr s odkazem na to, že nás teď Velký bratr může sledovat například skrze mobilní telefony a nikdo se to vlastně ani nenamáhá nijak legislativně ošetřit.
„Najednou jsme si ověřili, že řada z těch věcí je víceméně přijatelná – pro někoho víc, pro někoho míň,“ pokračoval s odkazem na současná restriktivní opatření. „Svět už nikdy nebyl stejný před a po 11. září a útocích na Dvojčata, kdy dneska už nemůžete přenést přes hranici na letišti ani dětský nápoj a jste neustále kontrolováni, filcováni, procházíte rámy. To je něco, co si ještě pár desítek let předtím nikdo neuměl představit, a zůstalo to už navždy. A já mám jenom strach, aby nám navždy nezůstal sociální a politický dopad těch omezení, abychom nezapomněli na svobody, kterých jsme se dobrovolně v rámci té adaptace rychle vzdali,“ dodal.
