Sice nemám peřinu, ale zato mám spoustu lásky
Hank je fakt mentál. Někdy bych tu jeho nekonečnou radost ze života chtěla přibít k podlaze. Když mě něco bolí, třeba mám naraženou nohu nebo ruku, tak mi na to při ranním vítání ještě dupne. Když mám nejvíc zmrzlá stehna, začne mě do nich mlátit ocasem. Když spěchám z domu a nervuji se, dá mi hlavičku do holeně. Už jsem se s tím smířila. Teď si navíc procházím těžkým obdobím.
Hank je fakt mentál. Někdy bych tu jeho nekonečnou radost ze života chtěla přibít k podlaze. Když mě něco bolí, třeba mám naraženou nohu nebo ruku, tak mi na to při ranním vítání ještě dupne. Když mám nejvíc zmrzlá stehna, začne mě do nich mlátit ocasem. Když spěchám z domu a nervuji se, dá mi hlavičku do holeně. Už jsem se s tím smířila. Teď si navíc procházím těžkým obdobím.
Trpím úzkostmi. Nestydím se to přiznat. Kdybych měla rakovinu, taky bych se za to nestyděla. Někdy se celé noci klepu pod tíhou neopodstatněných strachů a srdce mi buší do matrace tak silně, že si musím sednout. Jeden den jsem měla pocit, že se rozpadnu na tisíc kusů. Opravdu. A doma se něco změnilo.
Neohrabaný a hyperaktivní Hank začal chodit pomalu. Kamkoliv jsem se hnula, pomalu se přisunul ke mně tak, aby se mě dotkl. Jako by říkal: Jsem tu s tebou. Ale nepomáhalo to. Nemohla jsem ho ani pohladit. Chtěla jsem, aby šel pryč. Chtěla jsem se z toho dostat sama. Bez šance. Vždy se odněkud vynořily ty jeho starostlivé oříškové oči.
Došlo mi, jak moc psi cítí s námi. Došlo mi, že i když zvíře je pořád jenom zvíře, všechno ví. Nedokáže říct: “Co potřebuješ?” Nedokáže si rozmyslet, jak se zachová. Ale srdcem dokáže přesně určit, kdy člen jejich smečky trpí. Došlo mi, jak čiré musí být mé zoufalství, když se uklidnil i vrchní psychouš Hank. Šla jsem do sprchy a pustit si film. Jen co jsem dosedla, něžně mě zleva přitulil Hank, zprava Pepper, na hrudník mi vyskočila malá kočka Luna a poblíž se držel kocour. Já, smutný Ice Ventura, jsem zapla seriál na Netflixu a žmoulala Hankovo ucho.
Je fajn třeba při sprše zjistit, že ten stín za závěsem v koupelně není další zhmotněná obava, která vás přišla srazit na kolena, ale velká hlava vašeho praštěného psa, který se bojí, že o vás přijde. Buďme vděční za svá zvířata. Bez nich by už asi někde u břehu Vltavy našli moji odulou mrtvolu.
