Na návštěvníky čekalo déle než 800 let: vodovodní potrubí ve Vodárenském muzeu Vrutice


Potřebujeme vodu, otočíme kohoutkem a máme ji. Nicméně nebylo to tak vždy. V pořadu Prima Česko jsme měli možnost navštívit Vodárenské muzeum v severočeské Vrutici a nahlédnout do historie českého vodohospodářství, které funguje i díky téměř sto let staré technologii. A k vidění je i potrubí vyrobené před osmi sty lety.

Obzvláště hrdí jsou ve Vodárenském muzeu ve Vrutici na téměř sto let starý dieselový agregát. Navzdory svému stáří běží jako za mlada. Velkou zásluhu na tom má Petr Novák, který se o něj stará už od roku 1977. Naučil ho to strojník, který stroj obsluhoval v době největší slávy. „On ho udržoval s pomocí posledních sil a já, když jsem nastoupil v roce 1977, tak jsem ještě stačil pochytit všechno, co bylo třeba, aby se ten stroj udržel,“ vypráví v pořadu Prima Česko strojník Petr Novák.

Mezi jeho úkoly patří mimo jiné agregát několikrát za měsíc zapnout. Než se motor uvede do provozu, je zapotřebí udělat několik důležitých kroků. „První věc před startem motoru je, že se musí doplnit tlakové lahve se stlačeným vzduchem. Protože motor se startuje s pomocí stlačeného vzduchu,“ vysvětluje Petr Novák. A pokračuje: „Ještě za klidového stavu to předmažu, kouknu na kontrolní tlakové přepady. Pokud je vidět, že olej kape, tak je systém v pořádku.“

Tady voda tekla potrubím už za cisterciáckých mnichů


Protože v dobách, kdy byl agregát nejvyužívanější, nebyly žádné displeje, které by ukazovaly, že stroj běží, jak má, musel se strojník spoléhat výhradně na vlastní smysly. „Kontrola chlazení se nehlídala žádnou elektronikou nebo něčím sofistikovanějším, ale strojník strčil dva prsty na kalíšek s chladicí vodou a hned poznal na prstu, jestli se to chladí dobře,“ říká současný strojník s tím, že dále už zbývá jen motor zapnout.

V době své největší slávy, tedy ve 30. letech minulého století, měl dieselový agregát důležitou funkci. Pomáhat se zásobováním vodou pro město Litoměřice. Tu agregát čerpal z nedaleké studny. To je ale minulostí, i přesto že je stroj stále plně funkční. „Stroj by to zvládnul, ale jeho příslušenství už ne. Tím příslušenstvím myslím třeba výtlačné potrubí,“ vykládá dále strojník Vodárenského muzea ve Vruticích, kde se chlubí nejen téměř stoletým dieselovým agregátem. Vzácných předmětů tu mají víc.

„Nejstarším exponátem muzea je fragment dřevěného vodovodního potrubí, které vybudovali cisterciáčtí mniši v klášteře v Oseku u Duchcova na začátku 13. století. Má více než 800 let,“ prozrazuje Mario Böhme, mluvčí Severočeské vodárenské společnosti.

Dotýkat se exponátů je povoleno

K vidění je tady i přístroj, kterým se dříve dřevěné potrubí vyrábělo. A co je pro návštěvníky vůbec nejlepší, je fakt, že si exponáty mohou nejen zblízka prohlédnout, ale také osahat a vyzkoušet, jak dále uvádí mluvčí společnosti. „Mohou si třeba zakroutit uzávěrem na vodovodním potrubí. Je plně funkční a ukazuje různé mechanické přístroje, které tvoří součást vodárenské infrastruktury.“

Vodárenské muzeum funguje v budově bývalé čerpací stanice pitné vody, která zásobovala Litoměřice. Když tu po letech vybudovali moderní úpravnu vody, začala budova chátrat. „V roce 2000 se Severočeská vodárenská společnost rozhodla, že budovu očistí od nánosu historického balastu a vrátí jí původní tvář. To se podařilo a dneska vypadá jako při otevření v roce 1903,“ vypráví Mario Böhme.

Vodárenské muzeum ve Vrutici funguje už od roku 2003, letos se ale dočkalo změny. V červnu letošního roku tu otevřeli novou expozici. „Návštěvníci se tady mohou seznámit s působností severočeského vodárenství, skupiny Severočeská voda, která působí v 10 okresech Ústeckého a Libereckého kraje, a současně i s historií vodárenství, jak světovou, tak i tou českou-severočeskou,“ doplňuje mluvčí společnosti.

Pokud byste se do muzea chtěli vypravit, je potřeba se k prohlídce předem objednat na webu Severočeské vodárenské společnosti. Vstup je zdarma.