Fotbalista Matt Piper (nahoře) si v minulosti prošel velmi náročným obdobím, během něhož se pokusil zabít. Zdroj: ČTK
Žil si svůj sen. Byl jedním z mála vyvolených, kterým se povedlo dostat do pravděpodobně nejlepší fotbalové ligy světa – anglické Premier League. Na luxusní život si Matt Piper zvykl rychle, o to hůře rozdýchával, když mu lékař ve 24 letech řekl, že musí s fotbalem skončit.
Richard Steadman, uznávaný americký chirurg se specializací na kolena, málem nepřímo způsobil tragédii. „Pokud budeš s fotbalem pokračovat, skončíš na invalidnímu vozíku,“ sdělil Mattu Piperovi. Ten měl za sebou tehdy angažmá v Leicesteru City, posléze přestoupil za 3,5 milionu liber (podle tehdejšího kurzu přibližně 163 milionů korun) do Sunderlandu. Nutno podotknout, že kolena Pipera trápila už delší dobu a celkem s nimi musel na 14 operací.
Výmluvné je, že množství lékařských zákroků je vyšší než počet zápasů, které Piper odehrál v řadě – těch bylo maximálně 9.
Po konverzaci se Steadmanem ukončil v lednu roku 2006 kariéru.
O tři roky později byl blízko smrti. Tou dobou už měl těžké problémy s alkoholem, jehož prostřednictvím se snažil alespoň částečně zapomenout, že nečekaně přišel o skvělý život hráče Premier League. Od úzkosti si navíc pomáhal velkými dávkami tlumících léků. Jednoho dne to s oběma „pomocníky“ přehnal. Vzal si sebou dvě lahve whisky a všechno léčivo, které doma našel, a vyrazil ven. V domě nechal klíče, peněženku a mobil. O několik hodin později ho našla jeho matka, jak leží v bezvědomí na hrobu svého dědečka.
„Je to těžké říct, ale asi ano, šel jsem se tam zabít,“ uvedl Piper s odstupem mnoha let v rozhovoru pro Daily Mail. „Teď si přesně nevybavím své tehdejší myšlenky, ale asi jsem si říkal, že dětem by beze mě bylo lépe.“
Tenhle moment byl zlomový, po něm si exfotbalista uvědomil, že musí něco změnit. Do té doby si totiž obvykle denně dopřával 80 miligramů zklidňujícího léku diazepam, přičemž doporučená dávka se pohybuje v rozmezí 2 až 10 miligramů.
Z hrdiny „lůzrem“
„Fotbal vás drží na cestě. Když ho nemáte, nemá vás co pohánět,“ popisuje Piper, jenž v období krize vystřídal 30 různých zaměstnání. „Pařil jsem nejprve jen v noci, pak už pomalu pořád. I když jsem neměl nikoho k sobě, tak jsem prostě vyrazil. Některé večírky byly opravdu nebezpečné.“
Jeho nejbližší prý na něj začali časem pohlížet jinak. Pro mladšího bratra Dana byl v dobách své profesionální kariéry hrdinou. „Pak jsem pro něj byl lůzr. Ale aspoň se stále pohyboval v mém okolí. Naopak některé přátele jsem ztratil,“ vrací se do temného životního období dnes osmatřicetiletý Piper.
Poté, co se pokusil zabít, zamířil na speciální kliniku, jež se stará o sportovce s duševními problémy. Doktor konstatoval, že Pipera mohlo zabít jen samotné množství alkoholu, které vypil. „Když se dozvěděl, kolik jsem k tomu spolykal prášků, málem spadl ze židle,“ říká bývalý hráč.
Zařízení nazvané Sporting Chance Clinic, které zakládal bývalý stoper Arsenalu Tony Adam, Pipera podle jeho slov zachránilo.
Letos už je z něj úplně jiný člověk. Vede úspěšný život s manželkou Leanne a čtyřmi dětmi, s nimiž žije v Leicesteru, kde se narodil. Je ambasadorem klubu, za který dříve hrával, a sám teď pomáhá jiným. Vede akademii, v níž děti rozvíjejí nejen sportovní dovednosti, ale kromě klasického vzdělání se také učí zvládat situace v běžném životě. Piper navíc spolukomentuje zápasy pro stanici BBC.
A alkohol, který málem ukončil jeho život? „Už jen pár piv s kámošema,“ dušuje se Piper.
