Nutella už je v novém doma jako doma. Ten vytřeštěný výraz je její součástí 22 hodin denně.
„Pane Bože! To není kocour, ale horská puma,“ vykřikoval zděšený muž při vybírání kočičího záchodu, zatímco jeho bratr nahlas přemítal, že přítelkyně a majitelka kocoura Lancelota v jednom, se k němu bude chtít nastěhovat. „A asi si s sebou bude chtít vzít i Poserota.“ V tu chvíli jsem se zlomila v pase a můj přítel starostlivě nahlížel do kuchyně, kde jsem hýkala smíchy, jestli jsem nedostala nějaký strašlivý záchvat.
„Pane Bože! To není kocour, ale horská puma,“ vykřikoval zděšený muž při vybírání kočičího záchodu, zatímco jeho bratr nahlas přemítal, že přítelkyně a majitelka kocoura Lancelota v jednom, se k němu bude chtít nastěhovat. „A asi si s sebou bude chtít vzít i Poserota.“ V tu chvíli jsem se zlomila v pase a můj přítel starostlivě nahlížel do kuchyně, kde jsem hýkala smíchy, jestli jsem nedostala nějaký strašlivý záchvat.
Scéna se odehrála v seriálu, který vesele pokračoval dál, ale horská puma a Poserot s námi už zůstali. Takže když jsme o pár dní později leželi v posteli a ze záchodu se ozvalo hrabání v kočkolitu, přítel mi sdělil: „Myslím, že máš na záchodě jednoho levharta.“ Přestala jsem se smát asi po deseti minutách. Jedni sousedi už se odstěhovali, čekám, kdy celému paneláku klesne tržní cena a budeme moci skoupit naše patro. (Na vysvětlenou, jednou mi paní v metru řekla: „Slečno, vy se smějete, jako když hrbatý jede po schodech a brzdí při tom rejžákem.“)
Na mém pracovním prostoru se moc nezměnilo. Mikeš na mě dohlíží pořád.
Na mém pracovním prostoru se moc nezměnilo. Mikeš na mě dohlíží pořád.
Život v garsonce se třemi kočkami a život v prostorném bytě se třemi kočkami se vlastně moc neliší. Neustále narážíte na jednoho z Poserotů, všichni tři se vám pod nohy pletou stejně, jako tomu bylo v jednopokojové buňce a chlupů kolem sebe rozhazují taky pořád stejné kvantum. Jen teda teď mají víc věcí, na kterých ty chlupy můžou nechat. A víc prostoru, kde si můžou složit svoje znavené údy potom, co je chytne ve tři ráno amok a několikrát se proběhnou po stropě.
Je to dva týdny po našem legendárním stěhování a musím říct, že kočky si zvykly rychleji, než já. Alma už je ve svém cholerickém módu (dost mě děsilo, když to prvních pár dní byla roztomilá kočička, to stěhování s ní hrozně zamávalo) a přehoz na gauč, který jsme chtěli použít jako silové pole před jejími drápy, pasovala na nejvíc bezva schovku a druhou nejvíc bezva hračku na světě. Nutella už vylézá zpod postele i několikrát za den a intervaly jejího obšťastňování nás se prodluží no a Mikeš… Mikeš je frajer už od prvního dne (až na to srací entrée, to se moc nepovedlo).
Můžeme tedy říct, že akce Kulový blesk se uskutečnila ke spokojenosti všech. A snad ta spokojenost potrvá hoooodně dlouho. Představa dalšího stěhování koček ve mně totiž vyvolává infarktový stav…
Alma, kočka přehozová.
Alma, kočka přehozová.
