reklama

Černé štěstí

Nejnovější příspěvky k tématu

BLOG: Jak jsem měla kočku závislou na chilli a sójových párcích
Černé štěstí

BLOG: Jak jsem měla kočku závislou na chilli a sójových párcích

Často vzpomínám na Almu. Vlastně na ni myslím každý den. Řekla bych, že až s odstupem času si stále více uvědomuju, jak úžasná kočičí bába to byla. Kromě jejích hovních a blicích storek, které jsem pak já mohla dávat k dobru u piva (vydržely na několik večerů), byla taky velmi vytrvalým a velmi, velmi pečlivým kontrolorem všeho, co jsem jedla. Ono by to asi nebylo nic zvláštního, kdybych nebyla drtivou většinu svého života vegetariánkou. Že kočky projevují zájem o maso a jeho různé formy, to všichni víme. Všechny moje kočky to potvrzovaly (a potvrzují) zájmem o masové konzervy. Ale Alma projevovala taky enormní zájem o mou bezmasou stravu…

Další příspěvky k tématu

BLOG: Tak se mi to stalo zase aneb jak inzeráty mění život

Začátkem dubna, když jsem chvíli po probuzení koukla do telefonu, co je v koronasvětě nového, na mě vykoukly dvě nádherné, hluboké oči. Patřily Tesse, mladé kočce, která měla v popisku adopčního inzerátu napsáno „plachá“. Byla dokonalá. Tessa měla (a má) to, co měla Alma. To, co mě donutilo se k její fotce několikrát vrátit. To, kvůli čemu na ni od té chvíle myslím každý den. To, co mě přimělo napsat spolku, který ji má v péči.

BLOG: Místo zvyku soucit: Když tradice rostou spolu s lidmi

Když jsem byla malá, Velikonoce pro nás začínaly velkým úklidem. Psi i s tátou a nejmladší sestrou byli vykázáni ven a nastalo smýčení, větrání, umývání a takové ty věci, které vás nebaví ani jako malé, ani jako odrostlé (natož dospělé). Pak se peklo a vařilo. Protože u nás doma byste jediné maso našli v granulích pro psy, je jasné, že vaření a pečení se obešlo bez něj. Máma je velká kuchařka a všechno, co vzešlo z kuchyně, bylo skvělé (občas mě mrzí, že jsem ten talent nepodědila po ní, ale co se dá dělat).

BLOG: Dva týdny v bytě ve společnosti koček. Jak tohle dopadne?

Jsem doma už skoro dva týdny. Žádná karanténa se nekoná, jen se to tak sešlo. Díky možnosti pracovat z domu jsem se tak „uvrhla“ do dobrovolné karantény, v níž mi dělají společnost moje kočky a občas i můj přítel. Myslím, že krom častějšího promlouvání ke kočkám to na mě žádné účinky nemá. Ale těžko říct, jestli to tak zůstane i nadále… Každopádně by mě zajímalo, jak to vnímají moje kočky. Možná nějak takhle?

BLOG: Kočky ani psi virus způsobující nemoc COVID-19 nepřenáší! Díky, že to víte

Měla jsem kotě (Albínku), které zemřelo na následky FIP (infekční zánět pobřišnice). Nemoc, jejímž původcem je koronavirus, se u ní projevila po několika měsících, co jsem ji adoptovala. Celou dobu byla se mnou a s mými dvěma kočkami. Přesto jsem nebyla v ohrožení já, ale moje kočky ano. Proč? PROTOŽE JDE O ZCELA JINÝ TYP, NEŽ TEN, KVŮLI KTERÉMU V ČESKU ZAVÍRÁME OBCHODY. A KTERÝ NENÍ PŘENOSNÝ NA ČLOVĚKA.

BLOG: Přání bez kytek a skříně na petlice. Na co jsem s příchodem koček (ne)byla připravená

Moji rodiče na mě byli hodní nejen v dětství a dospívání, ale také hned po narození. Dali mi totiž jméno, které v kalendáři připadá na stejný den, jako svátek všech žen. A tak jsem od svých dvanácti let obdarovávána hned dvakrát. Dříve častěji, dnes už méně, jsem dostávala květiny. To má pro mě hned několik „ale“. Mám ráda květiny na stoncích a stonky v zemi, protože hmyz se už tak pere o přežití (a laciné růže či mé oblíbené tulipány jsou pěstovány a dováženy do Česka spolu s obrovskou ekologickou zátěží). A většina kytek je pro kočky jedovatá.

BLOG: „A já vám říkám, že je vinnej!“ Jak snadné je unáhleným soudem zničit život?

Znáte film Dvanáct rozhněvaných mužů? Je to příběh o vraždě, kterou měl spáchat jeden mladík a o jehož vině či nevině mělo rozhodnout dvanáct zcela rozdílných mužů. Každý z nich měl jinou výchovu, jiné rodinné zázemí, pocházel z jiné sociální vrstvy a pracoval v jiném oboru. A vy můžete v devadesáti minutách sledovat nejen boje, které svádí mezi sebou s argumenty, jimž věří nebo o nichž pochybují, ale i boje, které svádí se sebou samými.

KOMENTÁŘ: Psi a kočky nejsou jediná zvířata na planetě. A my na to často zapomínáme

Vyrůstala jsem na vesnici v domě s velikou zahradou, kde jsme pěstovali ovoce a zeleninu. Táta nepoužíval téměř žádnou chemii a tak místo herbicidu jsme měli motyčku a rýček a místo insekticidu ruce a kbelík. Bylo samozřejmé, že jsme se sestrou pomáhaly na zahradě. Nebo spíš sestra pomáhala, já jsem se snažila vykopat ten poklad, který tam někde určitě byl (a pořád je) nebo jsem vařila lektvary z trávy a dešťovky nachytané v barelu.

Cestování v době covidové: Vyplníte lejstra, jdete na test, ale nikoho to moc nezajímá
Očima reportéra

Cestování v době covidové: Vyplníte lejstra, jdete na test, ale nikoho to moc nezajímá

Poletíme? Nebo nepoletíme? A co všechno musíme splnit? Letošní dovolená byla pro všechny jiná než obvykle. Někdo raději kvůli covidu zůstal doma. Kdo se rozhodl vyrazit do ciziny, musel si ohlídat, aby splnil všechna nařízení. Pohlídat si, jak moc riziková je vybraná země, vyplnit lejstra, podstoupit test, stáhnout si aplikaci, stáhnout si QR kód. Jenže zajímá to vůbec někoho?

Krpálkův tchán Kaderka: Že se Lukáš pral s Bartošem? Tomu jsme se hodně zasmáli
OH 2021

Krpálkův tchán Kaderka: Že se Lukáš pral s Bartošem? Tomu jsme se hodně zasmáli

Z pozice nejvyšší s radostí i trochou nervů sledoval, jak na olympiádě v Tokiu válí české hráčky, které do domoviny vezou jednu zlatou a stříbrnou medaili. A z pozice tchána prezident českého tenisového svazu Ivo Kaderka pořádně trpěl a pak se ohromně radoval z toho, co předvedl na tatami v chrámu Budókan Lukáš Krpálek. „Přepsal dějiny světového juda,“ říká pro CNN Prima NEWS Kaderka.

reklama

Černé štěstí

Blog Černé štěstí je o černých kočkách, stigmatech, které je provází, a o tom, jak svým majitelům mohou změnit život.