Luna v Hankovi radost ze života dost podporuje...
Můj pitbull Hank má neustávající radost ze života. Asi jste si právě pomysleli, že je to hezké. Tak jinak - představte si, že jste naprosto vyřízení z práce, něco na vás leze a jste rádi, že jste se dotrmáceli domů. A tam na vás čeká pitbull se zničující energií, nenechá vás ani v klidu připnout vodítko a venku vás nutí k lehké atletice. To chcete tu jeho radost ze života prostě vypnout! Především, když jste na velké akci plné lidí.
Můj pitbull Hank má neustávající radost ze života. Asi jste si právě pomysleli, že je to hezké. Tak jinak - představte si, že jste naprosto vyřízení z práce, něco na vás leze a jste rádi, že jste se dotrmáceli domů. A tam na vás čeká pitbull se zničující energií, nenechá vás ani v klidu připnout vodítko a venku vás nutí k lehké atletice. To chcete tu jeho radost ze života prostě vypnout! Především, když jste na velké akci plné lidí.
Ale miluju ho. A když jsem byla ještě mladá a naivní, chtěla jsem s ním obrážet všechny ty psí akce v Praze. Nejenom proto, že mám nejkrásnějšího psa na světě a chtěla jsem se s ním promenádovat, ale hlavně kvůli socializaci.
Rozdíl mezi krysaříkem a pitbullem
Znáte takové ty rozzuřené malé smetáky, kteří vypadají, že by se nejraději pověsili za kolenní kloub rotvajlerovi? Tak to se děje právě kvůli nulové socializaci. Nedávno mi to ale jedna sousedka/majitelka yorkšíra vysvětlovala. A musím říct, že mě to donutilo se zamyslet. Říkala v podstatě to, že můj pes přežije, když špatně odhadnu, s kým si může hrát. Jenže pro jejího to bude lebka na dvě půlky, tedy zranění neslučitelné se životem.
Nicméně brát malé psy do náručí a hystericky utíkat, kdykoliv spatříte zvíře, které se nevejde do akvárka, je taky blbost. Váš malý pejsek totiž bude do konce života ve stresu. A právě akce, kde je hodně psů, nabízejí širokou paletu plemen i majitelů. Můžete si vybrat, jestli seznámíte čivavu s flegmatickou dogou nebo mysliveckým jezevčíkem. A vy i pejsek tak zjistíte, že můžete být v klidu.
Pro pitbully je socializace opravdu stěžejní. Protože držet na vodítku rozzuřeného pražského krysaříka a amerického pitbullteriéra je prostě trochu rozdíl. Navíc byli vyšlechtění právě pro rvačky se psy. Mně se alespoň podařilo docílit toho, že si Hank psů nevšímá (hezky by si s nimi ale nepohrál) a od fenek si nechá klidně urvat hlavu. A je to taky díky psím akcím. A taky trochu proto, že Hank je prostě jelito.
Kopa štěstí!
Kopa štěstí!
Vodítko? Paniččin konec
Hank tam ale musí být celou dobu na vodítku a i přes všechnu mou snahu, to prostě není pes, který vám půjde klidně u nohy a vy si budete moct užít akci. Když se Hank rozhodne jít dvě stě krát za odpoledne jiným směrem, než si přejete vy, je to fyzicky náročné. A o psychické náročnosti ani nemluvím - možná mě měl někdo jako štěně líp socializovat s lidmi.
Takže jsem vypadala jako chovanec psychiatrické léčebny, který před budovou našel psa po lobotomii, a vyšel s ním do víru zábavy. Největší korunu tomu dal po příjezdu domů, kdy jsem měla spálené dlaně od vodítka, můj (teď už díky Bohu bývalý) přítel, když řekl: „Nechápu, z čeho jsi tak unavená. Vždyť to byl tak pěkný den.“
Přiznám se, že ani nevím, jaké bylo počasí. Co ale vím, je, že druhý den jsem ho donutila jít se mnou venčit a mít Hanka 20 minut na vodítku. Pak už pitomé dotazy neměl. Ale převzít otěže musel především proto, že mi Hank na akci hnul s páteří tak, že mi z ní vyskočila dvě žebra a měla jsem před sebou několik bolestivých týdnů na rehabilitacích.
Ale chci vám vlastně říct - pokud máte zdravou páteř a relativně normální zvíře, pojďte se potkat na Nehvizdské voříškiádě, kde sice neuvidíte, jak se mě Hank snaží zničit svou radostí ze života, ale uvidíte spoustu krásných pejsku a mou maličkost v barvách Prima Mazlíčka. Těším se na vás!
