Mělník: město vína, královských tradic a příběhů ukrytých pod zemí
Výběr redakce
Když se mluví o Mělníku, většinou padne zmínka o víně, soutoku Labe a Vltavy nebo o pohledu ze zámecké terasy. Méně se ale připomíná, že město patřilo mezi královská věnná města – tedy ta, která v minulosti zajišťovala příjmy českým královnám a zároveň jim sloužila jako bezpečné zázemí.
Zdeněk Prázdný z Českého královského institutu vysvětluje, že královská města měla v minulosti několik kategorií. Jednou z nich byla právě věnná města, jejichž výnosy patřily panovnici. Pro královny měla tato místa i praktický význam, což potvrzuje historik Pavel Fabini. Například Eliška Přemyslovna pobývala na Mělníce během sporů s Janem Lucemburským, protože město poskytovalo stabilní a relativně bezpečné prostředí.
Zámek, který prošel staletími změn
Zámek, který dominuje celému návrší nad soutokem řek, má dlouhý stavební vývoj. Na jeho místě stálo už v 9. století slovanské hradiště Pšov. S tím souvisí i postava Ludmily, pozdější patronky Mělníka, která na území dnešního zámku zakládala první vinice. Její vnuk svatý Václav pokračoval v tradici vinohradnictví a Mělník si tuto spojitost nese dodnes.
Název Pšov se kolem roku 1000 změnil na Mělník, pravděpodobně podle místní opuky. Gotický hrad, který zde stál později, postupně chátral, protože se často měnili majitelé. Renesanční a barokní podoba zámku vznikla až následně a do majetku Lobkowiczů se dostala v roce 1753.
Veduty jako cenný historický dokument
Významnou součástí návštěvnické trasy je sbírka vedut. Tvoří ji 22 detailních pohledů na evropská města. Kolekce patří k největším veřejně přístupným u nás. Nejde jen o umění — veduty zachycují podobu míst před staletími a slouží jako důležitý zdroj poznání o městském prostoru a životě tehdejší Evropy.
Nejstarší část zámku: gotická kaple
Součástí zámeckého areálu je také gotická kaple, kterou nechala postavit Alžběta Pomořanská. Kaple nese zasvěcení svaté Ludmile a její současná podoba kombinuje několik uměleckých období. Dnes slouží rodině Lobkowiczů i veřejnosti, zejména při menších obřadech.
Podzemí, které město využívalo po staletí
Mělnické podzemí je rozsáhlý systém chodeb vznikajících od konce 13. století. Nejznámější částí je středověká studna s původní hloubkou kolem 56 metrů. V 19. století byla částečně zasypána sutí z bourané kaple, což snížilo dostupnou hloubku o tři metry. Chodby byly vytesané ručně a ve stěnách se dodnes nacházejí fosilie staré desítky milionů let.
V Mělníku je dodnes patrný odkaz žen, které byly s městem spojené – od Ludmily a Elišky Přemyslovny až po symbolické „panovnice“, které dnes představuje místní spolek. Ten při městských slavnostech připomíná královny, jež zde historicky pobývaly.
A co by se změnilo, kdyby tu dnes byla monarchie?
Český královský institut otevírá teoretickou otázku, jak by se fungování měst změnilo v případě návratu monarchie. Podle Zdeňka Prázdného by šlo spíše o symboliku a možnost marketingového využití statusu města. Reálný dopad na každodenní chod by ale byl minimální. Návštěva panovníka by však nepochybně byla výraznou společenskou událostí, podobně jako v zemích, kde monarchie funguje dodnes.
Mělník jako místo, které nenápadně spojuje více vrstev historie
Mělník nepůsobí jako muzeum pod širým nebem, ale jako město, ve kterém jednotlivé vrstvy historie jednoduše přežily do dneška — od hradiště přes gotický hrad až po moderní kulturu a vinařské tradice. Právě tahle kombinace dělá z Mělníka místo, které stojí za návštěvu nejen kvůli výhledu na soutok dvou řek, ale i kvůli příběhům, které v něm zůstaly zachované.
