Manželka ukrajinského velvyslance: Nemůžeme se složit a plakat. Starý život se nevrátí

Ukrajinská ambasáda v Praze je jakýmsi komunikačním prostředkem mezi Českem a Ukrajinou. Zároveň se ve válečných dnech snaží postarat o své krajany, kteří utekli před ruskými vojsky. „Je to především práce. Nemůžeme se složit, nemůžeme plakat. Musíme být trošku silnější než třeba obyčejný občan. Práce spočívá v tom, že hlavně manžel musí být stále v kontaktu s českou vládou, českými úřady, aby propojoval a nějakým způsobem pomáhal,“ vysvětlila Perebyjnisová s tím, že velvyslanec státu plní svého prezidenta a především prezentuje stát.

„To všechno je konec života, který se nevrátí, který se nedá nahradit. Asi by bylo pokrytecké mluvit o tom, co prožívám já v České republice, v relativním klidu. Bylo by to nespravedlivé vůči těm, kteří brání moji vlast. Celý ukrajinský národ s holýma rukama brání existenci ukrajinského státu,“ popsala Perebyjnisová.

V ničem nemáme jistotu

Přátelé a příbuzní manželů Perebyjnisových pobývají na Ukrajině. „Každý je někde jinde. Někdo brání, někdo přežívá v úkrytu. Někdo utíká a nevím, jestli stihne doběhnout,“ obává se manželka velvyslance.

„Ukrajinci jsou nyní šíleně propojeni, jde o naši existenci. Národ je to takový vstřícný, klidný a zaměřený spíš na klidnou, rutinní práci, rodinu. Ale teď, když vás někdo takto otevřeně a bezohledně přepadne a přesvědčuje vás, že neexistujete, zabíjí vaše těhotné ženy, děti, tak vzdor je odůvodněný,“ má jasno Perebyjnisová.

Cíli útoků se staly také nemocnice, včetně dětské nemocnice a porodnice v ukrajinském městě Mariupol. „Podle všeho je Putin schopný všeho. Když koukám na fotky zničené porodnice, říkám si: ‚Holky, jestli má ještě cenu do světa rodit děti.‘ Podle všeho nemáme jistotu v ničem. Svět se vůbec nestará, co bude s našimi dětmi,“ dodala Perebyjnisová.