O covidu jsme nikdy neslyšeli. Očkování podstupují i domorodci z hlubokého pralesa

Vůdce domorodé komunity v odlehlé části amazonského pralesa v Peru se o pandemii covidu dozvěděl teprve v říjnu, kdy do jeho vesnice dopluli na lodi zdravotníci s vakcínami. Jejich cesta do míst, kam nevedou silnice ani pozemní cesty, trvala tři dny. Píše to agentura Reuters.

„O covidu jsme nic nevěděli. Teď o tom slyšíme poprvé,“ říká skrze tlumočníka Mariano Quisto, místní náčelník kmene Urarinaů, který žije hluboko v pralese peruánské Amazonie.

Do vesnice Mangual v řídce obydleném regionu na severu Peru dorazili zdravotníci společně s pracovníky Mezinárodního červeného kříže. Ve člunech při plavbě z města Iquitos, které je správním střediskem provincie Loreto, strávili za tři dny 26 hodin. Samotné město Iquitos je přitom dosažitelné jen lodní nebo leteckou dopravou, kromě Amazonky ho se zbytkem světa nespojují žádné silnice.

Vesnice Mangual leží nejvýše proti proudu řeky, její obyvatelé se živí lovem a rybolovem, žijí ve vyvýšených dřevěných chatrčích a nemají elektřinu. Spojení se světem venku je jen minimální a také místní jazyk se po staletí vyvíjel v naprosté izolaci.

Mohou nás nakazit obchodníci

Zdravotníci vezli na lodích 800 dávek čínské vakcíny Sinopharm a chladili je suchým ledem. V listopadu budou muset plavbu absolvovat znovu kvůli druhé dávce.

„Rozhodla jsem se nechat očkovat, abych neonemocněla,“ řekla jedna z místních žen. „Je totiž možné, že pokud k nám dorazí obchodníci, nemoc přivezou s sebou a nakazí nás,“ dodala.

„Žádný oddíl se tu už léta neobjevil. Tyhle komunity jsou skutečně zapomenuté,“ říká Gilberto Inuma z organizace Fepiurcha, která se zasazuje o práva Urarinaů. Tento kmen, jeden z nejizolovanějších v Peru, čítá podle oficiální statistiky asi 5 800 lidí. Přesto podle Inumy do některých vesnic koronavirus pronikl, na covid zemřelo nejméně pět lidí.

Obtížná plavba proti proudu řeky ukazuje, jak náročným úkolem může být vakcinace domorodých obyvatel, ale šířeji i dostupnost zdravotní péče v odlehlých vesnicích. Podle Quista ve vesnici není lékař a je problém postarat se třeba o nemocné s malárií, průjmem nebo i s bolestmi hlavy či zánětem spojivek.

„Nevíme, jak se o pacienty postarat. To je naše velká starost,“ tvrdí Quisto.

U domorodých obyvatel v Peru je podíl očkovaných velmi nízký. V celé zemi má obě dávky vakcíny asi polovina obyvatel. Mezi indiány je to jen pětina.