Hans-Dieter Flick, trenér Bayernu Mnichov, zvedá nad hlavu nejcennější klubovou trofej na světě. Pohár pro vítěze evropské Ligy mistrů. Tým pod jeho vedením porazil ve finále Paris Saint-Germain 1:0. Zdroj: AP
Hans-Dieter Flick. Trenér fotbalového Bayernu Mnichov, vítěze Ligy mistrů. Před devíti měsíci, v listopadu loňského roku, když se z asistenta Bayernu stal hlavním koučem, ho v Česku znali zřejmě jen odborníci. Neprožil oslnivou fotbalovou kariéru. Tu navíc kvůli zranění ukončil již ve 28 letech. Jenže…
Nenápadný muž v pozadí stojí za největšími úspěchy německého fotbalu, ať klubového, nebo reprezentačního, posledních let. Právě on takticky připravil národní tým na mistrovství světa 2014 k „průletu“ turnajem za zlatými medailemi. A jeho devítiměsíční pouť z asistenta k ceněnému triple, tedy vítězství v německé Bundeslize, Německém poháru a nyní i v Lize mistrů, se stane legendární. To před ním dokázal jen Jupp Heynckes, kterému se s Bayernem podařil stejný kousek před sedmi roky.
Přinášíme rozhovor s Hansem-Dieterem Flickem, kterému ovšem všichni říkají zkráceně Hansi, a dokonce i v médiích se celé jméno objevuje jen výjimečně. Část odpovědí pochází z tiskové konference po nedělním triumfu v Lize mistrů, druhá z interview pro německý magazín Kicker.
Před devíti měsíci jste se z asistenta Bayernu Mnichov stal hlavním trenérem. Vyhrál jste Bundesligu, Německý pohár a teď také Ligu mistrů. K tomu máte smlouvu na tři roky. Zní to jako pohádka…
Musím však začít tím, co se stalo před těmi devíti měsíci, když jsem k mužstvu přišel. Chtěl bych zmínit, co se o mužstvu dalo číst loni v listopadu: Nikdo před ním neměl strach, respekt, psalo se, že je to špatné mužstvo. Nikdo mu nevěřil, tým prohrával. Z tohoto pohledu je ten vývoj prostě senzační.
Čím jste ten senzační vývoj způsobil?
(Smích) Pár věcí jsme si vysvětlili, hráči začali lépe pracovat, a proto si nyní mohu dovolit říct, že těch posledních devět měsíců je skutečně senzačních. Ano, teď především v Lize mistrů. Ale myslím, že naše celkové vítězství je zasloužené. Můžeme být doopravdy pyšní. Na to, jaký fotbal jsme hráli, jak jsme dokázali reagovat na hřišti, jak jsme jako tým uměli soupeřům znepříjemnit jejich snažení. Nemohu vynechat ani útočnou fázi, ve které jsme byli výborní, dařilo se nám. Takže teď si to užívám, vítězství ve finále, výhru v celé Lize mistrů.
Naše celkové vítězství je zasloužené. Můžeme být doopravdy pyšní. Na to, jaký fotbal jsme hráli, jak jsme dokázali reagovat na hřišti, jak jsme jako tým uměli soupeřům znepříjemnit jejich snažení.
Během finálového turnaje Ligy mistrů v portugalském Lisabonu jste udělal v základních sestavách čtyř zápasů jedinou změnu. Na finále jste nominoval Kingsleyho Comana místo Ivana Perišiče. Proč?
Protože jsme to tak s kolegy cítili, prostě jsme se tak rozhodli. Vždy mi jde o mužstvo, nikdy o jedince. Byli jsme přesvědčení, že nám Kingsley může pomoci, že přinese do hry jiné aspekty. Nakonec se to ukázalo jako správné rozhodnutí.
Předtím jste nebyl s jeho formou spokojený?
Ne, tak to nebylo. Navíc přece nemohu říct nic negativního, když se vyhraje a on ten zápas rozhodl. Ale pro mě bylo nejdůležitější, že jsme hráli skvěle jako mužstvo. Kdo nakonec dá gól, je pro mě jiná kapitola. Všichni se ptali, jak Bayern ubrání tu útočnou sílu Paris St.-Germain. Myslím, že jsme to udělali velmi dobře. Viděl jsem naši skvělou týmovou hru na celém hřišti. Samozřejmě nás všechny, i za Kingsleyho těší, že právě on dal ten vítězný gól. Ano, tak to prostě někdy ve fotbale chodí a sám „píše“ vlastní příběhy. V tomto případě tím, že fotbalově vyrůstal právě v Paříži. Víte, Kingsley je skvělý téměř ve všech činnostech. V neděli navíc ukázal, že umí také střílet góly, i ty důležité.
Kromě Comana můžete za finále pochválit především brankáře Manuela Neuera...
Musím pochválit úplně všechny. Víte, že pro mě je mužstvo na prvním místě. Viděli jste, jak jsme skvěle pracovali v obraně až do poslední minuty. Také v nastaveném čase, do 96. minuty. I Robert Lewandowski vpředu pořád skvěle běhal a snažil se vzít soupeři míč, napadal. Právě to byl ten skvělý týmový výkon. Všichni hráči se během těch devíti měsíců vyvíjeli a posouvali a jen díky tomu jsme na konci sezony mohli zvednout nad hlavu tři trofeje. A to jde, jen když si mužstvo takzvaně sedne.
Myslíte si, že Robert Lewandowski byl nejlepším hráčem tohoto ročníku Ligy mistrů?
Víte, že nejsem ten, který by vyzdvihoval jednotlivé hráče. Tím, že se stal králem střelců, je pro nás velmi důležitým hráčem. Ale to jsou ostatní také. (smích) Pokud by se takový titul uděloval, byl by jistě jedním z kandidátů. Kvalitu na to samozřejmě má, což ukázal.
Jenže my jsme měli v brance Manuela Neuera. Já to opakuji skoro pořád, pro mě je nejlepším brankářem světa. Držel nás ve hře, několik situací vyřešil skvěle.
Zastínil Neuer Neymara?
Byl to velmi intenzivní zápas, obě mužstva měla dostatek šancí. Jenže my jsme měli v brance Manuela Neuera. Já to opakuji skoro pořád a pro mě je nejlepším brankářem světa. Držel nás ve hře, několik situací vyřešil skvěle. Paris St.-Germain má excelentní tým, Neymar je fotbalistou, na kterého se dobře dívá, miluje souboje jeden na jednoho, velmi těžko se proti němu hraje. Ale myslím, že jsme ho ve finále dokázali udržet. I kdybychom prohráli, měli bychom k němu respekt. Takové chování je podle mě důležité.
Po závěrečném hvizdu jste vedl dva delší rozhovory. S trenéry francouzského celku…
Trenéry Paris St.-Germain, především Thomase Tuchela, znám všechny, a proto pro mě po utkání nebyl problém za nimi zajít a poděkovat jim za takový zápas. Myslím, že se musel líbit i milionům lidí u televizorů.
Pak jste mluvil se záložníkem Bayernu Thiagem Alcántarou. Odehrál za Bayern poslední zápas?
Ne, říkal mi, že zůstává. (Smích) Teď ale vážně. Děkoval jsem mu jako všem ostatním. Ale upřímně. Nevím a ani on neví, co bude dál. Protože jsme se doteď plně soustředili na finále Ligy mistrů. Musíme si počkat, co přinesou další dny.
Jaká je budoucnost tohoto týmu? Může jít o takzvaný startovní výstřel a nástup nové zlaté generace Bayernu?
Není to tak, že během pár dnů lze získat tři tituly. V každém tréninku jsme se zlepšovali, což jsme dokázali přenést i do zápasů. Takže musím mému týmu složit poklonu. Tvrdě jsme pracovali na tom, abychom dosáhli takových úspěchů. Kdo chce být úspěšný, musí se posouvat pořád dopředu, chtít být pořád lepší a lepší. K tomu patří jedno pěkné přísloví, že úspěch si jen pronajímáme. A pronájem se platí každý den. A tak to pochopili i hráči, proto každý den tvrdě pracovali a chtěli ukázat soupeřům, že jsou na sto procent připravení. O to víc mě těší, že jsem právě je mohl doprovázet na takové cestě. A u všeho, co přijde, se budeme moci opřít právě o tyto poslední poznatky.
Německé přísloví praví: Úspěch si jen pronajímáme. A pronájem se platí každý den.
Panuje takový duch i při oslavách?
Při nedělním večeru určitě. Ne, ne, neurčil jsem žádnou večerku. Bylo by to zbytečné. My si teď zasloužíme slavit, zvlášť pokud tým vyhraje něco tak velkého, jako je Liga mistrů. Po návratu do Mnichova si dáme 14 dnů volno, abychom si vydechli. A já v nich dostanu dost prostoru na to, připravit, jak to půjde dál.
Závěr právě skončeného ročníku Ligy mistrů s sebou přinesl také jednu zřejmě neopakovatelnou věc kvůli pandemii koronaviru. Tedy turnajový systém na jedno utkání bez odvety na dvou stadionech v portugalském Lisabonu. Jak jste se s tím vyrovnal jako trenér?
Bylo to rozhodnutí jiných, takže jsme ho museli přijmout. Ale z mého pohledu musím jako první složit poklonu vedení Bayernu Mnichov, protože všichni udělali všechno pro to, abychom měli špičkové podmínky. Už třeba tím, že našli v Algave takové místo, že jsme mohli takzvaně spadnout z postelí rovnou na tréninkové hřiště. Bylo to tam krásné, příjemné, což nám také pomohlo. A v hotelu v Lisabonu nám připravili takovou oázu, ve které jsme se všichni cítili dobře. Také hráči, což je důležité zvlášť v tak výjimečných okamžicích, jako byl tento uzavřený turnaj se zcela jiným průběhem než obvyklé zápasy Ligy mistrů.
Pojďme ještě k vám osobně. Dostal jste se k vysněnému zaměstnání? Být trenérem Bayernu Mnichov?
Nevím, jestli se to tak dá nazvat, ale každopádně mě ta práce velmi baví. Ještě víc i díky trenérskému týmu a jeho podpoře. A samozřejmě nesmím zapomenout na práci s mužstvem. Bayern Mnichov je vyhlášená adresa, proto se mi ta práce tak líbí. Motivuje mě i chuť být úspěšný jako klub.
Poté, co jste nahradil odvolaného Nika Kovače, si hráči i vedení klubu váš styl trénovaní i koučování chválili. S čím chcete přijít dál?
Chci hrát atraktivní, útočný a efektivní fotbal. Aby nám držení míče pomohlo vytvářet si šance, být kreativní a neustále se tlačit k brance soupeřů, abychom stříleli góly. To se nám dosud úplně nedařilo, neboť jsme to neměli zcela zažité. Někdy jsme byli příliš pomalí. Teď jsme snad ukázali, že poctivá práce přináší koláče.
Dá se vaše herní záměry pochopit tak, že styl Hanse-Dietera Flicka bude mix držení míče podle trenéra Manchesteru City Josepa Guardioly a přechod do útoku podle Jürgena Kloppa z FC Liverpool?
Každý trenér musí mít svou vlastní herní identitu. Tu mám i já. Nechtěl bych být s nikým srovnáván, protože to ke mně nesedí. Myslím, že taková srovnaní úplně nefungují právě kvůli unikátnosti každého trenéra. Nechtěl bych být kopií spojení Guardioly a Kloppa.
Nechtěl bych být kopií spojení Guardioly a Kloppa.
Všichni vás nyní oceňují, váš přístup k hráčům.
To jsem rád. Těší mě a líbí se mi takové věci, které jsem viděl už v podzimních zápasech Bundesligy. Třeba při těsné a šťastné výhře ve Freiburgu, kdy se všichni hráči spontánně radovali už před koncem zápasu. Jerome Boateng, který byl na střídačce, všechny objal a radostně si s nimi plácl rukou. Také náhradní brankář Sven Ulreich se plně zapojil do oslav. I takové věci jsou v kolektivním sportu důležité. Když po vítězném zápase vzniknou takové pozitivní emoce, musím je jako trenér využít a přes tu radost říct nebo naznačit věci, které se nepovedly. Hráči to pak samozřejmě lépe přijmou, ale radost jim to nezkazí.
V čem je nejtěžší nebo největší výzva trénovat mužstvo plné hvězd?
Můj styl vedení takového týmu je v absolutní spolupráci a důvěře. Jasně, trenér musí přijít s nějakou představou a je na hráčích, aby ji pochopili a vypořádali se s ní. Během těch pár společných týdnů jsem zjistil, že se hráči chtějí zlepšovat a chtějí dosáhnout úspěchu. Proto mě těší, že před každým zápasem chtějí vědět, co od mne mají očekávat a jaký máme plán. V tom je ta největší výzva, přijít s jasnou myšlenkou, zvlášť u takových týmů, jako je Bayern. A k tomu samozřejmě patří, že chcete vyhrát všechna utkání. To chci i já jako trenér, takže v tom jsme zajedno a nemáme s tím společně problém.
V čem se změnila vaše každodenní práce povýšením z asistenta na hlavního trenéra?
Mám jednoduše radost a jsem šťastný, že jsem zpátky. Zpátky na hřišti, zpátky mezi hráči. Za to jsem vděčný vedení Bayernu Mnichov a Niku Kovačovi, že mi tu šanci dali, že mě přivedli zpět k trénování. A že to teď jde trochu jinak, to je prostě život, ten se také občas ubírá jiným směrem, než si člověk představuje. Obzvlášť život ve fotbale, což jsem v posledních letech zjistil na vlastní kůži. Proto jsem do toho vstoupil bez velkých očekávání. Po tom všem se na věci dívám nezávisle a uvolněně. Nenervuji se a daří se mi dobře. Zjistil jsem a vím, co je pro mě v životě důležité. Ve fotbale je nejdůležitější mít kolem sebe dobrý tým. A k němu tři podmínky vzájemné spolupráce: Důvěra, kompetence, radost. Pokud některá z těch věcí chybí, pak je těžké dosáhnout úspěchu. Vždy dělám svou práci na sto procent a pokouším se o to samé se svým týmem, se svými hráči. Chceme najít na hřišti ta nejlepší řešení. I proto je kvalita Bayernu někde jinde a očekávání a nároky jsou také tak vysoké.
Zjistil jsem a vím, co je pro mě v životě důležité. Ve fotbale je nejdůležitější mít kolem sebe dobrý tým. A k němu tři podmínky vzájemné spolupráce: Důvěra, kompetence, radost.
Působíte klidně, a to i na střídačce. Ale býváte nervózní, když se v zápase nedaří tak, jak byste chtěl, nebo když hrajete krátce před koncem utkání jen nerozhodně?
V těch koncích zápasů přemýšlím, co ještě mohu udělat. Komunikuji se svým trenérským týmem, snažíme se něco vymyslet. A nakonec je na mě udělat rozhodnutí, co v závěru změnit, aby nám to pomohlo k vítězství. V zápasech ve Freiburgu a s Wolfsburgem jsem měl na střídačce kromě profíků z A-týmu také juniory. A sám sebe jsem se ptal, který z nich může přinést to rozhodující, dát ten rozdílový gól. No a sáhl jsem po mladém Jushuaovi Zirkzeem (nizozemský útočník, 18 let, hráč B-týmu Bayernu, na podzim 2019 nastoupil ke dvěma utkáním v Bundeslize, dal v nich dva góly během osmi minut, pozn. red.), protože jsem si myslel, že druhý vysoký střední útočník může pomoci a lépe se prosadí. Může to znít divně, ale protože ho zase až tak neznám, mohl mít přednost v podobě jeho bezstarostnosti.
