Obytný vůz Zdroj: Archiv FTV Prima/ CNN Prima NEWS
Plánování letošní dovolené pro nás nebylo úplně easy. Naše rodina se nedokázala shodnout, jak má vypadat. Manžel dobrodruh tělem i duší, já, jednoduše řečeno, pracující máma. On by projel všechny kempy se stanem na zádech, já bych uvítala alespoň trochu pohodlí. Už to vypadalo, že zůstaneme doma. A pak přišla možnost vyrazit na cesty v obytňáku. Danovi radostně zasvítily oči a já byla ráda, že každý večer nebudu pobíhat někde kolem lesa, jedním okem hlídat děti a druhým vlastní prsty při zarážení stanových kolíků do země.
Jsme Janochovi a na dovolenou jsme vyrazili jako pětičlenná rodina. Dva dospělí – Daniel a Lea, jedna skoro dospělá, 16letá Daniela, a dvě děti – sedmiletá Ivanka a roční Jonáš. Vůbec poprvé jsme jeli obytňákem a byla to jízda. A musím říct, že příjemná.
Byl to vlastně docela fofr. Že vyrazíme v obytném voze, jsme se dohodli v pátek. A v pondělí jsme vyzvedli obytňák a vydali se na cestu. Nutno podotknout, že obvykle to tak rychlé nebývá. Především v sezóně je třeba si karavany zamlouvat s dostatečným předstihem. Zájem o ně roste.
Druhy obytných vozů
Campervan – obytka s rozměry osobáku, se kterým se vejdete všude
Polointegrál – plnohodnotný obytňák a komfort pro čtyři cestovatele
Integrál – král mezi karavany, luxus na kolech
Ostatní – vozy se střešním stanem a jiné specialitky
Před odjezdem...
V pondělí kolem poledne Dan vyráží do garáží společnosti Campiri, která nám vůz půjčuje. Na místě ho autem provádějí a ukazují mu, co kde je. Dostává praktickou nalévárnu, jak se co ovládá, vyprazdňuje a doplňuje, kam volat v případě potíží a nakonec klíčky do ruky a srdečné přání, ať se dovolená vydaří.
Když se sedmi a půl metrovým kolosem míří před náš dům, nadšeně mi volá, že následující týden bydlíme v polointegrálu, což mi vzhledem k jeho radosti zní spíše tak, že našel zlatý grál. Jmenuje se Pilote P746GJ.
„Vejdu se vůbec před barák, abychom mohli přenést věci?“ ptá se mě se smíchem. „Vím já?“ krčím rameny a vyhlížím z okna alespoň čtyři volná parkovací stání vedle sebe. Ale problém se nekoná. Dan bez potíží parkuje a hned mě zve na prohlídku dovnitř.
„To se ti bude líbit,“ předesílá, zatímco vystupuje z kabiny řidiče a obíhá auto, aby mi otevřel dveře. A musím uznat, že má pravdu.
Pilote P746GJ, seznamte se
Vstupuju v podstatě rovnou do kuchyně nebo spíše kuchyňky. Jednoduchá a přitom čistá a elegantní linka se dřezem, který je většinu času schovaný pod bytelným poklopem. Stejně tak plynový vařič se třemi hořáky. Šuplíky a skříňky jsou nahoře i dole. Hned naproti stojí vestavěná prostorná lednička i s mrazákem. Nad nimi ve skříňce je kromě spousty prostoru také ovládání postele (mimo jiné), kterou vidím hned vedle dveří, aktuálně vytaženou u stropu. Podle potřeby se dostane dolů jednoduchým stisknutím tlačítka. Pod ní jsou sedadla pro tři cestující a také stůl. Před tím vším už je kabina řidiče.
Vlevo za kuchyňkou se vchází do chodbičky, která od sebe dělí záchod se sprchovým koutem a za tím vším je ložnice. Opět se spoustou úložného prostoru.
„Tak my budeme postupně přinášet tašky s věcmi a ty je vybalíš. My s Danielkou dáme garáže (úložného prostoru na konci auta, pozn. red.) paddleboard, věci na kola, kameru (ano, kdo sleduje Prima Česko, ví, že naše dovolená byla spíš služební) a všechno ostatní,“ hlásí mi Dan.
Takže zatímco na podlaze si Jony vesele jezdí s autíčkem (překvapivě si naprosto vystačí i na tom mini prostoru), já pobíhám kolem a uklízím vybalené věci. Musím přiznat, že i když jsem se v první chvíli zhrozila, kam to všechno nacpeme, úložné prostory jsou malé jen zdánlivě. Na oblečení každý z nás potřebuje jen jednu skříňku. Ty zpočátku nevypadají, že toho pojmou tolik, ale fakt se toho do nich vejde dost. Jedna stačí i pro Jonáše, který vzhledem k tomu, že ho jako většinu ročních dětí za den převlékáme i třikrát, má věcí asi nejvíc. Balení plen ukládám do skříní pod postelemi v ložnici. Kde mimochodem byla od zaměstnanců Campiri připravená první pomoc pro případ nutného úklidu – kýbl, hadr na vytírání a smetáček s lopatkou.
Mimochodem, co do vybavení je karavan připravený víc než slušně. Na záchodě u umyvadla nacházím mýdlo a také dostatek toaletního papíru. Kdyby se někdo chtěl podivovat, proč zmiňuji tak přízemní věc, pak vězte, že v obytném voze se ten běžný používat nesmí. Důvod je jednoduchý, ucpal by nádržku na šedou vodu (použitou vodu). V kuchyňce je k dispozici všechno potřebné nádobí: příbory, hrnky, skleničky, talíře i hrnce a pánev. A nechybí ani jar na nádobí. Všechno připravené a pozor: eko!
Jediný zádrhel, který musíme řešit, je uchycení dětské autosedačky. Pilot P746GJ není připravený na izofix. Půjčujeme si tedy sedačku s možností přichycení bezpečnostními pásy. Píšu to, protože, kdo je připraven, není zaskočen, a když si člověk sedačku sežene včas, je bez problému.
Vše je potřebné vybaleno, tašky uklizeny, garáž plná všeho, co můžeme, ale na konec vzhledem k počasí ani nebudeme potřebovat. Vyrážíme, dovolená začíná!
Campiri
V Campiri věří, že karavaning je skvělý způsob, jak si užít svobodné cestování bezpečně, s plným komfortem, vyhnout se přeplněným hotelovým resortům a nezatěžovat planetu.
Campiri je také o životním stylu, komunitě, inspiraci, znovuobjevování cest do přírody, nezapomenutelných zážitcích a dobrodružství. A to vše s cílem udělat cestování co nejvíce ekologické a udržitelné.
Jedno procento z každého pronájmu věnují na podporu ekologických a udržitelných projektů.
Cesta začíná
„Míříme na jih!“ hlásí Dan. Dali jsme společně dohromady plány míst, kde se chceme určitě zastavit, ale výslednou podobu trasy jsem nechala na něm. Nakonec – on je řidič. Danielka s Ivankou žádají o puštění audioknihy, která je překvapivě dobře slyšet i v zadní části obytňáku. Paráda!
I přes všechnu přípravu a vcelku rychlé tempo vyjíždíme až k večeru. Míříme do Tábora, kam dorážíme za tmy a také za deště. Stellplatz, jak se říká místům určeným pro karavany, je aktuálně vyfrézovaný a oplocený a nedá se na něj dostat. V autě máme hladové a unavené děti, které začínají zlehka hučet. A jiný stellplatz v blízkém okolí není. „Energie i vody máme dost, můžeme zůstat,“ hlásí Dan.
Ohleduplné nocování na pankáče
Improvizujeme a zastavujeme tedy na prázdném parkovišti před sportovní halou (je to trochu na pankáče, ale vynadáno jsme nedostali a ráno jsme zmizeli brzy). Všichni se bez větších potíží vejdeme k večeři ke stolu, jeden po druhém se vystřídáme ve sprše (žádná studená voda ve sprchách, které mají to nejlepší za sebou, jo!) a jdeme na kutě. Dan, Jonda a já si matracemi ze sedadla spojíme dvě dvoulůžka v ložnici a vytvoříme si tak široké lože, holky si ustelou na polohovacím lůžku, o kterém byla řeč na začátku článku. Jen jim po stranách připevníme bezpečnostní sítě, aby nespadly, kdyby náhodou měly divoké sny.
Ještě zatáhnout rolety, abychom měli pěkně tmu, a na viděnou ráno.
