Štrunc 2020 (4)
Každý z nás se může dopustit téměř jakéhokoliv chování, tvrdí klinický psycholog Radek Ptáček. Velmi často podle něj předpokládáme, že ty nejhorší věci dělají osoby, které mají narušenou osobnost nebo nějakou duševní poruchu. Stává se, že je naopak činí lidé, kteří jsou z formálního psychologického,či psychiatrického hlediska „normální“.
Moderátor Pavel Štrunc se ve svém pořadu věnoval tragickému případu malého Tadeáše z Mělnicka. Mluvil o něm právě s klinickým psychologem Radkem Ptáčkem. Kojenec zemřel na konci května na syndrom náhlého úmrtí. Jeho matka tělo dítěte zatížila v řece a vytvořila legendu, že jí dítě při usnutí v parku někdo ukradl.
Rodičovský pud je silnější než pud sebezáchovný
„Těžko říci, co člověka k takovému kroku vede,“ poznamenal psycholog, který ve své soudně-znalecké praxi posuzoval několik matek-vražedkyň a zmínil, že „pud mateřský, rodičovský obecně, je silnější než pud sebezáchovný“ a „i rodič, kterému dítě zemře, má stále nějaký rodičovský pud“.
Vyšetřování pokračuje: Matka hodila mrtvého Tadeáška do vody, zatížila ho kameny
Pokračuje vyšetřování případu čtyřměsíčního dítěte na Mělnicku, kterého se matka podle všeho zbavila poté, co náhle zemřel. Kojenec byl v Labi zatížen kameny.
Na otázku, jak na něj zapůsobilo ukrytí těla ve vodě a vytvoření „příběhu“ o krádeži z kočárku, psycholog Ptáček odpověděl: „Kdyby ho matka po nečekaném úmrtí pohodila do řeky, tak bych tomu jako psycholog rozuměl. Ale ve chvíli, kdy je sama matka v kontaktu s OSPODem (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) a sama vyžaduje služby, tak tomu nerozumím,“ zprostředkoval svůj pohled Ptáček. „Tady už je vidět určitý rozmysl,“ dodal s tím, že ve forenzní (soudní) psychologii rozeznávají chování impulzivní a plánovité.
Nejhorší věci dělají většinou lidé tzv. normální
„Představte si, co byste dělal ve chvíli, kdy by dítě přestalo dýchat. Zazmatkujete, ale budete se snažit hledat nějakou pomoc. To se tady nestalo. V tom daném případu je pro mě příliš mnoho neznámých, než abych řekl, co matku mohlo vést k tomu, že se dopustila takového promyšleného jednání. A to jak z hlediska toho samotného skutku, tak i toho návazného chování,“ popsal Ptáček a varoval: „Každý z nás se může dopustit téměř jakéhokoliv chování. Velmi často předpokládáme, že ty nejhorší věci udělají bezpochyby osoby, které mají narušenou osobnost nebo nějakou duševní poruchu. Ale ono tomu tak vůbec není, protože ty nejhorší věci většinou dělají lidé, kteří jsou z psychologického, psychiatrického hlediska tzv. normální.“
Co chybí v oblasti české ochrany dětí? Co by mohlo přispět k většímu bezpečí dětí v rámci prevence před nevhodným chováním rodičů či jiných osob? Dědí se výchova nebo vztah k dítěti? Nejen na tyto otázky odpovídal klinický psycholog Radek Ptáček, záznam pořadu je v přiloženém videu.
