Na motokrosových tratích zářil v posledních týdnech i bez jedné ruky. V nedělním závodě však Alberto Zapata nezvládl jeden ze skoků a došlo na tragédii. Zdroj: CNN Prima NEWS/Geronimo Alberto Zapata Bacur
Vypadalo to, že ho už nic nezastaví. Argentinský motokrosař Alberto „Wey“ Zapata se dokázal zázračně vrátit na trať, ačkoliv před čtyřmi měsíci přišel po automobilové nehodě o ruku a lékaři mu sdělili, že se bude muset své vášně vzdát. To si však 23letý jezdec nedokázal představit, a tak nezdolně pokračoval. O víkendu zahynul při tragickém závodním incidentu.
V neděli se postavil na start závodu v San Augustinu, kde také v březnu zahájil comeback po těžké automobilové nehodě. Na rozdíl od minulého měsíce ale Alberto Zapata do cíle nedojel. Na jednom ze skoků na zvlněné trati ztratil po dopadu kontrolu nad svojí motorkou a upadl. Naneštěstí hned za ním jeli další závodníci, kteří neměli na změnu směru prakticky žádný čas. Dva jezdci ho přejeli a způsobili mu zranění neslučitelná se životem.
„Úplně mě to zlomilo. Upřímnou soustrast jeho rodině a nejbližším. Válečníku, odpočívej v míru,“ uvedl Sergio Unac, guvernér provincie San Juan, odkud Zapata pocházel.
Smrti se poprvé podíval do očí v listopadu, kdy havaroval se svým chevroletem v San Juanu. A nebýt kolemjdoucího, který tehdy zastavil krvácení, na místě by zemřel. Každopádně po nehodě mu museli lékaři amputovat celou levou ruku a zároveň mu přinesli zprávu, že s jeho životní zálibou – motokrosem – je konec. Jenže závodník se chtěl držet adrenalinového sportu stůj co stůj, překonat strasti.
I bez amputované končetiny zvládl před několika týdny nepředstavitelné a vrátil se na trať. A dokonce nebyl jen do počtu. „První pódium po amputaci. Je to výsledek tvrdé dřiny, touhy, snů a opravdu nezapomenutelného okamžiku,“ napsal na sociální sítě závodník začátkem března. Skrze své srdce válečníka si získal mnoho příznivců.
Nedávno médiím popsal, jaké byly chvíle poté, co se probral v nemocnici. „Necítil jsem svoji levou paži a přemýšlel jsem, jestli ji ještě mám, dokud mi maminka neřekla, že mi ji lékaři amputovali hned po nehodě.“
Týden před smrtí – po posledním pódiovém umístění – mluvil o tom, jak moc si váží toho, že může opět sedět na motorce. „Je pro mě celkem těžké uvěřit, co se mi děje. Že i přes obtíže a čtyři měsíce po amputaci řídím motorku s jednou rukou. Stačí mi jen to, abych si nadále mohl na trati užívat. Chtěl bych si vychutnat své třetí pódium, protože můj návrat k závodění je úžasný.“
