Nagelsmann a další. Kteří talentovaní trenéři rostou pro fotbalové giganty?

José Mourinho, Carlo Ancelotti, Pep Guardiola, Maurizio Sarri nebo Unai Emery. To jsou jména trenérů, která se už objevila v těch největších klubech. Nejlepší evropské týmy většinou sází na kouče s velkým renomé, známou značku. Ale zvláště poslední dobou je k dispozici řada alternativ – tedy mužů, kteří zatím sice nedosáhli na slavné trofeje, ovšem dokáží dělat velké věci ve skromnějších podmínkách, a to velmi rychle po začátku trenérské kariéry.

Zde jsou nejtalentovanější trenéři ve věku do 45 let.

Julian Nagelsmann, RB Lipsko

Nejžhavějším zbožím mezi mladými kouči je dost pravděpodobně 33letý Němec Julian Nagelsmann. Kariéru hráče musel ukončit už ve 20 letech kvůli problémům s kolenem. Všechno zlé je k něčemu dobré. A tak se velmi brzy začal vzdělávat v trenéřině, což se také dost rychle začalo projevovat. To, že má výtečné predispozice pro koučování, dokazuje fakt, že v pouhých 28 letech převzal jako hlavní trenér bundesligový Hoffenheim a stal se vůbec nejmladším trenérem v historii nejvyšší německé soutěže.

Ceněný je zejména pro to, jak dokáže být napojený na hráče. Možná i díky nízkému věku se dokáže lépe vcítit do kůže fotbalistů, kteří jsou často jeho vrstevníky. Zvládá vymáčknout to nejlepší z mladých hráčů, u těch starších zase umí obnovit nadšení pro hru, které už se třeba zdálo být ztracené. Před sezonou 2019–⁠2020 se stěhoval z Hoffenheimu do Lipska, se kterým to dotáhl až do semifinále Ligy mistrů.

Klub ze Saska by rozhodně neměl být Nagelsmannovou konečnou stanicí.

Roberto de Zerbi, Sassuolo

Zatím nemá tak skvělou reputaci jako Nagelsmann, ale v Itálii už zanechal dobrý dojem. V Serii A momentálně hrají prim trenéři, kteří jakožto fotbalisté byli na Apeninském poloostrově za absolutní hvězdy, a to díky dlouholetým skvělým výkonům na klubové úrovni, ale také skrze zisk zlata na mistrovství světa v roce 2016. Gennaro Gattuso nebo Andrea Pirlo jsou zkrátka ikonami, a i proto možná měli cestu k trénování velkých klubů umetenou. První jmenovaný vede Neapol, Pirlo je zase trenérem Juvetnusu.

41letý Roberto de Zerbi musel jít těžší cestou. Sice na rozdíl od Nagelsmanna prožil kariéru hráče ve standardní délce, ale nebyl fotbalistou, který by běžné plnil titulky novin. Z trochu známějších italských klubů dostal nejprve na starost Palermo, posléze Benevento, kde to výsledkově úplně nevyšlo. Každopádně už při těchto štacích ukázal, že i týmy s nižším rozpočtem dokáže naučit hrát zajímavý fotbal založený na vysokém procentu držení míče, ale k tomu velmi energický, plný ofenzivních akcí.

V jeho péči je momentálně Sassuolo, ve kterém se De Zerbiho atraktivní styl také konečně projevuje do postavení v tabulce. V aktuální sezoně zatím drží „průměrný“ celek druhé místo v Serii A, navíc má spolu s Atalantou nejvíce vstřelených gólů.

Gerardo Seoane, Young Boys Bern

Švýcarská liga nepatří v Evropě mezi ty nejsledovanější, ale i v ní se nachází velmi perspektivní trenéři. Gerardo Seoane převzal před dvěma lety Young Boys po Adi Hütterovi, který si vysloužil angažmá v bundesligovém Frankfurtu. Tam zamířil i díky tomu, že s Bernem ukončil ligovou nadvládu Basileje, která vyhrávala titul nepřetržitě od sezony 2009–⁠2010. V ročníku 2017–⁠2018 dovedl tým z hlavního města Švýcarska k mistrovské trofeji a jeho nástupce Seoane tento úspěch v dalších dvou letech zopakoval.

Trenérské dovednosti demonstroval 42letý Seoane už v rodném Lucernu, který v roce 2018 zbavil sestupových starostí a vytáhl ho až na třetí pozici. Je známý tím, že se nijak neostýchá variovat s rozestavením a obratně ho přizpůsobit hře soupeře. K angažmá v některém z klubů z nejsledovanějších lig ho předurčuje to, že hovoří hned pěti jazyky – německy, italsky, francouzsky, španělsky a anglicky. Ačkoliv se toto hledisko může zdát jako podružné, pro vrchní představitele známých fotbalových adres jde o důležitý fakt.

Julien Stéphan, Stade Rennes

Dá se říct, že jde ve stopách otce. Guy Stéphen je totiž asistentem trenéra u francouzského národního týmu pod vedením Didiera Deschampse. Bývalý záložník Julien Stéphan částečně obětoval hráčskou kariéru a ještě jako fotbalista se začal trenérsky vzdělávat, což se poslední dobou ukazuje jako dobrá volba.

Nejprve vedl B-tým Rennes, před necelými dvěma lety povýšil k „áčku“. A po dlouhých 48 letech dovedl klub k trofeji, když loni vyhrál francouzský pohár. Ve finále přehrálo Rennes pařížské PSG na penalty. Ligová sezona 2019–⁠2020 byla předčasně ukončena kvůli koronaviru, za což možná byli Stéphen a spol. rádi. V době zastavení se Rennes v Ligue 1 nacházelo na třetí pozici, což mu zajistilo premiérovou účast ve skupině Ligy mistrů.

V sestavě 40letý kouč udržuje účinný mix talentovaných hráčů a zkušených fotbalistů. V posledních letech se produkování mladých francouzských hvězdiček částečně přibrzdilo. Stéphen se ale nebojí dávat hráčům v nízkém věku příležitost. Skvělým příkladem je 18letý odchovanec Rennes Eduardo Camavinga. Hodnota tohoto středního záložníka objeveného Stéphenem raketově stoupá.

Rúben Amorim, Sporting CP

Zahrál si za všechny kategorie portugalské reprezentace – od mládeže až po hlavní tým. A není vyloučené, že by v budoucnu mohl národní celek také koučovat. Momentálně 35letý Amorim vede známý klub Sporting Lisabon, a to i přes to, že teprve před čtyřmi lety ukončil hráčskou kariéru.

Paradoxem je, že během hráčské kariéry ho nejvíce proslavilo angažmá v Benfice, která je městským rivalem Sportingu. Na jeho lavičku se dostal poměrně expresní cestou. Z třetiligového portugalského týmu Casa Pia sám dobrovolně odešel a později zamířil do Bragy, kde se vyloženě ohromil. Po nástupu v prosinci 2019 dokázal vytáhnout tým nad největší kluby v Portugalsku – Benfiku, Sporting i Porto.

Už v březnu proto Sporting sáhl k tomu, že zaplatí výstupní klauzuli v hodnotě 10 milionů eur (264 milionů korun), čímž Amorima získal pod svá křídla. Herní systém se třemi obránci zatím v novém působišti přináší úspěch. Z 35 zápasů, ve kterých Amorim lisabonský klub trénoval, jich prohrál jen šest.

I před inteligentním a empatickým koučem, jak o něm hovoří portugalská média, by měly být dlouhé roky plné úspěchů v nejzvučnějších fotbalových destinacích.