Na rytíře se u Kresčaku valilo půl milionu šípů. Smrtící záplavu nepřežil Jan Lucemburský
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Smrt Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku.
Angličané vypálili na rytíře půl milionu šípů.
Proč se slepý král vrhl do nejhustší vřavy?
Nejznámější válečník své doby, český král Jan Lucemburský, padl v bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346 i kvůli smrtící zbrani Angličanů: Jejich 6 000 lučištníků dokázalo vystřelit až 12krát za minutu. V bitvě kromě něj zahynuly tisíce dalších rytířů z celé Evropy a Francie se na desítky let stala bitevním polem stoleté války.
Angličané, vedení 33letým králem Edvardem III., se vylodili v Normandii 12. července 1346 shodou okolností jen několik kilometrů západně od budoucích pláží Utah a Omaha, kde o téměř 600 let později během Dne D bojovali američtí pěšáci. Překvapení bylo dokonalé a invazní armáda se bez většího odporu vydala do francouzského vnitrozemí, přičemž vypalovala a obsazovala jedno město za druhým, aby se zastavila pouhé tři kilometry před Paříží.
Cesta ke Kresčaku
Překvapivý úspěch netrval dlouho. Hlavní francouzské síly byly zaměstnány v Gaskoňsku na jihozápadě Francie. Král Filip VI. Francouzský – o 20 let starší než jeho sok – přesto dokázal u hlavního města shromáždit kolem 8 000 obrněných jezdců a 6 000 kušiníků. Byl to zřejmě hlavní důvod, proč Angličané nabídku svést bitvu na určeném místě a v dohodnutém čase, kterou jim 14. srpna zaslal Filip VI., nepřijali a raději zamířili na sever, odkud očekávali posily.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Snětivý: Karel IV. byl největší osobností našich dějin. Z Prahy chtěl nový Řím.
Francouzi se postarali, aby Eduard III. postupoval spálenou zemí, což invazní armádu, tvořenou asi 15 000 muži, zpomalilo a nutilo ji roztáhnout se při rekvírování zásob do šířky. Kýžené posily navíc zůstaly jen v kategorii přání – spojenci Angličanů, Vlámové, svou armádu obrátili zpět a flotila, kterou Eduard III. vyslal do Anglie pro další muže a zásoby, ještě ani nevyplula. Nakonec se Angličané zastavili u vesnice Kresčak (francouzsky Crécy-en-Ponthieu) jižně od Calais, kde na mírném návrší zaujali obranné postavení. Tady se Eduard III. chystal s blížícím se francouzským vojskem svést bitvu, jež měla rozhodnout o výsledku celého tažení a možná i celé války.
Bez Boha a krále českého nesvede se boje žádného
Na planině na dohled anglických (a velšských) linií tvořených přibližně 2 500 těžkými jezdci, 6 000 střelci z dlouhých luků, 3 250 lehkými jezdci a 2 300 kopiníky se 26. srpna 1346 zformoval výkvět francouzského a evropského rytířstva. Filip VI. totiž na bitevní pole přivedl kromě zhruba 6 000 kušiníků z Janova a blíže neurčené masy lehké pěchoty především na 8 000 těžce obrněných jezdců s těžkými meči a čtyři metry dlouhými dřevci s pokovenými špicemi.
Čtěte také
Bylo mezi nimi i několik spojeneckých kontingentů vedených třemi dalšími králi včetně tehdy již zcela slepého Jana Lucemburského. Známý válečník a dobrodruh, otec Karla IV., si nemohl podobně jako mnozí další rytíři nechat ujít příležitost zúčastnit se velké bitvy. „Bez Boha a krále českého nesvede se boje žádného,“ citoval historik Benjamin Kuras ve své knize Češi na vlásku středověký bonmot, který Janovu vášeň pro rytířské turnaje a bitvy dokonale vystihuje.
Luky proti brnění
Francouzi měli značnou početní převahu, navíc Filip VI., Jan Lucemburský i tisíce rytířů z jejich vojska neměli o účinnosti drtivého útoku těžké jízdy pochyby. Taktika, osvědčená mimo jiné během křížových výprav a poctivě trénovaná při rytířských turnajích, spočívala v kombinaci rychlosti, hrubé síly a těžké zbroje chránící jezdce.
U Kresčaku ale na rytíře čekalo kruté překvapení v podobě anglického dlouhého luku. Jeho dokonalé zvládnutí vyžadovalo kolem deseti let výcviku a umožňovalo vystřelit až 12 šípů za minutu na vzdálenost přesahující 300 metrů. Při maximální kadenci se tak proti útočícím rytířům řítilo až 72 000 šípů za minutu.
Lučištníci standardně nosili jeden toulec s 24 šípy, v den bitvy ale obdržel každý z nich další dva toulce, takže měli k dispozici celkem 72 šípů. Ty se průběžně doplňovaly ze zásobovacích vozů nebo sbíráním vystřelených šípů na bitevním poli. Podle odhadů moderních historiků tak mohlo být během bitvy u Kresčaku vystřeleno až půl milionu šípů.
Ty zraňovaly a zabíjely především ničím nechráněné koně a nutily jezdce sesednout a bojovat pěšky. Na vzdálenost kolem 80 metrů pak šípy dokázaly prorazit i plátovou zbroj a vážně zranit nebo zabít samotné rytíře. Aby toho nebylo málo, přivezli si Angličané ke Kresčaku i rané verze palných zbraní, například bombard, střílejících do řad nepřátel olověné nebo železné projektily.
Nebrat žádné zajatce
Kolem poledne 26. srpna spatřily francouzské průzkumné oddíly postupující z Abbeville směrem na sever anglické vojsko. Předvoj tvořili střelci z kuší pod velením Antonia Dorii a Carla Grimaldiho. Za nimi následoval početný oddíl těžkooděnců na koních, kterému velel hrabě Karel z Alençonu, bratr krále Filipa. V jeho doprovodu byl i slepý český král Jan Lucemburský.
Čtěte také
Přestože měli Francouzi v nohách kolem 20 kilometrů pochodu, rozhodli se na anglické vojsko zaútočit. Král nechal vztyčit posvátnou zástavu zvanou oriflamme (z latinského aurea flamma, tedy zlatý oheň) na znamení, že jeho vojsko nebude brát žádné zajatce.
Útok utopený v krvi
Bitva začala téhož dne odpoledne střeleckým duelem anglických lučištníků a italských kušiníků, kteří stříleli asi čtyřikrát pomaleji než Angličané. Nad bojištěm se navíc snesla krátká průtrž mračen, která půdu proměnila v bláto. To ještě zhoršilo situaci kušiníků, kteří museli při každém nabití přišlápnout kuši k zemi. Angličané, kteří v dešti sejmuli tětivy, aby nenavlhly, získali další výhodu.
Pod salvami anglických šípů začali Janované chaoticky ustupovat, přičemž se promísili s počínajícím útokem těžké jízdy Karla z Alençonu. Mnozí kušiníci byli francouzskými rytíři jakožto zrádci pobiti, všichni společně ale vytvořili hustou masu lidí a koní, která představovala ideální cíl pro anglické luky.
Jezdci útočili do svahu blátivým terénem posetým jámami vykopanými Angličany. Koně padali k zemi, shazovali jezdce nebo je zalehávali. Další řady musely měnit směr, aby se jim vyhnuly, což vedlo k ještě většímu chaosu. Když útok konečně dorazil k jednolité mase anglických těžkooděnců a kopiníků, ztratil většinu razance a byl odražen. Stejný scénář se opakoval ještě několikrát.
Smrt Jana Lucemburského
S houstnoucí tmou ztráty na francouzské straně hrozivě narůstaly. Padl Karel z Alençonu i mnozí další šlechtici a představitelé význačných rodů i duchovenstva. Pod Filipem VI. byli zabiti dva koně, a když ho do čelisti zasáhl anglický šíp, bojiště opustil.
Pro české země měla zásadní význam smrt Jana Lucemburského. Zřejmě nejchrabřejší český král se nechal uvázat mezi dva své pobočníky a s tradicí uchovávaným zvoláním – toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal – se s taseným mečem tryskem vřítil do nejhustší vřavy. Všichni byli strženi ze sedel a pobiti.
Čtěte také
Mrtvému Janu Lucemburskému prokázal Eduardův syn Eduard z Woodstocku, známý podle barvy svého kyrysu jako Černý princ, nejvyšší pocty. Angličané poznali padlého krále podle chocholu na přilbě a podle erbu. Eduard vzdal Janu Lucemburskému hold tím, že přijal tři bílá pštrosí pera z jeho chocholu do svého erbu a převzal i Janovo heslo „Sloužím“ (ve středohornoněmčině Ich dien). Dodnes tento Eduardův „lucemburský“ erb používají následníci britského trůnu, tedy princové z Walesu, a najdete ho i na rubu některých dvoupencových mincí.
Asymetrické ztráty
Následujícího rána na bojiště postupně dorazily početné francouzské oddíly, proti nimž však vyrazili angličtí těžkooděnci (tentokrát již v sedlech) a pronásledovali je na vzdálenost mnoha kilometrů. Ztráty v řadách těchto francouzských oddílů byly vyčísleny na několik tisíc mužů, padl i vévoda lotrinský. Mezitím byli z hromad mrtvých těl a umírajících koní vyproštěni někteří zranění či omráčení Francouzi a zajati.
Ztráty Francouzů v bitvě u Kresčaku se odhadují na 1 500 až 4 000 rytířů, což v podstatě znamenalo likvidaci většiny tehdejšího evropského rytířstva. K tomu je nutné připočíst nezjistitelný počet kušiníků a lehké pěchoty. Dobové zprávy se shodují v tom, že ztráty byly silně asymetrické, a dokonce i moderní historiografie pracuje s pouhými 300 oběťmi na straně Angličanů.
I když je bitva u Kresčaku vnímána jako zdrcující pohroma pro Francii a její spojence, nejednalo se o rozhodující prohru. Koneckonců ke střetu došlo v devátém roce stoleté války, během níž Angličané ovládli rozsáhlá území Francie. Teprve když si o 80 let později Johanka z Arku ostříhala vlasy, oblékla mužské oblečení a chopila se meče, začala se karta obracet.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Pět důvodů, proč je neporazitelný Jan Žižka českým Napoleonem
